Zatímco tenktát se prchalo z pracovního tábora přes hory a pouště až do Indie, tentokrát půjde o svého druhu comeback v basketbalovém světě. Nejedná se přitom o drama podle skutečné události. Ačkoli není jisté, jestli Slawomir Rawicz, autor předlohy ke zmíněnému počinu Petera Weira, mluvil pravdu, když tvrdil, že tu cca 6 500 kilomtrů dlouhou cestu skutečně podniknul. V každém případě je jisté akorát to, že Ben Affleck, představitel hlavní role v letošním snímku, byl sám závislý na alkoholu a v době natáčení ještě nebyl zcela vyléčený.
Jím ztvárněný Jack Cunningham byl na střední škole vynikajícím basketbalistou. Jenže z jistého (svým způsobem dětinského) důvodu toho nechal, přičemž toho stále může litovat. A ještě jedna událost zapříčinila, že se s manželkou Angelou odcizili, načež začal chlastat a nemá ani moc chuť se stýkat s dalšími členy rodiny. Pracuje na stavbách, ale teď se naskytla příležitost jít koučovat basketbalový tým Bishop Hayes na střední škole, kterou sám navštěvoval, a v jejíž tělocvičně lze dodnes vidět na čestném místě jeho jméno. Pro mladé kluky by mohl být vzorem. Jenže co když sou závislost na alkoholu nedokáže ovládnout?
Na první pohled to vypadá na typicky tuctový hollywoodských příběh, ve kterém se hlavní hrdina nejprve nechce odlepit ode dna, ale pak se sebere a začne něco dělat. V tomto případě tedy koučovat. Jeho týmu se po počátečních nezdarech (z ničeho nic) začne dařit, jenže pak se stane něco, kvůli čemu ho dožene minulost a znovu začne hledat útěchu v alkoholu. A následně zbývají dvě možnosti - buď se bude zase dál propadat a možná i nedobře skončí, nebo se sebere, poučí se ze svých chyb a dá si život pěkně do kupy.
Tahle Cesta zpátky je do značné míry přesně taková, jak popisuju v předchozím odstavci. V něčem se ale naštěstí liší. A to jak v dobrém, tak nedobrém smyslu. K první sortě bude určitě patřit herecké představení Bena Afflecka, jenž zažil během své kariéry vzestupy i pády. V posledních letech se mu dařilo, jenže to potom stačí menší neúspěch a může následovat propad. Co se jeho hereckého výkonu týče, dal by se přirovnat k tomu, jaký předvádí Emily Blunt v Dívce ve vlaku - je velmi kvalitní, nicméně významné ocenění z toho přesto s velkou pravděpodobností nebude.
Další plus zasluhuje film za to, jak dokáže přenést nadšení ze hry na diváky a jak trenér dokáže vytvořit tým z rozdílných povah hráčů, ačkoli z těchto úhlů pohledu se zřejmě nic nevyrovná patrně nejlepšímu filmu o basketbalu, jaký byl natočen. Ne, není to Space Jam, nýbrž Couč Carter. Scénář postupně odkrývá události, který vedly k Jackovu alkoholismu. Teoreticky je ospravedlněn, avšak nic to nemění na tom, že daná situace - jakkoli obtížná - se dala vyřešit nějakým normálnějším způsobem, tj. kupříkladu silou vůle nebo dřívějším návratem k oblíbenému sportu. Právě tady Affleckův výkon nejvíce vyniká. A jeho společné scény s představiltelkou Angely Janinou Gavankar nepostrádají emocionální hloubku.
Na druhou stranu tady jde i o ten basketbal, který na jednu stranu představuje druhou šanci, ale pro Jacka má také symbolický a osobní význam, kdy se může navrátit k něčemu, čeho z nerozvážnosti a naivní pomstychtivosti zanechal. Sekvence ze zápasů nejsou příliš kvalitně natočené, ale pořád jsou tedy dostačující k tomu, abychom se nám chtělo si jít zahrát basket. Větší potíž nastává ve vývoji - tým najednou začne vyhrávat, Jack najednou alkohol úplně zavrhne a vůbec nemá absťák, nebo jak si později projde de facto během několika okamžiků dvě protikladnými stavy. Teprve tehdy jde o příběh druhé šance, kterou mu paradoxně vzorní křesťané nechtějí dopřát, čím můžou takhle poznamenaného člověka zničit. To není správný přístup.
Cesta zpátky zároveň nenabídne odpověď na otázku, na jaké úrovni se zápasy odehrávají? Je to jenom regionální, státní, celostátní? Pravda, i kdyby byl pouze regionální, nehraje to v zásadě roli, protože - jak uvedeno - tady nejde v první řadě o sport, jako o hledání cesty zpátky ze složité situace. Jack tedy klidně mohl být fotbalistou, florbalistou nebo hráčem curlingu, leč mohl se také věnovat hraní videoher, mohl stavět modely letadel, mohl rybařit. Takovou zálibu by však nebylo jednoduché přednést na stříbrné plátno. A hlavně bychom se za takových okolností nemohli při tom finálním záběru kochat pohledem na basketbalové hřiště v Angels Gate Parku v San Pedru, které se nachází hned na pobřeží Tichého oceánu.
FOTO: cinema.de
