Drogový dealer David (Jason Sudeikis alias Kurt z Šéfů na zabití) udělá malér. Jakožto malá ryba se však zodpovídá větší, kterou je v tomto případě Brad Gurdlinger (Ed Helms alias Stu z Pařeb). Ten mu nabídne, že jeho prohřešek promine, když dojede do Mexika pro „trochu“ trávy a propašuje ji zpět do Států. No jo, jenže když pojede sám, tak ho na hranicích určitě hned čapnou. A tak může být rád, že se mu podaří přemluvit alespoň stárnoucí striptérku Rose (Jennifer Aniston alias Rachel z Přátel, pochopitelně), nepříliš inteligentního panice Kennyho (Will Poulter alias bratranec Eustace z Letopisů Narnie: Plavby Jitřního poutníka), a také pohlednou, ale nedůvěřivou houmlesačku Casey (Emma Roberts alias Erikova dcera a Juliina neteř).

Tedy, jestli bude David ve finále opravdu rád, to neprozradím, ale diváci i divačky budou rádi zcela jistě. I když možná některé méně, protože humor je tu místy poněkud přisprostlejší/vyhraněnější á la třeba Mládeži nepřístupno. Ostatně mezi oběma filmy bychom našli drobné spojitosti i co se obsazení týče. Ale celkově vzato jsou Millerovi na tripu přeci jen umírněnější. Rozhodně v nich je, čemu se smát, ale nic se nevyrovná scéně ve stanu. Nejen, že se tam velice vtipné věci dějí, ale také je tam uslyšíme. To platí především hned pro první hlášku, která je sice banální, ale musím říct, že jsem se jí nemohl až do závěrečných titulků přestat smát. To se naposledy stalo u X-Men: První třídy poté, co Wolverine pronesl svou jedinou větu.

Tihle Millerovi na tripu mohli skutečně být komedií roku. Kdyby ovšem neměli tak poloamatérsky vyhlížející expozici, kdy to místy opravdu vypadá tak, jako bychom sledovali jeden z těch nadšeneckých filmů tuzemské výroby, na které si v posledních letech musíme zvykat v našich kinech. O přisprostlejších vtípkách, které se objevují převážně během konfrontace už řeč byla. A rozuzlení je velmi, velmi tuctové a vlastně jen podtrhuje celkový nerealistický ráz filmu (na který poukazuje i Sudeikisovo gesto do kamery). Přitom by bylo extrémně zajímavé a netypické, kdyby proti titulní čtveřici amatérů se štěstím vyrukovali v podobě drogového bosse Pabla Chacona a jeho nohsledů nikoliv karikatury, ale uvěřitelní zločinci jako Don Huertero, Hernan Reyes nebo Bucho. A samozřejmě nelze nezmínit Tonyho Montanu.

Proč tenhle film jinak funguje velmi dobře, je záležitostí povedeného obsazení. Postupem času všichni hrají čím dál lépe, takže se patrně z větší části natáčelo chronologicky. Akorát představitel Kennyho se měl možná tady (na čase 1:57) u Paula Walkera inspirovat, jak se pořádně řve „fuck“. Hlavní postavy navíc všechny mají své nedostatky a stejný talent vybruslit ze svízelných situcí, jako se do nich dostávat, takže o zábavu je skutečně postaráno. Přesně tato jejich dovednost může/nemusí přijít vhod při konfrontaci jednak s jedním dosti svérázným týpkem („You know what I’m saying“), ale hlavně s podobně vyhlížejícími Fitzgeraldovými, protože jak Don (Nick Offerman), tak Edie (Kathryn Hahn), tak jejich dcera Melissa (Molly Quinn) jsou opravdu nevyzpytatelní a nevypočítatelní.

Millerovi na tripu jsou tak trochu rodinkou jako Jonesovi, ale ne až tak zábavnou. Nejste-li zrovna příznivci komiksových nářezů, sci-fi filmů s poselstvím či kvalitní evropské produkce, tak se klidně běžte podívat na tuto komedii. Jo, a myslíte si, že zmíněná Jennifer Aniston už je příliš stará na to, aby mohla hrát striptérku? V jedné z nejlepších letošních scén vás dokonale přesvědčí o tom, že na to pořád má! Jenom škoda, že tato scéna vygraduje jiným způsobem, než jakým by si přáli snad úplně všichni. A určitě si počkejte, protože v závěrečných titulcích se mezi úmyslně i neúmyslně nepovedenými záběry vyjímá jeden opravdu mimořádně skvěle vychytaný bonus!