Sidney Prescottová (Neve Campbell) přijíždí do svého rodného městečka Woodsboro se svou novou knihou. Právě je výročí nechvalně proslulých vražd mnoha jejích známých. A na další své přátele narazí téměř okamžitě po svém příjezdu. Reportérka Gale Weathersová-Rileyová (Courtney Cox) se teď snaží psát jen beletrii, ale příliš se mu nedaří. Její manžel Dewey (David Arquette) je zase ve městečku šerifem. Zrovínka byla zavražděna kamarádka Sydneyiny neteře Jill (Emma Roberts). Sidney proto dostane policejní ochranu, ale obávaný Ghostface si k ní jistě proklestí cestu i tentokrát.

Je to už 15 let, co měl premiéru první Vřískot. Tehdy se stal velkou senzací, a tak na sebe pokračovaní nenechalo dlouho čekat. Rok poté si odbyl premiéru Vřískot 2, který já osobně považuju za nejlepší díl z celé původní trilogie, a to nejen proto, že si právě z něj pamatuju nejvíce scén. Trojka už byla opravdu hodně nepovedená, a tak není divu, že tvůrci dlouho váhali, jestli mají zabijákův nůž nechat znovu nabrousit. Nakonec si řekli, že bude fajn, když bude opět ostrý, a rozhodně to nebyl dobrý nápad.

Především proto, že režisér Wes Craven a scenárista Kevin Williamson jakoby si nebyli úplně jistí, jak by měl film vypadat. Jestli by měl být spíše parodií, děsivým hororem, čistě jen poctou předchozím třem částem, nebo něčím docela jiným. A výsledek je takový, že Vřískot 4 naprosto postrádá jakékoliv napětí (i přes použití typicky hororové hudby, a to už je co říct). I proto je film více směšný než děsivý, a hlavně nepřináší v rámci série prakticky vůbec nic nového. Opět je tu spolek filmových nadšenců, kteří rozebírají horory, a tak se snaží definovat pravidla, která by měli dodržovat, aby přežili. Později se ukáže, že to byla jen ztráta času. Změny u tvůrců či v obsazení v rámci jedné série nikdy nejsou vítané, ale Vřískotu by prospěly. Kdejaký fanoušek této předchozí trilogie by jistě dokázal napsat lepší scénář než jeho autor, který Ghostface a ostatní postavy vymyslel. Alespoň, že pro diváky je opět velmi obtížné odhadnout, kdo vraždí. Až do doby, kdy se zabiják sám odhalí, jsou podezřelými opravdu úplně všichni, ale stále počítáte i s možností, že to může být někdo cizí, což je důležité.

Je škoda, že scénář je jinak tak naivní, že vás skutečná totožnost vraha dost možná přestane během sledování filmu zajímat. Nechápu, čím si film vysloužil prozatím převážně kladné recenze. Na mě tedy to, co fungovalo před deseti lety už teď nefunguje. Když jsem viděl Vřískot 2 poprvé, byl jsem zhruba o deset let mladší, a dokonce myslím, že to byla moje vůbec první zkušenost s nějakým slasherem. Tehdy pro mě bylo zabijákovo řádění opravdu znepokojující a myslím, že kdybych se na dvojku podíval znovu, tak bych se i dnes při kontaktu s Ghostfacem trochu bál o hlavní postavy.

Film se totiž mohl opřít o výbornou hororovou atmosféru, skvěle navozenou už úvodní brutální scénou v kině, ve které bodné rány vypadají reálněji než v úvodní (vtipné) sekvenci Vřiskotu 4. Řekl bych, že v jedné další podobné scéně je dokonce vidět, že nůž není skutečný. Myslel jsem, že je to úmysl, a že postava bude nezraněna, protože buď byl za zabijáka přestrojený nějaký obyčejný teenager, který měl v ruce pouhou neškodnou rekvizitu, nebo to bylo kvůli tomu, aby ve vyšetřování nastala další zapeklitá situace. Ale ve skutečnosti si toho tvůrci asi „jen“ nevšimli. Každopádně režisérovi se tentokrát vytvořit tu správnou atmosféru bohužel nepovedlo a slovo ‚napětí‘ je mu zřejmě také cizí. Ale pozor! Tím se ovšem nechtěně povedl neplánovaný kousek, protože divák tak paradoxně začíná více fandit zabijákovi, kterého vraždění také nechává zcela chladným, stejně tak jako diváka nechává chladným snad veškeré dění na plátně. A to tedy určitě nebyl záměr! Alespoň, že v tom nejdůležitějším souboji držíte palce té správné osobě, přestože, či spíše protože, si vůbec nejste jistí, jestli to zvládne.

Sidney v podání Neve Campbellové je totiž přesně taková, jaká by měla být. Zocelená mnoha předchozími útoky neváhá a se současným zabijákem se klidně začne rvát. Rozhodně není ustrašená, naopak je odhodlaná a to je na ni sympatické. Bohužel je taková v celém filmu jediná. Jinak to spíše vypadá, že Craven před natáčením pečlivě nastudoval film Scary movie, protože někteří herci a některé herečky pod jeho vedením působí dojmem, že si na plac čtvrtého Vřískotu odskočili právě z této parodie. Především šerif Dewey je vykreslený jako naprosto směšný hlupák, který by se opravdu hodil spíše do nějaké komedie.

Alespoň, že ve filmu hrají, lépe řečeno jsou pohledné herečky, které by ve slasherech rozhodně neměly chybět. Pak stojí za zmínku ještě asi tři povedené hlášky, dva komičtí policisté z auta před domem, a především uvedení Roberta Rodrigueze jako režiséra filmu Ostří, který se inspiruje předchozími vraždami ve Woodsboro. Jinak se všechny postavy (kromě Sidney) chovají jako naprostí idioti, kterým je úplně jedno, že venku běhá zabiják, a že se kdykoliv může kdokoliv z nich stát jeho další obětí. Nepochopitelné. A co je nejvíce mrzuté, že podobně hloupě jako přiopilá náctiletá středoškolačka se chová i Gale, která ovšem zůstává po celou dobu ve filmu střízlivá.

Vřískot 4 mezi dubnové (ani jiné) lahůdky určitě nepatří. Přitom i v dnešní době lze natočit napínavý slasher. Bez napětí a obav o hlavní postavy by se film určitě neměl škatulkovat do kolonky tohoto subžánru. Stačilo jen pokusit se překvapit diváky něčím novým, nejen drobným updatem předchozích filmů. Ale to bychom asi chtěli po tvůrcích příliš. Podotýkám, že mám slashery opravdu rád. Třeba Carpenterův Halloween, ve kterém Michael Myers děsí dodnes, stoprocentně patří mezi mých deset vůbec nejoblíbenějších filmů. Ale Vřískot 4 (ne)patrně zaujme skutečně asi jen ty nejskalnější příznivce této konkrétní série.