Zlomené květiny

Krásný zážitek sledovat všechny bejvalky   Billa Murraye, z nichž bych třeba vůbec   nepoznal Tildu Swinton, perfektní proměna. Bill   Murray si vystačí s minimální gestikulací a   přece mu z jeho tváře všechno vyčtete, mazec!   Otevřený závěr je sympatický, záleží na   divákovi, jak si ho vyloží. Občasné   zatmívačky a lehká plynulost děje má   vyloženě Jarmuschovskou atmosféru. Opravdu   příjemná podívaná, kterou bravurně doplňuje   soundtrack Mulata Astatkeho.

Pátranie po ružovej
Tak trocha svojský film. Mal by sa mi páčiť,   pretože je tam toho veľa, čo mám na podobných   filmoch rád. Nejaké tie naprávania vzťahov,   bilancia minulosti, hľadanie niečoho, čo   nevieme ani či je, bežný život ľudí a cesta   po Amerike. Avšak nejakým zvláštnym spôsobom   sa stalo, že som až tak očarovaný nebol. Je to   taký pohodový, príjemný, trocha smutný   filmík, s minimalistickým hraním, ktoré tu   pasovalo. Čítal som nejaké komentáre, ktoré   zdeľovali, ako to zaručene bolo a ako to   zaručene skončilo, ale ja myslím, že režisér   to necháva na každom, ako si to vysvetlí,   osobne si myslím, že na konci odpoveď nebola   žiadna, akurát viac otázok

Don vstal z křesla a vydal se hledat svého   hypotetického syna. Nenasadil přitom žádný   cval, ale pomaloučku si odškrtával jednu   bejvalku za druhou a do toho mu hrála pohodová   muzika. Pro někoho je to málo, pro jiného   nejlepší snímek jeho života a pro mě milá   šance na příjemné zpomalení jinak   uspěchaného života.

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů, viděl   jsem ho s odstupem času několikrát. To jak   plyne tok děje tohoto filmu, je něco   úžasného. Úspěšný, ale napůl vyhaslý   muž, kterého nemůže z jeho letargie vyburcovat   ani odchod přítelkyně, se dostává do   pomalého, ale neodvratného víru událostí, ze   kterých není úniku. A za to může jen jeho   vytrvalý soused. Hrdinova cesta za poznáním, se   stává typickým: Od desíti k pěti, kdy   vyvrcholení děje je nádherně tragikomické. To   vše, je podbarvené nádherným soundtrackem.   Můj první film od pana Jarmusche, který stál   za to. Jeffrey už v pár filmech hrál a moc mě   zaujal, v tomhle filmu jsem si ho prostě   oblíbil. A Bill? Toho prostě miluju.

Mám rád Jima Jarmusche a ještě více Billa   Murraye. A nejvíce klídek. A proto mě právě   uchvacuje krásná netečnost a částečná   unylost Billa ve filmu. Nebýt dopisu, seděl by   na kanapi před televizí do smrti. Ale přece   jenom ho něco nadzvedne. Krásný film s   bezvadným koncem.

Kdo má rád Jarmuschův styl (pomalé tempo,   nedořečenost, lehce snová atmosféra), přijde   si na své. Koho okouzlil kamenný Bill Murray ve   Ztraceno v překladu, bude taky spokojený.   Ostatní se asi budou trochu nudit. Patřím k   těm prvním i když jsem od Jarmusche už viděl   větší lahůdky. Mimochodem, Levné knihy   připravují k vydání na DVD hned několik jeho   starších kusů. Těším se.

Trošku mě to nudilo,občas jsem přemýšlela,   jestli by neměl Bill dostat třeba elektrický   šok, aby se probral a byly na něm vidět   nějaké emoce. Spravil to konec filmu, kdy se   setkal s potenciálním synem a společný dialog.

Tak trochu jsem se seknul v komentáři. Myslel   jsem si že je tohle uplně jinej film, ale fakt   je ten, že mě moc neoslovil. Taková sobotní   skoro komedie.

Velice pomalý film se skvělým Billem Murayem.   Ale opravdu moc pomalý. Aspoň mě to tak   připadalo když jsem sledoval hl. hrdinu jak v   dvouminutovém záběru sedí na gauči. A   takových scén zde bylo více.

Kolik netušených zážitků, podivných   příběhů a výletů za minulostí může   přinést do poklidného života jedno anonymní   růžové psaníčko. Zvolna plynoucí film.   Stejně zvolna, nenápadně a tak nenávratně   každému z nás utíká čas. To mě na filmu   zaujalo nejvíc ... „Minulost je pryč ... to   vím. Budoucnost ... ještě nepřišla. Ať je to   cokoliv. Takže ... vše co je, je tohle.   Přítomnost.“