Duben

Recenze: Caravaggiův stín

Vydáno dne 18.12.2023
Tři velké evropské hvězdy ve filmu, který režíroval v roce 2023 sedmasedmdesátiletý Michele Placido, ovšem bez herecké účasti své sympatické dcery Violante.

 










 

Na začátku 17. století mizí Michelangelo Merisi, známý jako Caravaggio, z Říma do Neapole, protože ve „Věčném městě“ zabil člověka. Pod svá ochranná křídla jej vzala paní Costanza z rodu Colonnů. Teď musí věřit, že mu všemocný papež udělí milost. Měl konexe na církevní činitele, kteří by mohli rozhodování „svatého otce“ usměrnit v jeho prospěch. Jenže situaci komplikuje fakt, že při malování svatých používá jako předobrazy lidi z ulice – žebráky, zloděje, prostitutky. Přitom snad každý musí vidět jeho obrovský talent. Nicméně, jak už to tak u umělců bývá, ten jde často ruku v ruce s jejich vnitřními démony, které se nevyhýbají ani Caravaggiovi, u něhož vlastně ani není možné, aby jej jeho rozervaná duše nedostala do problémů.

Kór v době, ve které žil a ve které by patrně nikdo z nás existovat nechtěl. Nejen proto, že měla církev velikou moc de facto nad vším a nade všemi. Ostatně to platilo ještě o víc jak dvě století později, kdy se odehrává podle skutečné události natočený a rovněž italský Papežův zákon, jaký do našich kin zamíří v příštím roce. Fakt, že tehdejší nadvláda církve neměla daleko k totalitním režimům, dokazuje kupříkladu epizodka s myslitelem Giordanem Brunem (ale třeba Erzsébet Báthory se, na rozdíl od Bathory, nedočkáme), jenž musel zaplatit životem za to, že svými názory předběhnul dobu, stejně jako Caravaggio dodával svým obrazům působivost tím, jak mistrně používal šerosvit. Přesto jeho dílo v současnosti obecně nebudí takový ohlas, jako tomu je u Alfonse Muchy, Modiglianiho, Vincenta Van Gogha, Paula Gauguina, Pierre-Augusta Renoira, Francisca Goyi či Fridy Kahlo.

V některých případech k opětovnému zájmu dopomohly vzniklé filmy, což se u Caravaggia s největší pravděpodobností nestane, byť jsou jeho malby prezentovány jako „zakázané ovoce“. Jinak ho film ukazuje jako člověka, který si rád užíval života, ale k ženám se snažil chovat ohleduplně, včetně prostitutky Leny Antognetti (Micaela Ramazzotti), kterou zvěčnil na plátně coby Madonnu. Zároveň byl věřící, takže vrtošivé chování církve leckdy nechápal. I tohle si z tohoto počinu můžeme odnést, přičemž mu můžeme přičíst k dobru, že se nesnaží pokládat nějaké hluboké filozofické otázky. Nechronologický styl vyprávění zase nutí k tomu, abychom při sledování nepolevili v pozornosti.

 










 

Oním stínem z názvu je ještě více věřící vyšetřovatel zvaný Ombra, který má za úkol zjistit, jak to bylo s onou vraždou, které se malíř dopustil, a navzdory naprosto odlišným povahám a smýšlení jej malířův život a dílo začne zajímat. To už se tak někdy stává. V jedné scéně toho souboje budeme sami svědky, tudíž dobře víme, na čí straně se nachází spravedlnost. Režisér je ve svém vyprávění celkem doslovný, s výjimkou jediné scény, ve které si to Caravaggio rozdá s Costanzou (což nelze považovat za spoiler, protože už od začátku nám musí být jasné, že se takové scéně nevyhneme), resp. si nemůžeme být jistí, jestli k tomu doopravdy došlo, anebo se nejednalo pouze o její neuskutečněné přání. Riccardo Scamarcio a Isabelle Huppert ze svých postav – tím, jak byly napsané – dokázali vyždímat v podstatě maximum. Zato Ombra, jehož ztvárňuje Louis Garrel (aktuálně k vidění také coby Ludvík XIII. ve Třech mušketýrech: Milady), měl rozhodně potenciál i charakter na to, aby se stal dominantní postavou, jenže se tomu tak holt nestalo.

Caravaggiův stín je film, který v sobě tedy nese určitou nadčasovou myšlenku, nicméně to neznamená, že by pro lepší přístupnost dnešním divákům a divačkám nechtěl pokud možno věrně zachytit dobovou atmosféru se vším, co k tomu patří, tj. včetně toho, jak postavy mluví. Jenom zamrzí, že některé významné události podává spíše zkratkovitě a klade důraz na záležitosti, jaké v sobě neskýtají tolik zajímavého. A občas má tendence si věci zbytečně komplikovat. Na jaře jsem ho zařadil mezi dvacítku letošních nejočekávanějších projektů. Nadstavbu, kterou sliboval, že by mohl mít, tak docela nedodal. Přesto zaujal víc, než třeba takový Medvěd na koksu, třebaže to ve výčtu dotáhnul dokonce do první desítky, jelikož čistě námětem měl všechny předpoklady k tomu, aby se stal novodobou klasikou.


ÚDAJE O TOM, KDY A KDE BUDE FILM KE ZHLÉDNUTÍ, JSOU K DISPOZICI TADY


FOTO: Film Europe
Hodnocení autora: 6/106/106/106/106/106/106/106/106/106/10
(Autor: Tomáš Kordík)
 

DVD

Recenze: Nový svět

Terrence Malick se ve své tvorbě vrátil i do vzdálenější minulosti, ovšem tahle výprava na začátek... celý článek
 
Přidat na Seznam.cz