V rámci své kampaně za znovuzvolení vyšle trochu výstřední prezidentka Spojených států amerických na Měsíc v roce 2018 modul se dvěma astronauty na palubě. Na odvrácené straně objeví něco neočekávatelného a naprosto neuvěřitelného. Ne, nejsou to Transformeři. Jsou to nacisté! Ti si tam vybudovali tajnou základnu a trpělivě vyčkávají, až bude moci jejich „impérium“ (Čtvrtá říše) vrátit úder. A protože astronauty považují za špiony, usoudí, že právě teď je ta správná doba! Jednoho z nich okamžitě popraví, ale ten druhý se stává jejich zajatcem. Drobný problém nastává ve chvíli, kdy se ukáže, že dotyčný je černoch …

… A proto je tu pohlavár Richter, který z něho udělá bělocha, a zároveň najde jeho mobilní telefon, který by mohl posloužit jako zdroj energie pro obří vesmírnou bojovou loď „Soumrak Bohů“, s níž chtějí nacisté v čele s Führerem Kortzfleischem napadnout Zemi. Zrovna, když chce převést Richter svůj objev, dojde v mobilu baterie. A tak se jeho krásná dcera Renate Richterová (jinak učitelka) spolu s árijským nadčlověkem Adlerem (který se chce stát Führerem) a „oběleným“ černochem Jamesem Washingtonem musí vydat na Zemi najít náhradní zdroj energie, přičemž se seznámí s prezidentkou a její asistentkou Vivian Wagnerovou. Z některých se možná kvůli tomu stanou bezdomovci, někteří možná prozřou, ale někteří zůstanou u původního plánu. Podaří se nacistům ovládnout svět?

Část z rozpočtu IRON SKY zaplatili fanoušci, za což se mohli podílet na vzniku. Třeba pojmenovat postavy nebo dokonce navrhnout design vesmírných lodí. Významnou roli v podpoře projektu sehrál internet, a vlastně především díky tomu můžeme získat i u nás propagační předměty k tomuto filmu (např. trička), což bylo velmi příjemným překvapením. Že by se ale podobný systém filmové tvorby stal čím dál častějším, se jeví dosti nepravděpodobné. Ačkoliv v některých částech/státech světa by fungovat mohl. Ostatně režisér Timo Vuorensola natáčí stejným způsobem svůj další film.

Na ten, který nese název IRON SKY, jsem se velmi těšil, resp. jsem na něj byl zvědavý. A to už od chvíle, kdy jsem pře nějakými třemi lety objevil, že se na něm pracuje, byť jméno režiséra mi tehdy, stejně jako mnoha dalším, vůbec nic neříkalo. Vuorensola se ale ukázal být velmi dobrým tvůrcem. V úvodních zhruba 15 minutách to sice vypadá, jako by se teprve dostával do formy, až mě to přivedlo k myšlence, že kdyby ještě existovalo studio New World Pictures Rogera Cormana, dost možná by jeho současné produkty vypadaly právě takhle nebo dost podobně. Ale postupem času začne být IRON SKY natolik profesionální prací, že si v ničem nezadá s některými hollywoodskými spektákly. 

Námět je sice samozřejmě absurdní, nicméně je pravda, že téma nacismu zůstává i tolik let po skončení druhé světové války stále pro spoustu lidí ožehavé/aktuální, takže v některých scénách, které by mohly zavánět kontroverzí, nechybí potřebný režisérův nadhled. Kupříkladu když se ve filmu „heiluje“, často se pak objeví nějaké trefně načasovaná vtipná scéna, která dokáže, že tento film nechce být žádným provokativním dramatem, ale komedií, u které by se diváci měli jen skvěle bavit. A IRON SKY je rozhodně velmi zábavnou podívanou!

Některé vtipné momenty dokonce můžeme po dramaturgické stránce označit za takřka geniální, za což do značné míry mohou výborně napsané postavy. Tak třeba Renate Richter přednáší nacistickým dětem na Měsíci o tom, že Diktátor je jedním z nejlepších a nejslavnějších krátkých filmů, protože jediné, co má k dispozici, je záběr, ve kterém Charlie Chaplin jakožto Hynkel drží v rukou globus. Když pak Renate uvidí na Zemi plnou verzi tohoto filmu, zachová se dosti neočekávatelně, ale přesto pochopitelně. Výborné je také podezření, že „za všechno může Indie“. A rozhodně nelze opomenout velmi sympatický fakt, že Finové, kteří jsou hlavní strůjci celého projektu, si neváhají udělat legraci sami ze sebe. Humorných situací je zkrátka tomto filmu celá řada.

I nacisté jsou hojně zesměšňováni. Jejich výzbroj a jednání jsou sice velmi realistické, ale prakticky se jim nevyplácejí. Ať už jde o posedlost vládnutím, přehnaný respekt vůči hymně či zmíněný pozdrav zdviženou pravicí. V samotném finále, které pak nelze popsat jiným slovem než velkolepé (byť temporytmicky ne zrovna vychytané), však budou hrát velmi podstatnou roli i jiné faktory. Tvůrci tak svým způsobem nastavují zrcadlo současné společnosti, a zároveň spouštějí „hvězdnou“ válku, při jejímž sledování se musí všichni fandové a fanynky sci-fi tetelit radostí. Proto můžeme být jedině rádi, že poté, co byl tento film uveden na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, míří i do běžné kinodistribuce.

IRON SKY nejenže splňuje očekávání - ono je dokonce předčí! Velmi profesionálně natočený, s přehledem zrežírovaný, s naplno využitým originálním příběhem, s chytře napsanými postavami, s pohlednou hlavní hrdinkou (Julia Dietze), se sugestivní hudbou (ochutnávka tady), a korunovaný úchvatným finále ve stylu některých hollywoodských sci-fi. Po visuální stránce pak nepochybně i vám připomene Svět zítřka. Sice není tak hvězdně obsazený, ale přesto je výživnější. Prostě ideální filmeček pro nejen prázdninovou zábavu.