Jak už víme, Belle a Edwardovi se narodilo dítě. Naštěstí nevypadá ani jako Chucky, ani jako chestburster, ani jako ten chlapeček z Loopera nebo ta holčička z Vymítače ďábla, jak jsem se obával. Ne, jejich dcera je naprosto normální, až na to neobvyklé jméno, které by nepochybně nikdy nikdo jiný než Stephenie Meyer nevymyslel. Renesmee však roste rychleji než ostatní děti, protože její otec, a teď už i matka, jsou upíři. Ale stejně, tak mladá (7) a už má problémy se zákonem. Tedy, jedním z těch upírských. Ta Irina (Maggie Grace) všechno napráskala Volturiovým, vládnoucímu rodu, kterým se to pranic nelíbí a klidně se budou rvát, bude-li to nezbytné, jakože doufají, že ano. Cullenovi tak povolají přátele z celého světa, aby dosvědčili, že informace Volturiových jsou mylné a že je všechno jinak, neboli „v richtiku“. Nicméně kdyby snad náhodou přeci jen došlo k drsné bitvě, budou se moci upíři spolehnout na kámoše vlkodlaky v čele se Žraločákem Jacobem, byť jej pořád tak trochu prudí, že se mu nepovedlo otisknout se do Belly.

Fakt netuším. Těmito dvěma slovy by se dalo odpovědět na otázku: „Jak je možné, že čtyři předchozí díly této série vydělaly po celém světě přes 2,5 miliardy dolarů?“ Co je na nich tak světoborného, když spíše než filmy připomínají epizody nějaké telenovely? Vždyť podobné mezirasové vztahy nacházíme i v jiných počinech, které jsou navíc opravdu filmové, mnohem chytřeji zahrané, scenáristicky promyšlenější, … Přesto se miliony dívek (a prý i dospělých žen!!!) po celém světě vždy nemohly dočkat dalšího dílu. Autorka Stephenie Meyer si tedy může mnout ruce, přestože filmové adaptace jejích knih (možná už ty knihy samotné) jsou velmi kýčovité.

Moje hodnocení předchozích dílů by vypadala následovně: Stmívání – 30%, Nový měsíc: 20%, Zatmění – 30%, Rozbřesk – 1. část – tak tak 20%. Většinou jen díky slušným efektům a Kristen Stewart, Anně Kendrick, Ashley Greene, Nikki Reed a Dakotě Fanning, které představují skutečně jediné důvody, proč se na tuto ságu podívat. Po minulém dílu, ve kterém tvůrci poslali příběh úplně jiným směrem (ale nikoliv správným), jsem logicky od Twilightu ságy: Rozbřesku – 2. části vůbec nic neočekával. Naopak jsem se ještě dlouho rozhodoval, jestli na něj vůbec vyrazit. Nakonec jsem se tedy odhodlal, což jste asi poznali, protože jinak bych nenapsal tuto recenzi, že ano? Musím říct, že zhlédnutí tohoto filmu nelituju, protože tato série se ve svém pátém díle vlastně distancuje od konceptů těch předchozích. Skoro by se dalo říci, že Twilight sága: Rozbřesk – 2. část působí do jisté míry jako remake. Což ovšem zároveň paradoxně znamená, že v něm najdeme věci, které se těm náctiletým děvčatům zřejmě zrovna dvakrát zamlouvat nebudou.

 
Především už, bohudík, dočista zmizely dialogy typu:
 
Edward: Musím tě chránit, a proto musím od tebe co nejdál.

Bella: Co? Ty už mě nemiluješ?

Edward: Miluju tě tak, jako ještě vůbec nikdy nikdo nikde nikoho nemiloval. A proto od tebe musím co nejdál.

Bella: A kam?

Edward: To ti nemůžu říct.

Bella: Tak já půjdu za Jacobem.

Bella jde za Jacobem.

Bella: Jacobe, Edward odjel ode mě co nejdál a nechal mě tu samotnou, protože mě musí chránit.

Jacob: Jo, to dává smysl.

Bella: To jo, ale přesto nechápu, proč to udělal.

Jacob: Myslíš, že už tě nemiluje?

Bella: To snad ne!

Jacob: Ale ty nejsi sama, Bello. Já tě miluju.

Bella: To je hezké, ale já vlastně pořádně nevím, co chci.

Jacob: Aha. A pomohlo by, kdybych si sundal triko?

Bella: Vždyť ti říkám, že nevím, co chci.

Jacob si sudná triko.

Jacob: Tak co, už mě miluješ, Bello?

Bella: Ne.

Jacob se naštve, promění se ve vlka a uteče neznámo kam.

Bella: Jacobe, Jacobe! Sakra, jdu za Charliem. Sice je to můj otec, ale říkám mu Charlie.

Bella jde hledat útěchu za Charliem, který je jejím otcem.
 
Ne, tentokrát opravdu nic takového.
 
 
Díky podobným dialogům jsem za čtyři díly pořádně nepochopil, jaký vztah vlastně spolu jednotlivé postavy mají. Bella je jednu dobu s Edwardem, ale v zápětí neváhá a v podstatě se dopustí nevěry s Jacobem. Edward o tom ví, ale příliš to neřeší. Prostě ho to nechvává … chladným. To ale nesouvisí s tím, že je (lépe řečeno by měl být) upír. Nikdo z upírů v Twilightu totiž vůbec nevypadá ani jinak příliš nepřipomíná upíra, a ani se tak nechová. Všichni jsou za všech okolností extrémně upravení, protože se můžou vidět v zrcadle. Snad v žádném záběru nevidíme upíří tesáky, takže je záhadou, čím sajou krev. Sice jsou rychlí, ale to je Usain Bolt taky. Sice umí létat, ale to umí Robert Kranjec taky. Kdybyste proti nim chtěli použít česnek, s největší pravděpodobností by ho sežrali stříbrným příborem. A přestože to nikdy nikdo nezkoušel, obávám se, že ani kříž by na ně nefungoval.

Jeden by řekl, že porušením všech těchto pravidel upírského subžánru získal plán Stephenie Meyer (nebo možná až scenáristky Melissy Rosenberg a ostatních tvůrců) na UPÍRSKOU romanci pořádnou trhlinu. Cullenovi tak spíše vypadají jako sekta, jejíž členové si pouze myslí, že jsou upíři. A protože zároveň frčí na piku/LSD/PCP, jsou během tripů přesvědčení o tom, že létají či rychle utíkají nebo se dovedou rychle přemisťovat. Ale kdyby se hlavní hrdinka zabouchla do normáního člověka, asi by to pro ta náctiletá děvčata nebylo tak úžasné. To vlkodlaci už jsou přeci jen, především díky těm solidním efektům, na jejichž tvrobě se podílel i John Bruno a společnost Hydraulx Colina a Grega Straussových, o poznání uvěřitelnější. Když je ovšem vidíme v jejich lidské podobě, je to znovu na pováženou.

Naprosto zásadní důvod, proč je Twilight sága: Rozbřesk – 2. část (parádní název, jen co je pravda) suverénně nejlepším dílem série, představuje to, že od laciné, pitomé a naivní upírsko-lidsko-vlkodlačí romance přechází mnohem více do žánru fantasy. A dokonce můžeme říci, že i k hororu. Protože je Bella nově také upírkou, řeší se její síla a schopnost vyzařovat jakousi energii, která působí jako štít i pro některé ostatní upíry, kdyby je snad chtěl náhodou někdo (rozumějte jiný upír) terminovat. Jsou tu egyptští upíři, ruští upíři, snad i kanadští upíři, japonští upíři, amazonské upírky, … Někteří umí poručit vodě, jiní kouři, další dokážou zabíjet pouhým dotykem nebo ovládat cizí mysl, a pak je tu ještě militaristický upír, který by pořád bojoval. Prostě se tu dějí věci, které se měly dít už od prvního dílu!

Díky jednomu nedorozumění pak skutečně dojde i na zajímavou bitvu. Akorát mi z nějakého důvodu přišlo, že tahle hudba by k ní byla vhodnější (od 1:15). Jinak je velmi dobře natočená. Ostatně když jsem zjistil, že kameru měl na starosti Guillermo Navarro, měl jsem jistotu v tom, že alespoň jedna z hlavních tvůrčích složek (režie, scénář, produkce, kamera, strih, hudba, kostýmy, výtvarník) bude mít velmi profesionální úroveň. Navarro znovu prokázal své kvality a Twilight sága: Rozbřesk – 2. část už rozhodně vypadá jako film. Je však záhadou, proč tomu tak nebylo už v případě Rozbřesku – 1. části. V samotné bitvě se pak zase dějí věci, které bych v rámci této ságy rozhodně nečekal. Dojde na drsné vlkodlačí kousance, ve filmech se v poslední době opakující bouchnutí do země pěstí (viz např. Tron Legacy, Spy Kids 4, …), které má v případě Twilight ságy: Rozbřesku – 2. části za následek vytvoření hluboké propasti, a také každou chvíli někdo někomu utrhne či urazí hlavu. Super! Jen škoda, že nedošlo na jistě výživný rýsující se souboj Alice (Ashley Greene) s Jane (Dakota Fanning). Přesto, druhá polovina tohoto filmu je opravdu zábavná. A já se znovu ptám: „Proč to tak nemohlo být už od prvního dílu?!?“

Stále tu jsou ale dva aspekty, kterým příliš nerozumím. Zaprvé, proč by měl mít kdokoliv zájem tohle režírovat? Je to jen kvůli penězům nebo si třeba sliboval, že díky tomu si ho všimne nějaký vlivný producent a nabídne mu k režii třeba další X-Meny? Kdepak, režie filmů ze série Twilight rozhodně nepatří k těm zakázkám, které by vám později pomohly k ambicióznějším projektům. Připadalo mi, že Catherine Hardwicke a Chris Weitz si bohužel přesně tohle mysleli. To David Slade ne, a v jeho Zatmění je pak místy velmi dobře znatelné, že režíroval s patřičným nadhledem a ve stylu: „Dodělám to a už se tím nebudu nikdy více zabývat. Je to prostě jen práce.“ Dostal se k ní zřejmě proto, že předtím už jeden film s upíry na kontě měl. Na 30 dní dlouhou noc jsem se kvůli více než slibnému námětu ohromně těšil, jenže nakonec se z ní vyklubala spíše béčková záležitost, kde upíři, tvoření z extrémně nevhodně vybraných herců, vypadají jako oživlé figuríny z muzea Madame Tussauds. O to více mě pak Sladův evidentně nepříliš zainteresovaný přístup překvapil. Bill Condon se pak některými inovativními postupy snažil udělat z Rozbřesku ryze filmovou podívanou, ale povedlo se mu to až v tomto druhém díle.

Ten druhý aspekt se podobá tomu prvnímu, ale týká se těch, které vidíme před kamerou. Proč ti do toho šli? Proč souhlasili s nabídkou v tomhle hrát? U Kristen Stewart, Dakoty Fanning (kterým to mimochodem fakticky sluší, ale to ostatně platí de facto pro všechny ostatní herečky, které se tu objeví) a snad i Anny Kendrick a Ashley Greene, bych ještě rozuměl, protože je možné, že i ony patřily k nadšeným čtenářkám knižní předlohy. Ale u herců mi to zase až tak jasné není. Ledaže by se jim velmi zamlouvala představa, že je budou zbožňovat náctiletá děvčata. Což si myslím, že zrovna není nic záviděníhodného. Navíc hrozilo, že se kvůli této sérii až příliš zaškatulkují.

Kristen Stewart se objevila jen v poměrně dobře přijatém dramatu Svět podle Mallory, dobré sondě do skupiny The Runaways, a ve Sněhurce a lovci, což však žádná sláva nebyla. Mimochodem, tyto dvě její role jsou si dosti podobné. Jednak tou naivitou, ale zároveň i tím, že když je třeba, dokážou se do toho opřít. Robertu Pattinsonovi sice role Edwarda dopomohla ke spolupráci s Davidem Cronenbergem, ale zrovna na filmu Cosmopolis, který znalci děl tohoto uznávaného režiséra považují za nejméně zdařilý. Taylor Lautner už si zadělal na problémy s kariérou ztvárněním toho Žraločáka a nepomohl si ani přijetím role v akční legrácce Bez dechu. Taková Maggie Grace by zase nebýt Luca Bessona měla jen velmi málo práce, takže u ní se objevení v Rozbřesku nelze divit. Ovšem nutno dodat, že její postava si projde asi nejzajímavějším vývojem, dá-li se to tak nazvat, a to i přesto, že má minimum prostoru. Nejlépe se ze spojitosti s touto sérií zatím daří vymanit Anně Kendrick, kterou můžeme vidět třeba ve skvělé Patrole. Ale je pravda, že tato herečka měla v každém ze čtyř dílů Twilightu v podstatě pouze cameo a v pátém se neobjevuje vůbec.

Právě tady je také třeba hledat jeden z největších přehmatů celé ságy. A sice, že všichni se snaží hrát tak, jak nejlépe dovedou a co možná nejprocítěněji (s výjimkou Michaela Sheena a vlastně i Bryce Dallas Howard v té roličce upírky Victorie, kteří jakoby se svým projevem podprahově vysmívali všem, kteří Twilight fenomenalizují). Díval jsem se na DVD k těmto filmům, jestli vůbec obsahují nějaké bonusy, protože mi připadalo, že se herci museli nepochybně po každém režisérově „Stop“, resp. „Cut“ (kdyby režíroval Clint Eastwood, tak „OK“) začít ohromně smát tomu, co musí ve svých rolích dělat a říkat. Někdy mi dokonce připadalo, že se po některých replikách smějí, přestože to vůbec nebylo ve scénáři. Ale ono asi ne, protože bonusy jsou. Zřejmě se nedělo v zákulisí nic, co by pro tuto sérii nebylo dobré. A ono by fakt nebylo dobré, kdyby ji jakýmkoliv způsobem dehonestovali ti, kteří s ní mají co do činění. Z toho však vyplývá, že zřejmě opravdu všichni věří v její kvality. A to je hloupé, protože, i vzhledem k tomu zmíněnému porušování pravidel, se přece jedná spíše o parodii.

Twilight sága: Rozbřesk – 2. část překvapila. To se ale holt stává, když od filmu vůbec nic nečekáte. Přestože rozpočet neustále rostl (jednička – 35 milionů dolarů, dvojka – 50 milionů dolarů, trojka – 68 milionů dolarů, čtyřka – 110 milionů dolarů, pětka – cca 130 milionů dolarů), teprve na závěrečném dílu je to znát. Zatímco předtím se peníze zjevně kdesi utopily, tentokrát byly evidentně využity smysluplněji. Ano, fanynky budou ve finále určitě dojaté. Nejen proto, že je to poslední díl série. Nejen proto, jak to dopadne. Nejen kvůli nostalgické retrospektivě. A nejen kvůli tomu, že tohle všechno dokresluje jedna sentimentání píseň. Twilight sága tedy vyklizuje pozice, a na její místo přicházejí Hunger Games, jejichž letošní první díl ukázal, že tam by to mohlo být o dost „veselejší“.