Závěrečná část trilogie 
z manžela jedné z nich stal Dezertér. A teď se o dceru druhé z nich zajímá Nápadník Mirek, se kterým se Danuška seznámí u tety a strejdy – těch, co provozují ono Zahradnictví (strávíme tu jenom několik minut na začátku filmu a pak už se sem nevrátíme). Není študovaný, což vede otce Jindřicha k myšlence, že pro jeho dceru není dost dobrý. Na rozdíl od kamarádova syna, kterému se říká Tvaroh a se ženami to příliš neumí …Za minulého režimu bychom otců, kteří chtěli pro svou dceru to nejlepší, ale přitom jí svým
chováním a nařizováním nevědomky šlapali po štěstí, vypátrali určitě hodně. Právě tohle tvoří základní zápletku Nápadníka. U Jindřicha to bude ještě o něco složitější. V lágru seděl (na samotce), přežil pochod smrti, pak ho bolševická chátra kvůli nevhodnému kádrovému profilu poslala do předčasného důchodu. Zažil tedy dost špatných věcí, které z něj ovšem v podání Martina Fingera udělaly zápornou postavu (na rozdíl od Jiřího Kodeta v Pelíškách, kterého tak brát rozhodně nelze). Tvrdošíjně si jde za svým, i když vše dojde do bodu, kdy vlastně sám vidí, jak své dceři ubližuje.Navíc se za celých těch cca 6 hodin celkové stopáže nedočkáme onoho vzývaného přerodu
v tohoto cholerika, což (třebaže to na první pohled bude asi znít absurdně) vzhledem ke způsobu vyprávění zamrzí ještě více, než když bylo v Hobitovi: Bitvě pěti armád „odbyto“ Sarumanovo svedení na zcestí pouze větou: „Leave Sauron to me.“ Také Jindřich zažije pokus estébáků o to udělat z něj udavače a najdeme tu i další nechvalně známá fakta o minulém režimu, kterými jej tvůrci jednoznačně odsuzují. To se nikdy neomrzí, protože komunisti prostě jsou zločinecká chátra. Ale co se týče samotného příběhu, který by se klidně mohl odehrávat kdykoliv předtím i potom (byď dnes už je všechno přeci jen liberálnější), scenárista se z dramaturgického hlediska docela opakuje.Tedy ve srovnání s Rodinným přítelem, protože v brilantně napsaném Dezertérovi, jenž je
zároveň z celé trilogie nejvelkolepější, děj výrazným způsobem posouvají dopředu nejen jednotlivé scény, ale přímo také jednotlivé repliky. Nápadník naopak opět plyne ve velice pomalém tempu, které určitě může svědčit dramatu, ale pro žánr komedie (zvláště té, která chce navazovat na kultovní Pelíšky) se tak úplně nehodí. Zase tu najdeme scény bez pointy – viz kupříkladu cachtání v kruhu u vody, převlíkání v garáži … A současně s tím nedostaneme odpovědi na některé otázky. Námátkou: proč musela mít Danuška v úvodu na noze sádru? A co měl být Mařčin závěrečný výstup s medvídkem? Jistě, každý si to asi zdůvodní, ale je otázka, jestli to tak zamýšleli sami tvůrci. Uvedené příklady totiž opravdu nejsou všechny.Za podzápletku lze pak označit snahy Mirka a Danušky o to se spolu konečně
vyspat (pamatujme, že předobrazem této ženské postavy byla matka Petra Jarchovského!), což je vzhledem k nepřízni otce složité. Vyslechneme si kvůli tomu i dlouhé povídání o tom, kterak v případě docela jiného páru zůstal mládenec jaksi zaklíněn v „mušličce“ své přítelkyně (ve filmu se to přímo takhle neříká, ale na významu to nic nemění). A že tento projekt celkově sklouzává svým konceptem spíše k telenovele, potvrdí i „přínos“ toho dalšího páru, který se tu objeví dohromady třikrát.Zahradnictví: Nápadník bude nejslabším článkem trilogie, která u mnohých zřejmě nesplnila očekávání. I co se týče výpravy, nešlo v případě této vesměs situační komedie o nijak nákladnou (a tím pádem zapamatováníhodnou) podívanou. Ty vskutku zajímavé postavy z minule a předminule jsou tu hodně upozaděny na úkor těch, které nemají pořádně čím upoutat nebo dokonce ohromit. Uvedené neplatí pro Annu Fialovou, jež už v Lídě Baarové zaujala nejen svým vzhledem, ale i hereckým projevem. Chemie mezi ní a jejím kolegou funguje adekvátně, takže ani Nápadník si celkově vzato nezaslouží žádné nekompromisní zatracování. Oproti preciznímu Dezertérovi je ale ten rozdíl markantní. Čili vezmeme-li to komplexně, tak trilogie Zahradnictví (obrazně i doslova) k žádné revoluci nedošla, byť potenciál k tomu určitě měla.
FOTO: CinemArt
