Nejlepší kšeft mýho života [TV hra]

Jediná hlavní role pro   Zdeňka Martínka a jeho   velké sólo, kde ukazuje, kam   až jeho veliké herectví   sahá. Je velká škoda, že   filmaři jeho talentu naplno   nevyužili a dávali mu samé   menší role, i když i ty   jsou zapamatování hodné. V   tomto televizním filmu hraje   roli dědy Žáčka, který se   pro svou tvrdohlavost nechce   vystěhovat z domu, ve kterém   žije a který by chtěla   získat rekreační   společnost a zrekonstruovat   ji pro své rekreanty.   Ostatní herecké obsazení je   výsostné a charakterové   perfektně zvládnuté. Jiří   Holý - dědek Šťovíček,   Libuše Šafránková - Marta,   Valérie Zawadská -   sekretářka Zuzana (sexy),   Vladimír Hlavatý - pacient v   LDNce (z jeho bezmocnosti a   senility mě mrazilo) nebo   "věčnej študent"   Bořík Procházka. V   podstatě všechny další   postavy vynikají naprostou   věrohodností a uměním   zhostit se role. Je vidět,   že film byl natočen v roce   1988, kdy byla totalitní   atmosféra již   uvolněnější a některé   situace by dříve z filmu   byly asi odstraněny. Vždycky   jsem říkal, že Jiří   Adamec byl v osmdesátkách   šikovnej režisér a jeho   televizní tvorba byla   většinou vždy bezvadně   odvedená práce. To už se   bohužel nedá říct v   dnešní době, kdy režíruje   trapné zábavné pořady a   seriály. Ještě není na   škodu zmínit hudbu Ladislava   Štaidla, která vybarvuje   děj a křídlovka   melancholicky zaznívá v   deprimujících situacích.

Důstojnost člověka ve   stáří - nosné a stále   vysoce aktuální téma tohoto   zručně natočeného   televizního filmu. Pěkná   role pro Zdeňka Martínka a   zajímavé role pro další   herce.

Příběh o stáří a o hledání lidské důstojnosti
Kolik starých lidí skončí   v domovech důchodců , ehm   pardon moderně řečeno v   domovech pro seniory, protože   se nehodí svým dětem do   jejich plánů? Mnoho. Tenhle   fim je svým vyzněním   hluboce lidský a o tom to je.   Někteří to nepochopí,   patrně nevědí, že i oni   jednou budou staří. Zkouknul   jsem až napodruhé, napoprvé   jsem nevydržel, proože se mi   fim zda nezáživný,   napodruhé jsem však dokoukal   do konce a byl to pěkný   příb+h jak to děda nevzdala   mohl žít a dožít   důstojně, doma.

Nevím proč, ale ten název a   obsazení mi navodily   představu, že bych se mohl   zasmát. Místo toho se mi   dostalo bezzubé morality z   doby doznívajícího   socialismu, v níž se hodně   razítkuje a papíruje.   Soudruh Zedníček a soudruh   Brzobohatý v příkladných   svazáckých košilích modré   barvy (soudruh Zedníček ji   ovšem později vymění za   modernější outfit   fotbalového trenéra).   Soudružka Šafránková   úplně neovládá řízení   trabanta, pak svůj půvab   skryje pod otřesnou   pláštěnku, jakou jsme - my,   co to pamatujeme -   nenáviděli, aby nakonec   vysvobodila soudruha Martínka   ze spárů domova důchodců.   Soudruh Martínek je taky   fajn, bejvalej živnostník,   co se chlubí, že štupoval   topánky prvorepublikovým   hvězdám typu Vítová a   Ferbasová. Takže vlastně   nakonec jo, zasmál jsem se.

Tak marně hledám nějaké to   plus. Fakt nevím. Normální   obyčejná skoro inscenace s   monotónním dějem.   Staříkovy vzpomínky mne   nebraly, v roli nikdo   nezaujal, tempem to bylo pro   mne pomalé. Takže nic, je mi   líto, nemám za co udělit   nějaké to plusko, herci   splnili zadaný úkol, a to   bylo vše.201511128618/8836

Příběh o tom, že se cizí   lidé umějí lépe postarat o   starého člověka než - li   vlastní děti. A také   vidíme, že korupce už byla   před více než dvaceti lety.