Píše se rok 1979 a v jednom městě v Ohiu se místní dětský filmový nadšenec Charles Kaznyk, který má překvapivě na svůj věk rád horory, rozhodne po vzoru George A. Romera natočit pořádný biják se zombíky, který pak hodlá přihlásit na festival. Požádá své kamarády, Joea, Caryho, Martina a Prestona, aby na jeho filmu spolupracovali. Účast přislíbila i Allie, „nejkrásnější holka z města“. Jedné noci všichni tajně utečou na místní vlakové nádražíčko, kde se chystají natáčet jednu z nejdůležitějších scén. Díky tomu ale přímo před jejich očima vykolejí vlak, který, jak se později ukáže, převážel extraterrestriální náklad třetího druhu.
 

V případě Super 8 nelze začít ničím jiným, než scénou na nádraží, která je vskutku bombastická. Děti nejprve zkouší nanečisto scénu do svého filmu, což je velmi zábavná podívaná, ostatně jako veškeré jejich natáčení. Elle Fanning v ní zahrála výborně a její projev rozhodně nesráží ani český dabing, který se tentokrát všeobecně povedl. Je vidět, že Elle i její sestře Dakotě bylo naděleno mnoho hereckého talentu. Následuje naprosto ohromující sekvence, ve které se vlak srazí s autem, následně vykolejí, vagóny létají jeden přes druhý, přičemž jeden z nich smete nádražní budovu, na zem dopadají kusy železa a všeho možného, a mezi tím vším se snaží zachránit skupinka hlavních hrdinů. A protože jsou to děti, působí celá scéna ještě silněji. Tahle spektakulární podívaná by vás neomrzela, i kdybyste se na ni dívali dvacetkrát za sebou.

Jenže hned poté se objevuje něco, co nemá nic společného s originalitou, ale spíše se stupiditou. A sice, že pan Woodward, který srážku způsobil, vyvázne ze střetu jen se zraněním, a ještě s dětmi celkem bezproblémově komunikuje a dokonce jim radí, co by (ne)měly udělat. Tak nevím, ale myslím, že pokud by se někdo srazil v Ohiu čelně s takovýmto několikatunovým kolosem, tak by ho sbírali až v Pensylvánii. Ani to, že se děj odehrává na konci 70. let nehraje prakticky žádnou roli. Tedy kromě toho, že uslyšíme pár tehdejších, dnes klasických, hudebních hitů. Atmosféru doby před těmi dvaatřiceti lety se ale nastolit vůbec nepodařilo. Klidně se vše mohlo odehrávat v současnosti, a děti mohly svůj zombie horor natáčet na digitální kameru. Jenže film ze „super osmičky“ se nejprve musí vyvolat, abyste se mohli podívat, co na něm je. A to trvá 3 dny. Kamera zůstala totiž při události na vlakovém nádražíčku po celou dobu zapnutá na zemi (a téměř nic se jí nestalo, přestože v okolí poletovalo vzduchem kdeco). Napjatý ani zvědavý na záznam z ní ale nebude snad vůbec nikdo, protože je snadno předvídatelný. Alespoň, že pro hlavní hrdiny je to, co uvidí, překvapující.

Pro drobné připomenutí, režisér J. J. Abrams je autorem seriálů Alias, Ztraceni či Hranice nemožného. Jeho předchozí celovečerní filmy byly velmi úspěšné, a tak dostal na svůj první autorský počin rozpočet 50 milionů dolarů. Už když byl tento projekt ohlášen, vzbudil velký zájem filmové veřejnosti, přestože byly všechny detaily dlouho drženy pod pokličkou. Autor totiž patří k nejkreativnějším tvůrcům současného Hollywoodu, takže se od něj čekalo mnohé. Zatímco svou verzí Star Treku, kterou jsme v kinech mohli vidět v roce 2009, nám naservíroval dvě hodiny famózní podívané, v případě Super 8 už to taková sláva není. Ačkoliv je pravda, že režisérův cíl ukázat nám, jak moc zbožňuje film jakožto médium, se podařilo vyjádřit dokonale.

Ani mýtem originality opředený filmař se tentokrát nevyhýbá klišé, jako například rozporu mezi některými postavami, který vyřeší až objevení vesmírného monstra, tedy potencionálního nebezpečí. S tím souvisí i fakt, že Abrams během některých scén překračuje hranici upřímného diváckého dojetí z daného okamžiku, a vše záměrně směřuje k lacinému citovému vydírání. Což ostatně známe i z podobně laděných sci-fi (E. T. – Mimozemšťan, Válka světů) Stevena Spielberga, který Super 8 produkoval. Abrams ale navíc ještě kombinuje téma pro syrové severské drama s typickým americkým blockbusterem, což nebyl zrovna dobrý nápad, protože spousta diváků od tohoto typu filmů očekává jen čistou zábavu.

Na druhou stranu i té je ve filmu dostatek. Vtipných hlášek uslyšíme několik, a to nejen od hlavních dětských hrdinů (viz Joeův otec: „Možná by ti prospělo hrát si s dětmi, které netočí amatérské horory“.). Vůbec toho, že jsou hlavní postavy ještě děti, režisér hojně využívá ve prospěch smíchu. Například když se ocitnou v nebezpečné situaci, neuvědomují si její závažnost, a takový Cary se hlavně zajímá o svoje petardy. A jak uvedeno, scény z jejich natáčení prostě nemají chybu, čímž režisér opět ukazuje své nadšení pro filmařinu, protože sám přesně takhle kdysi začínal. Ovšem úplně nejkouzelnější scéna je ta, ve které ve finále zažene mimozemská potvora tři z dětí do kouta. Nejenže si ji budeme moci konečně pořádně prohlédnout, ale hlavně jí pak začneme držet palce. A to i přesto, co předtím nadělala za paseku.

Super 8 celkově vzato není až tak báječný film, jak se asi vzhledem k hlavnímu tvůrčímu duu a žánru, který mají oba tak rádi, čekalo. Mezi letošními sci-fi filmy ale určitě i přesto patří k tomu nejlepšímu. Škoda, že se režisér nevyvaroval některých uvedených přehmatů, a že v samotném finále vše uťal v podstatě ještě během vyvrcholení. Kdyby přidal ještě jednu scénu navíc, mohli jsme se třeba dozvědět, jak se nakonec obyvatelé města na celou tuto záležitost dívají. Jak ale dopadl film Případ režiséra Charlieho Kaznyka , to se dozvíme během závěrečných titulků. Jen je možná trochu zarážející, že se jeví býti ještě o něco lepším než ten, ve kterém ho natáčeli.