V současné době jsou mutanti na pokraji vyhynutí. Mohou za to Sentinelové – roboti, kteří je ve velkém zabíjejí. Za jejich vznikem stojí jistý vědec s vcelku symbolickým jménem – Bolivar Trask. Situace je však poněkud komplikovanější, neboť jej v roce 1973 Mystique (Jennifer Lawrence) zabila. Jeho program byl však přesto dokonán. Proto Magneto a Profesor X rozhodnou, že bude lepší, aby Trask přežil. Jak toho ale docílit? Jednoduše přece – stačí za pomoci šikovné mutantky Kitty Pryde (Ellen Page) poslat do časů Richarda Nixona někoho, kdo má mimořádnou schopnost regenerace. V úvahu tedy připadá jedině Woverine, znovu excelentně ztvárněný Hughem Jackmanem.

Schopnosti Kitty ovšem nefungují na bázi časové smyčky, zdrojového kódu a ani transformace v Delorean. Co však svede je mimořádně zajímavé nejen pro příznivce sci-fi, ale i pro pokročilé fyziky. Neposílá do minulosti celou bytost, nýbrž přeposílá pouze její nynější vědomí do jejího tehdejšího já, jehož cílem bude konkrétně v tomto případě vyhledat protějšky Patrika Stewarta a Iana McKellena, tedy opět vynakající Jamese McAvoye a Michaela Fassbendera, a přesvědčit je, aby spolupracovali. Což nebude nikterak snadné, protože, jak víme, tihle dva mají více důvodů, proč se nenávidět. Sám Wolverine jinak pochopitelně nemládne/nestárne. Jenom si nejprve neuvědomí, že své drápy ani kostru ještě nemá z adamantia. Nemohla by to ale být ve finále výhoda?

Už úvodní upoutávky na X-Men: Budoucí minulost naznačovaly, že tenhle počin bude obrovský. Každý rok se do našich kin dostane de facto na 300 filmů, ale jen naprostý zlomeček z nich si opravdu zaslouží být promítán na velkém plátně. Tento biják je přesně takový, s čímž nepochybně budou souhlasit i miliony příznivců po celém světě, kteří už do pokladen nasypali přes půl miliardy dolarů, čímž z Budoucí minulosti učinili komerčně nejúspěšnější díl celé x-menovské série. A to se bude ještě dlouho promítat. Před třemi lety otevřela část s podtitulem První třída zcela nové možnosti, které prostě nemohly zůstat nevyužity.

Skutečnost, že se jednalo o prequel byla vlastně v mnohém osvobozující. Na scénu přišli noví herci a nové herečky, kteří mohli bez obav ztvárnit divákům již známé postavy po svém, jelikož jejich pravé charaktery se teprve formovaly. Zároveň však bylo zapotřebí najít tvůrce, který by navzdory většímu počtu postav, z nichž v podstatě každá měla nebo stále má o své existenci svou vlastní představu, dokázal zajistit, aby děj nesklouzával pryč od hlavní linie. Protože Bryan Singer, jenž celou sérii nastartoval, se tehdy upsal práci na jiném projektu, oslovili producenti už na třetím díle částečně zaháčkovaného Matthewa Vaughna (nyní spolu s kolegyní Jane Goldman podepsaného pod námětem). Ani on, ani jeho předchůdce/následovník na režisérské židli rozhodně nepatří k rutinním tvůrcům, kteří jen tancují podle toho, jak studio/producent píská. Naopak jim jejich status umožňuje realizovat svou vizi, díky čemuž pak vznikají výjimečná díla.

Jak První třída, tak Budoucí minulost přináší do série nové, osvěžující motivy. Nejde jen o zmíněné cestování časem, ale třeba i o začlenění (staro)nových postav, zejména pak Quicksilvera – mutanta, který je rychlejší než všichni ostatní (dohromady). Scéna, ve které velmi pohodovým způsobem pomáhá Magnetovi, Charlesovi a Wolverinovi uniknout z Pentagonu, bude letos nepochybně patřit k těm úplně nejlepším! A záporák Trask zase k těm nejneobvyklejším. I když, záporák. Pro sérii X-Men je typické, že v ní vystupují pouze ušlechtilí záporáci – jejich jednání divák chápe a nedíví se, že dělají to, co dělají. V podstatě to myslí v dobrém, akorát jejich metody jsou až příliš radikální, tedy pro lidstvo nepřípustné. Přeci jen mutanty bere spíše jako mimozemšťany/vetřelce a oni se svými schopnostmi zase považují lidi za neohrabané neandrtálce, tudíž za poměrně snadnou kořist.

Přihlédneme-li k akčním scénám, tak oproti První třídě dost zaostávají. Podobné měřítko snese snad jen ta úvodní a pařížská. No jo, znovu Paříž reprezentující celou Evropu v americkém filmu! Tentokrát je však její využítí opodstatněné, jelikož tak jako Vaughnův film využívá skutečného konfliktu (Karibská krize), ten Singerův zahrnuje stejně rafinovaně setkání, na kterém měly být podepsány Pařížské dohody, kterými byla ukončena válka ve Vietnamu. Finále však už skutečně zaostává a ani přenos stadionu nestačí k tomu, aby se vyrovnal čemukoliv, co je k vidění v sugestivním i emotivním závěru První třídy. Je to dáno také tím, že Budoucí minulost má tendenci řešit prakticky všechno dipolomaticky. V podstatě i díky tomu dojde na setkání mladšího a staršího já jedné postavy, ovšem výsledek není až tolik působivý, jak to na první pohled může vypadat.

X-Men: Budoucí minulost je film nesporných kvalit, avšak pro mnohé může být poněkud kontroverzní. Na jednu stranu se jedná o skvěle natočený a pořádně výživný letní blockbuster, kde sehraje prakticky každá z postav nějakou velmi důležitou úlohu, a který si mohou v klidu užít jak úplní x-menovští začátečníci, tak skalní příznivci těchto postav (kteří tak navíc mohou zachytit jejich pozoruhodný vývoj) i jejích představitelů. Ovšem na tu druhou (pozor na spoiler, ale určitě je maximálně záhodno na něj upozornit) tenhle díl v podstatě zcela maže cokoliv (neplatí pro postavy), co se odehrálo v původní trilogii, díky čemuž se naskýtá prostor pro nesčetné množství dalších sequelů, přičemž zajímavá ochutnávka na ten první se tradičně nachází ve scéně za závěrečnými titulky. 

Foto: CinemArt