V jedné miamské tělocvičně dělá osobního trenéra jistý Daniel Lugo, protože věří ve fitness. Jedním z jeho klientů je bohatý Victor Kershaw, který ovšem své jmění možná nezískal úplně poctivou cestou. Pod vlivem jakéhosi profesionálního motivátora Johnnyho Wu nabude přesvědčení, že rozhodně není s…, ale hráč. A tak se s kolegy Adrianem Doorbalem, který ještě nedávno rád užíval steroidy, a Paulem Doylem, který se díky pobytu v base stal nábožensky založeným, rozhodne uskutečnit svůj úžasný plán, spočívající ve třech bodech: Zaprvé, najít vhodného člověka. Zadruhé, sebrat mu jeho peníze a majetek. Zatřetí, učinit z USA lepší místo. Plán je to vskutku jednoduchý, tak co by se mohlo zvrtnout? Pokud by se nejednalo o nejen z celé tělocvičny, ale patrně i z celého Miami o tři nejméně nadané (inteligentní) jedince, tak nic.

Tak tohle je ten menší film, který si Michael Bay moc chtěl tak dlouho natočit. V podstatě je tomu čtyři roky (viz můj tehdejší článek). Jenže v Paramountu se tehdy rozhodli, že další Transformery chtějí už v roce 2011, takže panu režisérovi nezbylo, než poslechnout. Ke svému vysněnému projektu se tedy dostal teprve loni, přičemž pracoval na své poměry s neuvěřitelným rozpočtem – pouhých 26 milionů dolarů! Pouze jeho debut Mizerové stál méně (už tam se vlastně ukázalo, že spojení Michael Bay a Miami jde dohromady velice dobře)! Jistě, u nás by se stále jednalo o nejdražší film všech dob, ale když si uvědomíme, že když zprůměrujeme rozpočet všech jím režírovaných předchozích počinů, vyjde nám číslo 130,5 milionů dolarů, nemohl se kdekdo dočkat, až uvidí, co s touto nepoměrně menší částkou dokáže.

No nebudu vás napínat: dokázal s ní zázrak. Pot a krev totiž vypadá mnohem, mnohem dražší. Skoro se chce říci, že kdyby Michael Bay jen trochu chtěl, rozhodně by na Transformery nepotřeboval rozpočty okolo 200 milionů dolarů. Opravdu překvapil, protože dokázal, že mu nedělá problém zrežírovat akční krimi komedii tak, aby obsahovala vše, co se od ní očekává a vlastně v tomto případě ještě něco navíc.  Tedy, film Pot a krev je chvílemi akční, chvílemi krimi a chvílemi (drsnější) komedie. A to vše podle skutečného příběhu!

Tedy, víte jak to s tím „based on a true story“ v hollywoodských filmech je. I tady je přidáno něco fikce, ale takové scény (viz např. Doyleova samostatná krádež peněz) rozhodně nepůsobí nijak výstředně, naopak svým způsobem pomáhají ucelovat příběh a de facto i dále rozvíjet charakter dané postavy. Jindy zase dojde k drobné výměně, kdy trestný čin jedné postavy ve skutečnosti udělala ta druhá (viz původ incidentu v domě Franka Grigy), ale tady je to zase z toho důvodu, že právě Daniel Lugo je strůjce celého plánu, protože má nakoukáno hodně filmů, takže ví přesně, co dělat, a tudíž je taky hlavní postavou.

Skvěle ztvárňovanou Markem Wahlbergem – Lugo není příliš inteligentní, dokáže být mrazivě apatický a pro svou, byť třeba jen dočasnou vidinu bohatství je ochoten udělat cokoliv. Včetně takovéto akce (jak si vůbec někdo může myslet, že by mu něco takového mohlo projít?). Sám si totiž myslí pravý opak, jelikož mu to holt prostě nedochází, a proto se nedoporučuje, aby ho někdo jakkoliv urazil. Díky tomu však vytváří jak komické momenty, tak krvavou spoušť, tak školácké chyby .. a někdy všechno tohle najednou. Ti další dva hlavní hráči (celkem je jich pět ve filmu, ve skutečnosti jich prý bylo více) na tom jsou s rozumem stejně. Respektive takhle, bývalá přítelkyně jednoho, který ji jen tak přenechá druhému, je tu v podstatě vykreslena přímo jako blbka (děvčata to ve filmech Michaela Baye neměla skoro nikdy lehké, ale nikdy ne až takhle, byť v tomto případě ho rozhodně nikdo z nějakého ponižování vinit nemůže) a kdybychom se toho dozvěděli více o tom dalším členovi (šéf té tělocvičny) tohoto „povedeného týmu“, dost možná by to bylo to samé.

A řekněte, kdo z vás nechce vidět The Rocka v roli bývalého vězně, který se dal na víru? I když, pravda, o nějakých pravidlech s ní souvisejících má dosti svérázné představy. Znovu tak ale není nouze o zábavu i napětí. Přeci jen takové korby zpravidla nebývají nábožensky založené … A co víc, ze všech čtyř bijáků (G. I. Joe: Odveta, Práskač, Rychle a zběsile 6), ve kterých jej letos můžeme vidět, nemusel vytáhnout tolik ze svého hereckého umění, a také se nemusel tolik snažit, aby byl opravdu přesvědčivý. Ovšem na rozdíl od Marka Wahlberga nemusel projít žádnou fyzickou přípravou na roli (za kterou taky dostane honorář pouze v podobě procent ze zisku), neboť už měl hotovo. Dalším komplicem je v současnosti z těch tří nejméně hvězdný Anthony Mackie, jehož postava ale sehraje ve finále ještě podstatnější roli než ta Rockova. Důležitý bude i detektiv Ed Du Bois s tváří Eda Harrise, byť se objevuje až po více než hodině. Z dalších zaslouží určitě minimálně zmínku Rebel Wilson, doposud se věnující hlavně komediím, a výrazné cameo Kena Jeonga, které jistě udělá radost těm z vás, kdo mají rádi Pařby.

Film plyne ve velmi svižném tempu, zvláště úvodní cca půlhodina je opravdu zběsilá. Díky tomu sice sem tam asi nestihnete přečíst všechny titulky, ale přesto budete spolehlivě hned vtaženi do děje. Ukázkový střih, občasné všemožné vychytávky, pro Baye typická práce s kamerovými jeřáby a jiby, a vlastně velký důraz na kamerovou stránku obecně, dělají z Pot a krev řemeslně precizní dílo. S kamerou vlastně souvisí i fakt, že málokterý režisér dokáže sexy kočky natočit tak, aby byly ještě více sexy. Ostatně s tímto má bohaté zkušenosti. Tentokrát mu k tomu příběh nedává až tolik příležitostí, protože do něj hlasitěji promluví pouze striptérka Sorina (modelka Bar Paly), ale i tak je to v těch málo záběrech znát. A když se k tomuhle všemu přidá ještě tradičně skvělou hudbu (Steve Jablonsky prostě nezklame) a ten příběh z kategorie „To nevymyslíš“, vychází z toho, že tuhle podívanou byste si neměli nechat ujít.

Pot a krev je film zábavný, napínavý, akční, převážně chlapský, v něčem trochu podobný Spring Breakers, emotivní (!) a drsný. A to nejen co se týče scén mučení, jsou tu ještě syrovější. A protože i naprostá většina těch brutálních momentů se tehdy v polovině předminulé dekády takto nebo velmi, velmi podobně odehrála, budete si zřejmě také několikrát opakovat otázku: „Kde se v lidech bere ta krutost?“. Ti z vás, kteří od tohoto filmu čekali spíše sondu do světa kulturistiky (je pravda, že hlavní antihrdinové mohli být v podstatě čímkoliv), budou asi naštvaní – ani název kultovního dokumentu Pumping Iron tu opravdu nepadne ani jednou. Ale po nějaké době možná i tací uznají, že tohle je také zatraceně dobré provedení. Zmíněné období bylo skutečně dobou, která přinášela spoustu nových možností. Proto si dovolím doporučit film Prostředníci, který by se mohl hodně líbit i holkám.