Powhatanský náčelník měl hodně žen a ještě více dětí. Nejoblíbenější z nich byla Pocahontas. Mezi ženami svého kmene vynikala nejen fyzickými proporcemi a krásou, ale také bystrostí. V roce 1607 připlouvá z Anglie loď, na jejíž palubě nachází se kapitán John Smith, který má být pro svoje nedobré postoje zabit. Jenže nakonec to dopadne tak, že ho nezabijí ani vlastní lidi, ani indiáni, u kterých zůstane. Podobně jako později poručík John Dunbar nebo ještě později Jake Sully, tenhle pán zjistí, že vlastnosti původních obyvatel Nového světa jsou ušlechtilejší, a tak není nic složitého zakoukat se do místní princezny. Nicméně doba jejich lásce tak docela nepřeje.

Mohl to být pěkný romantický film, kór když se nacházíme v době, kdy na každém rohu ještě nestálo obchodní centrum. Jenže i z tohoto romantického úhlu pohledu Nový svět funguje pouze na padesát procent. Není to o tom, že v době natáčení bylo Q’Oriance Quilcher čtrnáct roků, zatímco Colinu Farrellovi jednou tolik. Výraznější věkové rozdíly fungují i v jiných projektech. Ale svou zamilovanost prostě nepodávají dostatečně přesvědčivě, což se naopak stává i u filmových párů, kdy k sobě mají herec a herečka věkově hodně blízko. Může to samozřejmě být dáno tím, že sám Smith si není jistý, nakolik má Pocahontas opravdu rád a nakolik se z jeho strany jedná pouze o kalkul. U výše zmíněných Dunbara a Sullyho jednoznačně rozpoznáváme, jak se věci se Stojí s pěstí a Neytiri mají, tak jako později u Johna Rolfea v podání Christiana Balea.

 










 

Střihová skladba bývá ve filmech Terrence Malicka nezřídka klíčovou složkou. Ostatně v některých případech měl na postprodukci čas nejen měsíce, nýbrž i celé roky, což bude zřejmě platit i pro The Way of the Wind, ve kterém uvidíme Karla Rodena. Scénář a plac v jeho případě zase tolik neznamenají, jelikož příběh tu více, tu méně vzniká až ve střižně, což může mít za následek třeba vystřihnutí velkých hereckých jmen nebo výrazné zmenšení jejich role. Proto takový Christopher Plummer (kapitán Newport) s filmařem, který na samém konci listopadu minulého roku oslavil osmdesátiny, už víckrát nespolupracoval.

Tenhle Nový svět tedy působí v první řadě dojmem, že bylo vystřiženo několik důležitých scén. Nebylo by složité si je domyslet, kdyby nepatřily k těm, které prostě musíme vidět. Filmy jsou přece především o vizuální složce. Záběry, jaké pro Malicka stvořil Emmanuel „Chivo“ Lubezki, opět nepostrádají specifickou poetiku a velkolepost. Pamatuju si, že Nový svět byl první film, který jsem v prosinci 2008 viděl na nové velké digitální televizi a při každém precizním švenku (pohybu kamery) jsem měl pocit, že se dívám s nasazenými 3D brýlemi. Patnáct roků poté nutno konstatovat, že se v tomto případě nepodařilo vychytat ve vyprávění balanc mezi lyrikou a epikou. 

 










 

Lyrické záběry jako by byly do finálního sestřihu zakomponovány nepřiměřeně a hlavně nečekaně násilně, tak jako filozofující voiceovery, které tady nepřinutí k zamyšlení. A jestli, tak akorát kvůli tomu, že byly zahrnuty zřejmě proto, aby jimi režisér dodržel svůj trademark. Epika by správně zafungovala jenom tehdy, když by stopáž přesáhla 150 minut, což se neděje. A tak není divu, že „Chivo“ vyšel se svou oscarovou nominací naprázdno a svého zlatého hattricku se dočkal až za deset roků s Gravitací, Birdmanem a REVENANTEM Zmrtvýchvstání. V Novém světě navíc v jeho místy velmi podivné zkratkovitosti a při absenci detailních záběrů nezbývá mnoho prostoru pro emoce.

Nový svět představuje spolupráci několika „těžkých vah“ – režisér Terrence Malick, kameraman Emmanuel „Chivo“ Lubezki, architekt Jack Fisk, skladatel James Horner, kostýmní výtvarnice Jacqueline West. Přesto se nám nedostává plnohodnotného zážitku, jaký o rok později dodal Mel Gibson se svým Apocalyptem (recenze). Nevadí, že film není kvalitní historickou lekcí. Vadí, že si z něj stejně odneseme zhruba polovinu toho, co jsme si odnést mohli a měli. V podstatě to samé lze tvrdit o hodinovém FILMU O FILMU, který je na DVD také k dispozici a který nám měl nabídnout více pozoruhodných informací, než jenom tu, že se natáčelo ve Virginii cca 16 kilometrů od místa, kde se všechno ve skutečnosti odehrálo. Nezbývá, než si položit otázku, jestli by bývalo nebylo lepší zamířit ještě o jedno století dál do minulosti a místo na Johna Smitha a Pocahontas se soustředit na Hernána Cortése a Malinche.

FOTO: cinema.de