Tedy aby nedošlo k nějaké mýlce: zmíněná spisovatelka a spolu s ní Sir Arthur Conan Doyle, Raymond Chandler a někteří další samozřejmě výrazně ovlivnili detektivní žánr, včetně filmů, protože už vzniklo dost adaptací. Jenže se vždycky našel někdo, kdo vyšel z jejich základních myšlenek a posunul je ještě dál. Stejné je to, obecněji vzato, i s postupy některých režisérů, ačkoli v historii kinematografie bychom našli příklady těch, jejichž tvorba výrazně předběhla dobu a ani po dlouhých desetiletích nezestárla.

V současné záplavě detektivních seriálů není snadné přijít s originálním detektivním příběhem, jehož rozuzlení by posadilo na zadek. A stejně jako u akčních (super)hrdinů samozřejmě záleží na tom, jak moc si oblíbíme postavu detektiva. Téměř všechny detektivky trochu doplácejí na existenci těch noirových, jelikož představení Humphreyho Bogarta jsou prakticky nedostižitelná. Rian Johnson, podepsaný pod bizarním Looperem a ještě bizarnějšími Bratry Bloomovými, v předminulém roce vytvořil ve Star Wars: Posledním z Jediů několik nezapomenutelných momentů. A teď přichází s detektivním příběhem podle původního námětu, se kterým mu pomáhá vynikající obsazení.

 










 

Pan Harlan Thrombey byl úspěšný spisovatel s početnou rodinou. Většinu z jejích členů si však na oslavě svých pětaosmdesátin znepřátelil, protože odhlalil jejich nekalé praktiky, aférky … zkrátka už měl dost jejich špatných vlastností a rozhodl se jednat. Není divu, že jakožto slušný člověk nejvíce důvěřoval své ošetřovatelce Martě (Ana de Armas), která pochází z Paraguaye. Proč píšu v minulém čase? Protože druhý den po oslavě byl Harlan nalezen svou hospodyní s podříznutým krkem mrtvý. Dobrých pět lidí mělo k tomuto zrůdnému činu jasnou motivaci. Co na tom, že šlo jak o zaměstnance, tak o členy rodiny – jeho vlastní děti, snachu či dokonce matku, u které se nikdo neodvažuje odhadovat, kolik jí může být roků.

Na scénu přichází detektiv Benoit Blanc, kterého kdosi najal, aby celou záležitost rozuzlil. Rian Johnson přichází s velmi chytře napsanou a ještě lépe sestříhanou expozicí (s výjimkou oné osudové záměny, což působí dost chaoticky – nebo je chaotická záměrně?), kde právě střihová skladba v určité momenty prozradí pravdu. Oslavu, tak jako kupříkladu scénu v Supermarketu v Jackie Brownové, sledujeme z různých úhlů pohledu. Úvodní dějství se tváří, že máme dávat dobrý pozor, aby nám neuniknul žádný důležitý detail. Později se nejdůležitější informace zopakují (jedno ze základních pravidel detektivek), takže základní fragmenty bohatě postačí. Například v tom smyslu, že nepotřebujeme vědět, kdo je syn a kdo dcera –> hlavně, když víme, že se jedná členy rodiny.

A k tomu máme tu ošetřovatelku s dobrým srdcem, u níž se probouzí dávící reflex pokaždé, když zalže. Tohle představuje naprosto nepostradatelnou pomůcku, bez které by se ani taková kapacita jako Benoit Blanc neobešla. Tenhle detektiv s tváří Daniela Craiga nejprve vypadá, že každého prokoukne mrknutím oka. Jenže Blanc není Bond. Ana de Armas oproti tomu vystupuje jako hotová světice, což je místy až nepříjemné. I z toho důvodu, že brzy rozpoznáme, že se nejedná o žádnou femme fatale, která by svoji dobrosrdečnost pouze hrála, takže přestává být podezřelou. Naopak Michael Shannon se jím stává už jenom svou účastí.

 










 

I díky ní musí jeden až starého pana Harlana politovat. Ne proto, že mu někdo podříznul krk, ale kvůli tomu, že měl takhle sobeckou animální rodinu. Spíše by bylo zajímavé sledovat, kde se co zvrtlo, když se jednalo o tak slušného člověka, ke kterému by se mnozí mohli modlit. Ani ve světě nebývá žádnou výjimkou, že se příbuzní po smrti někoho blízkého mezi sebou rozhádají a kvůli sporům o majetek spolu pak klidně několik roků nepromluví. No jo, jenže Thrombeyovi byli špatní už předtím. A teď jsou ještě horší. Jenže díky tomu obrovskému kontrastu v charakteru postav (Marta vs. zbytek světa) zdaleka nevyznívá finální záběr tak, jak bylo zamýšleno.

Na nože (název odkazuje k tomu, co uvádím v předchozím odstavci) patří k těm projektům, jaké svádí bezprostředně po zhlédnutí k tomu, aby dostaly vysoké hodnocení. Nicméně při druhovém zamyšlení zjistíme, že nejsou bezchybné a kvůli tomu obsazení vlastně ani neprůstřelné. A to nesouvisí s tím, že Linda Thrombey v podání Jamie Lee Curtis by si díky své nátuře s Michaelem Myersem nepochybně stylově poradila hned v prvním filmu. Jinak v každém případě potěší, že se Rian Johnson stává s každým dalším projektem řemeslně zručenějším režisérem. Teď by to ještě chtělo poladit scenáristickou činnost. Ačkoli případná nominace na Oscara za Nejlepší scénář by nebyla překvapením, neboť co se týče současného detektivního žánru, na poli stříbrného plátna spadá Na nože určitě do nadprůměru. A ve finále ani tolik nevadí, že se odehrává v současnosti.

FOTO: Vertical Entertainment