Maják

Herecké výkony obou doslova perfektní,   černobílá atmosféra to hutní. Bohužel,   nakonec nic pro mě, nebyl to můj šálek kávy.

Je to takový černobílý, komorně   psychologický thriller, až horor. O dvou   mužích obsluhující maják na ostrově. Ten   starší – „šéf“, (Willem Dafoe), toho   mladého, (Robert Pattinson), nejprve dost   přísně „buzeruje“, ale posléze spolu   začnou chlastat. Takže na pořad přijdou   klasické opilecké historky a pak jim chlast   dojde a do toho klaustrofobické prostředí   majáku a malého ostrova, plus drsné přírodní   prostředí = na konflikt je zaděláno. Jenže od   začátku je cítit, že film, ač klasická   „žánrovka“, je usilovně dělaný jako   „větší umění“. Tak ano, herecké výkony   jsou skvělý, zejména charismatický Willem   Dafoe, černobílá verze filmu fotogenickému   majáku sluší. Hezký je i, (až skoro   „stampunkový“), pohled do majákových   útrob. Přeci jen ale dívat se v celovečerním   filmu celou dobu jen na dva chlapy, (pardon,   ještě se tam občas objeví mořská panna a   pár ptáků), to by chtělo nějakou   originálnější zápletku, nebo zajímavější   dialogy. Sorry, ale v druhé půlce jsem se   prostě už dost nudil a začalo mi být jedno jak   ten duel skončí, hlavně ať! Takové filmy   nejsou můj šálek darjeelingu.

Formát černobílého čtverečku mi nevadil. Mi   vadilo to, že ani za padesát minut autor   nevyjádřil skoro nic. A když se tam v   padesáté minutě objevila tvář baby, zmáčkl   jsem tlačítko zrychleného posunu. Právem. Až   do konce filmu se nic nedělo, tedy ne co by   stálo za zmínku. Takže zbyla jen moje závist   té bouře a samoty. Nevím, co tím filmem chtěl   básník říci. Pokud vůbec něco, tak mi to   prostě uniklo.  
 

Nevím zcela přesně, zda jsem film pochopil.   Každopádně jeho zpracování zavání   špinavou, halucinogenní, izolovanou a temnou   atmosférou, chvílemi až Lovecraftovským kultem   Cthulhu. Depka a paranoia se utápí v litrech   vypité kořalky ústřední dvojice   Dafoe/Pattinson, kteří se do příběhu zakousli   se vší vervou a hrají jak o život.   Černobílý formát 4:3 Majáku prospívá a   masakrózní zvuk a hudba tomu dominuje (viděno v   brněnské Scale). Jen jsem to jaksi celé   nepobral. Předchozí Eggersův počin   Čarodějnice mě rozbila víc. Rozhodně bude   film ještě delší dobu v hlavě uzrávat a   dožadovat se domácí projekce. Myslím, že v   absolutní tmě a klidu, nerušen diváky z kina   si snímek vychutnám mnohem více. Řekl bych   dokonce, že je určen výhradně k domácímu   promítání, které si o takovou karanténu   vyloženě říká. Musím vyzkoušet a zřejmě i   přehodnotit.