Skleněný pokoj

Vila Tugendhat patří mezi mé velmi oblíbené   architektonické skvosty a uvnitř jsem už také   párkrát byl. Ze zajímavosti jsem se podíval,   jakou úlohu v tomto filmu bude mít. Žádnou.   Největší úlohu zde mají dvě lesbičky, kolem   kterých se celá tato fikce točí. Obě ženské   postavy vypadají i po třiceti letech pořád   stejně, maskéři pouze upravili paruky a na krky   ženám napatlali tukovou vrstvu a to zřejmě k   zvýraznění stáří stačí. Chacha, tohle fakt   bylo k smíchu. Myslel jsem, že se film   odehrává alespoň zčásti podle historických   událostí rodiny Grety a Frice Tugendhatových a   architekta Miese, ale opak je pravdou a z   vyprávění se vyklubala sentimentální   červená knihovna, jejíž děj začíná   nástupem Hitlera k moci a končí okupací vojsk   Varšavské smlouvy. Vše dokonale zabíjejí   herecké výkony, plné vyblitých a hloupých   dialogů, za které by se nemusel stydět ani   Tomáš Magnusek. Naprosto zbytečný,   nicneříkající a nudný pokus o umělecký   film, plný klišovitých záběrů a snahou na   diváka zapůsobit alespoň vizuálně. Nic, ale   vůbec nic nefunguje.

Jak
jsem pochopil, film byl natočen podle nějaké   knihy. Kdo jí však nečetl (včetně mě) nemá   moc šanci se orientovat v ději. Nárazové skoky   o několik let, žádné informace o tom, co   hrdinové mezitím prožili atd...Herecké výkony   nebyly špatné, ale zároveň takové nemastné   neslané...Celkově snímek působí tak nějak   unyle, o ničem. Propagace účasti K.Rodena,   který se měl něco málo na začátku a pak na   konci filmu považuji za klamavou reklamu:-) Jedna   z mála věcí které se mi líbily byla   zajímavá kamera.

Ač původem z Brna, strohá vila Tugendhat mi k   srdci nikdy nepřirostla. Zažila jsem ji už jako   OUNZ, kam jsem vodila sestru na rehabilitaci.   Maminka vzpomíná na školu rytmiky paní   Hladké...
Příběh filmový je sice   vymyšlený, ale v podstatě se drží reality.   Hezky zpracováno, zajímavé lesbické téma.   Možná trochu zaráží slabá akce, žádné   násilí, v podstatě se všichni chovají   slušně. A to moc věrohodně nevyznívá, na tu   dobu...

Snímek režiséra Juliuse Ševčíka je svým   námětem a hlavně zpracováním v české filmu   doslova jako zjevení. Je vidět, že pokud je k   dispozici patřičný rozpočet, je šance vzniku   skutečně honosného filmového díla. To se   bohužel neobejde bez koprodukce, ale má to i   jiné pozitivum. Alespoň někde se v herecké   profesi neobjevují stále stejné tváře, což   film, který byl navíc natočen v angličtině,   posiluje ještě více. Snímek je natočen na   základě stejnojmenného románu britského   autora Simona Mawera inspirovaného skutečným   osudem Vily Tugendhat stojící v Brně, který na   pozadí příběhu majitelů vily zrcadlí   tragédii celého českého národa. Dějově se   sice jedná o čistou fabulaci, neboť je v něm   vila přejmenována na Vilu Landauer, a to se   také týká i samotného příběhu, avšak svým   melodramatickým kouzlem a touhou o ctižádost   přesto umí okouzlit. Román je dějově a osudy   postav skutečně skvostný a tak do přenesení   do filmového scénáře ne zrovna jednoduchý.   Avšak stalo se a tak těžko říct, jestli něco   bylo vynecháno už scénáristou, či zapracovali   střihačské nůžky. Některá dějová   odvětví totiž vyznívají dosti zkratkovitě a   ve svém vývoji ne zrovna logicky. Vytváří to   pocit, že v nich ještě něco chybí. Zkrátka a   dobře, jakoby se jednalo o sestřih televizního   seriálu. Snaha o jedinečné dílo je však   znatelná, což se zase musí nechat. Atmosféra   je taková, jaká má být, jen určitý emoční   druh přicházejícího nebezpečí poněkud   vázne. V těchto scénách je té romantizující   atmosféry spíše na škodu. Každopádně se   Julius Ševčík pokusil o něco, na co si nikdo   jiný doposud netroufnul a tak si alespoň v tomto   zaslouží úctu. Jak se říká, chybami se   člověk učí, tak příště to snad bude zase o   něco lepší.

Je škoda, že v českém filmu, natáčeném v   Čechách a na Moravě hraje tak málo Čechů.   Brněnskou vilu jsem nikdy na vlastní oči   neviděl, nemůžu hodnotit. Děj filmu je   zajímavý, nevím co je pravda, co fikce ... ale   snad to je podle pravdy. Jinak doufám, že nikoho   nenapadne natočit film o nepovedené zrůdě,   pražské ostudě, tančícím domě ... jak tu   kdosi navrhuje.

Pokud někdo čeká hodně Rodena a Hofmanna, tak   se moc nedočká. Ale stejně nerozumím dost   nízkýmu hodnocení tady. Ten film má docela   slušný kvality, zvláště co se kamery týče.   Za sebe teda musím dodat, že tyhle příběhy   přes několik dekád s bezútěšnou likvidací   lidských osudů mě poslední dobou psychicky   vyčerpávají, ale jako promo vily Tugendhat je   to cajk. Já jsem v tom baráku byl třikrát,   běžte se tam taky podívat.

Zajímavý film. Asi ale úplně Julius Ševčík   nevyužil potencionál, který ten příběh měl.   Po straně herecké nemám námitek, ale chyběla   tomu jiskra.

Pár hezkých obrázků a vypreparovaná kostra   knižního příběhu. Kdybych neznal knihu a   neobdivoval vilu Tugendhat jako takovou, hodnotil   bych film daleko níž (za hrozný scénář,   žádnou dramaturgii a otřesnou režii) - škoda   promarněné šance.

Zazipováná kniha
Kdo četl knihu, nestačí se divit rychlosti,   kterou je kniha vizuálně zpracována. bez   jejího přečtení je těžké sled událostí   pochopit, a po jejím přečtení je těžké u   filmu vydržet do konce.

Skleněný pokoj v této podobě v podstatě nemá   ani žádný symbolický význam. Ono když   zajdeme trochu do extrému, tak jakkoliv je vila   Tugendhat pozoruhodnou stavbou, dalo se   očekávat, že vybudovat kolem ní pozoruhodný   příběh nebude nic jednoduchého. Takže jestli   se třeba někdy dočkáme hraného   celovečerního projektu kupříkladu o   Tančícím nebo Faustově domě, doufejme, že   vedle lesbiček nabídne i ucelený a napívaný   příběh. Vždycky je hezké, když se v českém   filmu objeví známé hvězdy, leč evidentně to   zase ještě nezaručuje, že budeme svědky   výjimečné podívané.