Na Grimsbym se sice nakonec nijak nepodílel, ale jinak záhrál si Allena Ginsberga, horor zkusil s Ženou v černém a s Rohy, měl co do činění s Podfukáři, stal se Frankensteinovým monstrem, ovšem nejdál zašel s divným projektem Swiss Army Man. Nicméně k Imperiu. To je uvedeno citátem Adolfa Hitlera, konkrétně tímto: „Slova budují mosty do neprobádaných regionů.“ Tvůrci v čele s (nepřekvapivě debutujícím) režisérem Danielem Ragussisem jím vlastně ukazují, na co chtěli poukázat, ale tak úplně se to nepodařilo, jak ostatně dokazuje i finální scéna.

Tedy ne, že by bylo Imperium nějak hrozným filmem, který nestojí za zamyšlení nad některými skutečnostmi, které uvádí. Ale režisér si nepohlídal zdaleka všechno, co měl, což vede v první řadě k té provařené myšlence, že dneska si může svůj biják natočit fakticky každý. A každý si do něj dokonce může obsadit minimálně jednu velkou hvězdu. A tím pádem ho může dostat do kin a na DVD/Blu-ray, přičemž to všechno nejen ve své domovině. Jasně, i dříve tady byly společnosti jako Troma Entertainment či New World Pictures a „véháesky“, nicméně digitální formát doopravdy všechno posunul na zbrusu novou úroveň. Imperium však – znovu připomínám – představuje tu lepší variantu, jak to může dopadnout.

O co jde. Nate Foster pracuje u FBI a je strašně chytrý. Toho si všimne agentka Angela Zamparová (rádoby drsná Toni Collette) a přidělí mu extrémně riskantní úkol. Ztratila se totiž dodávka nebezpečného cesia a podle ní se o to postarala skupina neonacistů, skinheadů a fanatiků, z nichž někteří rovným dílem uctívají Ježíše Krista a Adolfa Hitlera. Nate tedy načte knihy (včetně Turnerových deníků, avšak nejedná se o tohoto Turnera), taky sjede hlavu, aby byl tvrdej skinhead, a jeho mise v utajení může začít. Díky jednomu už dosaženému informátorovi by nemělo být složité si získat přízeň. Složité bude jednat s lidmi a „klást otázky bez kladení otázek.“ A hlavně bude složité se neprozradit!!!

A tady se musí poznamenat, že hlavní hrdina musí být obrovský klikař, neboť si počíná hrozně neopatrně. Incident s bílou blondýnkou a jejím tmavším přítelem se ještě dá pochopit, ale se svou nadřízenou se stýká až příliš často a pochybuju o tom, že by si kontroloval, jestli ho někdo nesleduje. Soudě podle toho, že klidně telefonuje z koupelny podezřelého, aniž by si ověřil, jestli tam není kamera nebo nahrávací zařízení. Ani po návštěvě „nových kámošů“ ve svém provizorním bytě si neověří, že je všechno čisté. Oba přitom po celou dobu na očích neměl, jelikož byl nervózní ze schovaného notebooku (první ze dvou vskutku napínavých scén).

To samé u rádoby vlivného Dallase Wolfa, jenž plánuje velkou akci. Neustále se jej agresivně přímo vyptává na jeho plány. Není divu, že ze spolupráce Dallas vycouvá (a pak shodou okolností zamíří přímo za jeho nadřízenými, i když to samozřejmě nevědomky – proč jde ale hned za FBI?). A co je ta velká akce? Inu, má to být velkolepá demonstrace, kde na pořádek mají dohlížet policejní složky, protože hrozí střet neonacistů s antifašisty (kteří jsou tu paradoxně prezentováni jako násilnější skupina). Ve filmu to však vypadá, že se jedná o bezvýznamný průvod kdesi na vesnici velikosti Liptákova, kterého se zúčastní při dobré vůli tak maximálně 30 lidí.

Navíc při vyhrocenějších situacích je hlavním hrdinovi vidět, že není OK. Chybu ovšem obecně vzato přednostně hledejme ve scénáři, nikoliv u Radcliffa, jenž se do té role hodně položil. Nicméně pro to téma, které mělo silně oslovit širokou veřejnost, jakoby si nevšimnul, že to celé nedává smysl. A proč se zhruba v polovině filmu přestěhuje ke skupině, která se tváří býti mnohem méně extremistická? A její vůdce Andrew Blockwell (Chris Sullivan – Taserface z nových Strážců galaxie) v žádném případě nevypadá vyšinutěji než Roy (Seth Numrich) z té druhé, divácky zajímavější bandy. Navíc se do konce filmu nedozvíme, co se s těmito dvěma týpky stalo.

Alespoň, že se díky Uličce slávy dá věřit tomu, že někdo jako Daniel Radcliffe mohl sloužit tři roky v Iráku. Imperium se jinak ani náznakem nesnaží, resp. se mu možná nedaří ukázat, proč se opravdu inteligentní lidé (nechme teď stranou fakt, že to Nateovi okaté chování neprokoukli) nechávají inspirovat nápady Adolfa Hitlera a až militantním způsobem požadují „bílou ligu“. Ačkoliv co vlastně ti Nateovi noví kamarádi zamýšleli? Chtěli cesium dostat do zdroje pitné vody, nebo někam jinam, nebo jen tak kecali, protože chtěli být zajímaví? Díky závěrečnému odhalení (druhá ze dvou vskutku napínavých scén) se však nedozvíme, jestli by nakonec necukli zpátky, ať už chtěli udělat cokoli „šíleného, co by mělo lidem otevřít oči.“

Imperium vzniklo podle životního příběhu bývalého agenta FBI Michaela Germana, který se infiltroval mezi neonacisty. Kvůli filmu to ale vypadá, že to nebyla žádná psychicky ani jinak náročná šichta, na rozdíl od toho, čím si prošli Joseph D. Pistone, Bob Mazur, Brian O’Conner nebo, jak uvidíme v srpnu, Barry Seal. Z toho námětu šlo stoprocentně vykřesat mnohem více. Na druhou stranu i tak by tento počin doplatil na to, že existuje maximálně působivý a zřejmě nedostižný Kult hákového kříže (třebaže se v něm najde nadprůměrný počet filmových chyb) či ambiciózní Svatý boj, tak jako mnohé gangsterky často do určité míry doplácejí na to, že známe Kmotra.

FOTO: cinema.de