Představovačka ústřední myšlenky filmu pomocí - více či méně - humorných scének s otravnými šéfy trvá skoro polovinu výsledné stopáže, když by to přitom šlo zmáknout během solidně nadupané patnáctiminutovky a pak by již mohl přijít na řadu onen „geniální pivní plán“.
Zbytek filmu, v němž oni tyranizovaní zaměstnanci přestanou konečně brečet kvůli „příkořím na nich páchaným“ a začnou pro změnu fňukat při samotné realizaci svého šíleného plánu, v němž nechybí ani pistole či gangster popleta (Jamie Foxx), se totiž jasně ukáže, proč byl úvod filmu tak natáhnutý – ono se totiž jaksi ne a ne zadařit šlápnout pořádně na plyn. Zaděláno bylo sice na obstojnou kopii Pařby ve Vegas, nakonec se však žádné velké rodeo nekoná.
Hlavním problémem tohoto snímku (vedle templů scenáristů) je jeho herecké obsazení. Zatímco v Pařbě ve Vegas jsme mohli sledovat trable životních outsiderů, přitom však stále silných osobností a sympaťáků, zde jsou to bohužel jen snadno zaměnitelní ňoumové, kteří si neustále na něco stěžují a kteří by si tak v reálném světě tyranské šéfy vlastně i zasloužili.
Na jejich zparchantělé bosse je naopak radost pohledět. Jennifer Aniston snad nikdy nebyla tak sexy - s gustem si tu vystřihla luxusní mrchu nymfomanku. O Colinovi Farrellovi snad nikdo nepochyboval. Herec tisíce podob nezklamal ani pro tentokrát - ve filmu je dokonalým prototypem šovinistického prasáka. Trochu „dědkovitý“ Kevin Spacey si náramně užil přehrávání díky roli despotického psychouše s pistolí. Těm třem je bohužel ve filmu dáno jen málo prostoru.
Šéfové na zabití nejsou i přes všechny výtky žádná katastrofa – mají super nosnou myšlenku, která je ovšem realizována dost rozplizle. Jsou v podstatě celkem neškodnou komedií, která není extrémně vulgární, obejde se bez laciné nahoty, (díky střídmé stopáži) slušně odsýpá, má navíc pár solidních frků v podání dnes již hereckých matadorů a která určitě postačí na zaplácnutí nějakého deštivého odpoledne.
Autor: Martin “Ruut“ Kovařík, zdroj časopis Filmstage
Mrs. Doubtfire říká: Souhlasím s postojem těch nebohých chlapců – nás v redakci zase zlý šéf Ivan pořád nutí vymýšlet nějaké „vtipné“ glosy, no hrůza tihle nadřízení!
