Od toho prvního se řada věcí změnila. Thor (Chris Hemsworth) se usilovně snaží nastolit mír ve všech devíti královstvích. A přestože se objevil i v New Yorku, za svou vyvolenou Jane Fosterovou (Natalie Portman) se v Novém Mexiku stavit kvůli pracovní vytíženosti nestihl. Kdyby se tam chtěl vydat teď, už by ji nenašel, protože přesídlila do Londýna. A Darcy Lewisová (Kat Dennings) s ní. Shodou okolností na nedalekém Stonehenge se objeví také ten třetí do party – Erik Selvig (Stellan Skarsgård). V hlavním městě Anglie ale především narazí na neuvěřitelný úkaz, jenž ji dovede k velké síle jakési temné hmoty zvané Aether. Po ní pase rasa Elfů vedená Malekithem (Christopher Eccleston) a jeho kolegou (Adewale Akinnuoye-Agbaje), která chce uvalit vesmír znovu do temnoty. No to přece Thor, jeho otec Odin (Anthony Hopkins), jeho matka Frigga (Rene Russo) a jeho přátelé v čele s Lady Sif (Jaimie Alexander) a Volstaggem (Ray Stevenson) nemohou nechat jenom tak! A jeho (nevlastní) bratr Loki? Ten si opět rozehraje svou vlastní hru, u které si kvůli jeho vypočítavosti nemůžete být ničím jistí.

Po Avengerech tedy blockbustery podle marvelovských komiksů vstoupily do tzv. Fáze dvě. Ta konkrétně odstartovala Iron Manem 3 a Thor: Temný svět potvrzuje, že znovu půjde o velkolepé, nákladné, zábavné cool podívané, které se prostě musí líbit jak zastáncům komiksových předloh, tak těm, kteří se s těmito superhrdiny seznámili až prostřednictvím pláten kin či domácích DVD/Blu-ray přehrávačů. Každý mezi nimi nepochybně má své oblíbence. Pro mě to jsou právě tihle dva, tedy Iron Man a Thor. A není to jen proto, že byli obsazeni těmi úplně nejvhodnějšími herci – to totiž platí pro všechny postavy (s výjimkou Scarlett Johansson coby Natashy Romanoff).

První Thor byl před těmi dvěma a půl lety opravdu výjimečný, a to z několika úhlů pohledu. Zaprvé, spadal v podstatě do žánru fantasy, zatímco ostatní bijáky, ať už pojednávaly o Tony Starkovi, Bruci Bannerovi či Stevu Rogersovi, měli mnohem blíže ke sci-fi. Zadruhé, film vypadal po vizuální stránce naprosto úchvatně. A zatřetí, režíroval jej člověk, u kterého by si předtím patrně vůbec nikdo nevsadil na to, že se jednou bude tímto zásadním způsobem podílet na vzniku amerického komiksového spektáklu. Ač byl pokládán za specialistu na Shakespeara, poradil si Kenneth Branagh náramně.

I díky němu se mi hned po prvním Iron Manovi zamlouval z Fáze jedna právě Thor nejvíce. A navíc teď, když jsem se na něj po hlubším zabřednutí do marvelovského univerza díval znovu, našel jsem v něm věci, který jsem si předtím nevšiml. Co bylo ovšem zjevné hned na první pohled, byly pro tento žánr (myšleno přímo komiksový) nevšední herecké výkony, a to nejen představitele hlavní role, nýbrž všech zúčastněných. Díky tomu pak vypadalo finále jaksi skromnějším dojmem, protože herci a herečky ty efekty zastínili. A na tom má Branagh lví podíl, protože se mu podařilo ze všech vymáčknout to nejlepší. Možná proto, že je jinak sám herec.

Pro pokračování byl ovšem poté, co z projektu kvůli jeho velikosti vycouvala Patty Jenkins, nahrazen Alanem Taylorem, který si udělal jméno především díky své televizní tvorbě, ale přesto se od něj čekalo mnohé. Obrovské nadšení, s jakým Thora: Temný svět realizoval, je na výsledku znát snad v každém záběru. I herci si spolupráci s ním pochvalovali, ale přesto nad nimi tentokrát opět vítězí CGI. Tedy samozřejmě ne až v tak brutální míře, jako třeba u Muže z oceli, protože překonat jej v té celkové stupiditě (obětuju desetitisíce lidí, abych zachránil tři človíčky) může snad jenom chystaný Batman vs. Superman, ale trochu jistější vedení chybělo. Taylor zřejmě do značné míry sázel na to, že své postavy už jednou ztvárnili, tudíž je dobře znají. To ale byla mýlka, jelikož některé si prošli zajímavým, a některé dokonce velice zajímavým vývojem.

V komiksových bijácích to ale samozřejmě nelze považovat za chybu, protože za ně se skoro nikdy herecké Oscary nerozdávají a diváci na ně jdou především z jiných důvodů. Spíše tím chci říct, že Thor: Temný svět se od ostatních marvelovských adaptací už tolik neliší. Dokonce výrazně přibylo prvků sci-fi. A pro ni jsou efekty nezbytné. Nebýt jich, byli bychom ochuzeni o další velkolepé finále, které snad překonává Avengery i všechno ostatní od Marvelu! No, minimálně se jim vyrovná. A přestože je právě z trikového hlediska dosti komplikované, střih je krásně přehledný. Docela by mě zajímalo, kam až půjde takhle spektakulární podívaná posunout. A navíc, tedy přeci jen maličkost k těm hercům, pořád je tu vynikající Tom Hiddleston, který už je s postavou Lokiho natolik sžitý, že se trochu obávám, aby nezačal dělat vylomeniny i v civilu.

Ve své recenzi na první film jsem napsal, že by bylo fajn prozkoumat Asgaard trochu zevrubněji. To se ve dvojce skutečně děje, ale ne až v takové míře, jakou jsem měl tehdy na mysli. A nutno dodat, že s těmi novými místy si tvůrci určitě mohli více vyhrát, aby nepůsobila tak všedně. Královský palác tak zůstává ve všech směrech zdaleka nejpozoruhodnější stavbou. Tedy spolu s místem, odkud Heimdall (Idris Elba) řídí Bifröst, ale to už taky známe z minula. Tentokrát se sem podívá i Jane, přičemž z jejího pobytu šlo určitě vytěžit více. Zároveň se podíváme i do nových světů (Vanaheim, Svartalfheim), kde budeme svědky cool bitev a soubojů, ale u mě osobně stále vede Jotunheim s ledovými obry.

Thor: Temný svět je velkolepější než Thor, ale to ještě neznamená, že je i lepší. Obecně řečeno, tahle novinka de facto jen kopíruje tu scenáristickou formu, kterou se s drobnými obměnami řídí naprostá většina současných hollywoodských blockbusterů (tady navíc nechává nezodpovězených hned několik podstatných otázek). Přitom by bylo tak skvělé, kdyby tvůrci přišli s nějakým neotřelým, originálním nápadem, tak jako tomu bylo třeba v případě Mandarina u celkově velmi nadsazeného Iron Mana 3. V Thorovi: Temném světě se však také objevují hodně vtipné momenty – některé souvisejí s Darcy, ale spolehlivě vás rozesměje i Thorovo kladivo (Mjolnir) na věšáku či cameo jednoho ze zbývající pětice známých superhrdinů. Jo, a když už je řeč o cameu, tak se pozorně dívejte, ať nepromeškáte Stana Lee. Tenhle biják tedy v podstatě dopadl podle očekávání, včetně toho aspektu, že Jane je spíše jen ozdobou, která čeká, až ji hlavní hrdina zachrání. A jak už v marvelovských filmech bývá zvykem, 3D znovu vzniklo během post-produkce (a podle toho to taky vypadá), jedna scéna (dějově pro příště podstatná) se ukrývá mezi závěrečnými titulky, a druhá (dějově zcela nepodstatná, ale velmi úsměvná) se nachází až za nimi.