Rozhovor: Zdeněk Svěrák

 

 

FDb: Film Betlémské světlo vychází z vašich povídek. Scénáře a režie se ujal váš syn Jan. Radil se s vámi ohledně výběru těch povídek, které budou zfilmované?
Zdeněk Svěrák: Ne. Sám si je vybral. Má rád, když ten příběh je trochu tajemný a trochu zavání tím magickým realismem. Tady se mu líbila povídka Ruslan a Ludmila. Ale to není tím, že já bych přešel do magického realismu. To je tím, že jsem to opravdu zažil. Od Václava Havla jsem si koupil starší auto, Volkswagen Golf. A řekl mi: „O to auto se stará automechanik v Divoké Šárce.“ Dal mi adresu a zastihnul jsem ho v době, kdy už přestával být automechanikem a začal být léčitelem. A on mi opravdu řekl: „Já vám ten olej vyměním, ale pohlídejte mi tu paní, a kdyby přestala dýchat, tak mě zavolejte.“ A ta paní měla přesně takhle na čele cibuli. Takhle jsem to zažil a popsal. A Honzovi se právě tohle líbilo. Ten automechanik také říkal: „Ona dovede věci, kamaráde. Poznala, že by ruské letadlo havarovalo a pomohla mu tak, že normálně přistálo.“ (úsměv) Čili ta magie se tam dostala ze života.
Jako další povídku si vybral Fotografa. Tam se mu zase líbilo, jak ten kluk dobývá tu nedobytnou lékárnici. A hlavně se mu líbilo, že tu milostnou předehru ona prožije v monologu, že se jim urodilo moc třešní. A to je na té scéně nejkouzelnější.
Třetí povídka je Betlémské světlo a takové povídky se dříve dávaly do vánočních kalendářů. Bylo to takové podřadné, dojemné zboží. Ale tady je to ozvláštněno tím klukem, co trpí Downovým syndromem. Ti kluci vám klidně řeknou, že vám smrdí z pusy, když je to pravda. A jde o to, jestli udrží neříct tatínkovi, že to světlo sfouknul. Jde o to napětí, když víme, že on to potřebuje říct.
Takže tyhle tři povídky Honza spojil a já jsem mu s tím nepomáhal. Našel si, že figura spisovatele bude tím pojítkem. Já jsem pak byl přítomen akorát takzvanému ‚proveselování‘. To je, že jsme několik večerů seděli a brali jsme obraz po obrazu, jestli by šel udělat ještě veseleji.

FDb: Kdyby záleželo čistě na vás, které tři vaše povídky byste pro zfilmování vybral?
Zdeněk Svěrák: To bych si musel sednout a těch svých třicet povídek si probrat. Nepsal jsem je proto, aby byly zfilmované. Akorát vím, že moje knížka Strážce nádrže je soubor dopisů. A lidi mi přesto říkají: „Proč to nezfilmujete?“ A já říkám, že ta by šla zfilmovat těžko. Její kouzlo je právě v té formě dopisu.

FDb: Ale třeba podle vaší výborné detektivní povídky Řeky z výborné knížky Povídky (a) jedna báseň by mohl vzniknout pěkný film. Souhlasíte?
Zdeněk Svěrák:  To jo, ten by mohl vzniknout.

FDb: Ti, kteří ji četli, budou vědět, o čem je řeč. Ale někteří čtenáři a některé čtenářky v ní údajně tu hrušku nevidí …
Zdeněk Svěrák: Bylo tak těžké, aby to Michal Weigl udělal tak, aby to nebylo nápadné moc, ale ani málo. Musel to udělat tak, aby ji bylo možné vidět jenom s přimhouřenýma očima. A když chcete, tak tam ty řeky uvidíte.

FDb: Ve filmu vaše postava spisovatel Šejnoha mluví o tom, že často píše více povídek najednou. Máte to taky tak?
Zdeněk Svěrák: Málokdy to dělám, ale už se to stalo, že jsem něco odložil, když jsem nevěděl, jak dál, a začal jsem něco jiného. Ale stalo se to jenom jednou nebo dvakrát. Ta povídka je přeci jenom útvar kratší, takže když dělám jednu, tak ji dorazím. Horší je jejich úroveň. Ve smyslu, jestli ta nejnovější kniha povídek není horší, než ta první. To by mě mrzelo. Ale na to ten film taky odpovídá. Že i když člověk ví, že už píše hůř, tak nemůže přestat. Jak své manželce moje postava říká: „Byl jsem na výstavě malíře Jíry a jeden mi tam říkal ‚Tady už měl Pepik přestat.‘“ Nemůže přestat. On je tvůrce, takže musí tvořit, i když ví, že je horší, než když začínal.

FDb: V Betlémském světle je postava automechanika, kterého hraje Ondřej Vetchý. A já jsem měl pocit, že je to ten hrobník Brož z Kolji, který si prostě prošel nějakým svým životním vývojem …
Zdeněk Svěrák: Tak možné to je. (smích) Nikde to tam ale není řečeno. Je to automechanik, který v sobě objevil léčitelské schopnosti.

FDb: Ve filmu Po strništi bos je postava, která se jmenuje Vlk a hraje ji Oldřich Kaiser. Tahle postava představuje více postav sloučených do jedné. Stalo se něco podobného i u Betlémského světla, že by některé postavy z povídek pan režisér sloučil dohromady?
Zdeněk Svěrák: Neumím odpovědět. Myslím, že obdivuhodné na tom je, že [Honza] dokázal, aby ty postavy z různých povídek spolu měly něco společného.

 

 

FDb: Po filmech Na samotě u lesa, Akumulátor 1 nebo Vratné lahve jste znovu spolupracoval s vynikající českou herečkou Danielou Kolářovou. Řekl byste, že ta spolupráce byla tentokrát v něčem jiná, než ty předchozí?
Zdeněk Svěrák: Když jsme spolu hráli poprvé v Na samotě u lesa, tak jsme byli mladí. A já jsem byl naprostý začátečník, zatímco ona byla už slavná herečka, už se proslavila filmem Léto s kovbojem ve dvojici s Jaromírem Hanzlíkem. Jirka Menzel mi ji dal za manželku, tak jsem se s ní seznámil na jeho pokyn. (úsměv) Zajímavé je, že i tihle slavní, vystudovaní herci, jako byl Josef Kemr nebo Rudolf Hrušínský, vás nezkritizují, že „tohle hraješ blbě“, přestože já bych to od nich uvítal, kdyby mi nějak poradili. Oni spoléhají na to, že režisér si vás vybral asi proto, že chce, abyste byl neherec. Chce, abyste byl takový cizorodý, neotesaný. A Jirka Menzel mi to taky takhle řekl: „Já chci, abys na tom venkově působil jako cizorodý prvek, který tam nepatří, kdežto Kemr, ten tam je zarostlý kořenama.“

FDb: Před Betlémským světlem jste naposledy stál před kamerou ve filmu Po strništi bos, kde máte menší roli učitele. Ale když se podíváme ještě dál do minulosti, tak už je to skoro dvacet roků, co jste se objevil ve filmu, který nerežíroval váš syn Jan. Bylo to tak, že vám nabízeli role ve svých filmech i ostatní režiséři, ale vy jste je odmítal? Především asi kvůli divadlu Járy Cimrmana?
Zdeněk Svěrák: Ano, já jsem je odmítal a ono se to asi rozkřiklo, takže už mě neoslovují. Říkal jsem, že hraju jenom v tom, co napíšu, protože si to napíšu tak, abych to uhrál. Já jsem v těch filmech v podstatě pořád jako já. Čili se bojím, že kdybych tohle zopakoval v jiných filmech, že to strašně zevšední a přestane to být zajímavé. A Honza to ví, že nejvyšší cena je v autenticitě, že je to pořád trochu Svěrák a ne ta postava. Tak mi u Betlémského světla pošeptal před každým záběrem do ucha: „Nehraj.“ Protože já jsem po té pětileté přestávce už zapomněl na to, jaký je rozdíl být před kamerou a v divadle před lidmi.

FDb: Přestože máte za sebou tolik povedených rolí?
Zdeněk Svěrák: Ano, ano. Ale když pět let hrajete jenom divadlo, kde musíte řvát, abyste dal lidem na balkóně najevo, co si myslíte … Tak Honza najednou cítil potřebu, že bych se měl stáhnout, ztlumit. „U filmu je přece mikrofon a kamera, která ti vidí každý pór. Tam stačí, když tam budeš. To je to nejlepší, co můžeš té kameře dát. Jakékoli vyhrávání je škodlivé.“

FDb: Vedle Betlémského světla jste napsal ještě pohádku, která se ale panu režisérovi nelíbila. Je nějaká možnost, že by ji třeba realizoval jiný režisér? A můžete prozradit něco k příběhu?
Zdeněk Svěrák: Ta pohádka, kterou jsem napsal během pandemie, se jmenuje Čerti nejsou. Je to pohádka pro děti a už i vím, kdo by tam hrál. Jsou tam dvě záporné postavy. Jednu chci, aby hrál Ondra Vetchý a druhou Mirek Táborský. Zatím je to ve stavu, kdy mně se to líbí, i když vím, že od poloviny by to chtělo předělat, ale Honzovi se do toho nechce. A kvůli tomu, že se mu do toho nechce, napsal scénář Betlémského světla, aby tu pohádku nemusel dělat. (úsměv) Teď té pohádce dám třeba rok čas. Podívám se na ni znovu, a pak za tím Honzou zase přijdu. A když to nebude chtít, tak to nedám jinému režisérovi, ale udělám z toho knížku.

 

FDb: Když jsme se bavili o pohádce, teprve nedávno jsem zjistil, že váš text k písničce Šípková Růženka, kterou jedinečně nazpíval Jiří Schelinger, byl zhudebněn na melodii písničky Soldier of Fortune od skupiny Deep Purple. Když jste ten text psal, věděl jste už, že bude na tuhle melodii?
Zdeněk Svěrák: Ano. Ale nelámal jsem si hlavu s tím anglickým textem a udělal jsem to na tu Šípkovou Růženku. Ale to jsem ještě nevěděl, že budu dělat další písničku o Růžence do filmu Tři bratři. Zpívá ji tam Tomáš Klus. Když si tě dívko představím, jak tam spíš ...

FDb: Předpokládám, že do následujících měsíců pro vás zůstává prioritou divadlo Járy Cimrmana …
Zdeněk Svěrák: Ano, to divadlo je pro mě nejdůležitější. A musím mu věnovat všechny síly, protože nechci, abych tam působil jako stárnoucí zvadlý herec, kterému došla energie. Tu energii tam musím dát velikou a vážím si toho hlavně proto, že to naše publikum dokázalo, že humor stárne daleko pomaleji než my. Naše staré hry pořád oslovují generaci mých vnoučat, to znamená vaši generaci …

FDb: Tak moji generaci dál neoslovují jenom vaše hry, ale i vaše filmy …
Zdeněk Svěrák: To ano, ale u těch her je to divné. Když jsme s Láďou to divadlo zakládali, tak jsme si mysleli, že diváci budou stárnout s námi. Takhle to Láďa formuloval, ale vůbec to není pravda. K nám už vůbec nechodí lidi mého stáří.

RECENZE FILMU BETLÉMSKÉ SVĚTLO JE K DISPOZICI TADY

ROZHOVOR S JANEM SVĚRÁKEM JE K DISPOZICI TADY

ODKAZY NA PŘEDCHOZÍ ROZHOVORY SE ZDEŇKEM SVĚRÁKEM JSOU K DISPOZICI: 

TADY
TADY
TADY
TADY

FOTO: Bioscop