A začíná se přesně tam, kde u předchozího naskočily závěrečné titulky. Nejprve si ještě ve zkratce připomeneme, co se tam na zasněžených norských vršcích událo. Nacistický poklad ale nebyl tím hlavním, pro co si zrůdy přišly. Tehdy v době druhé světové války měly jistý úkol (snad na přímý Hitlerův rozkaz), který nedokončily. A nyní vše hodlají napravit. Proti však stojí Martin, kterému se podařilo z jejich spárů uniknout. Ovšem později mu byla nedopatřením přišita useklá ruka-zabiják Standartenführera Herzoga, díky níž může odhazovat lidi několik metrů daleko nebo oživovat zabité zombie!

Sám by ale na Němce, kteří velmi agresivně rekrutují obyvatele norského městečka, dozajista nestačil, a tak mu přijíždí z USA na pomoc Zombie Squad – četa tří mladých, mírně naivních lovců zombie a příznivců hororů (nejen) George A. Romera, kterou Norsko v ledasčem nepotěší. Jejich znalosti jim ovšem nevezme! Vypomáhat bude také jeden otravný emo pracovník muzea a ještě otravnější, byť občas docela nápomocný, zombiák. Ale přesto – bude už tohle stačit k likvidaci Herzoga a jeho bandy nacistických zombie? Bude, protože se podaří získat ještě další posily :-) . Neprozradím jaké. Jednak proto, že se jedná o vcelku příjemné překvápko (které navíc dává smysl), a druhak proto, že už to za mě vlastně udělal trailer.

Co si budeme povídat, první díl byl vynikající. Dvojka za ním sice zaostává, ale pořád se jedná o nadprůměrnou zábavu. Tedy, zábavu za předpokladu, že vám nevadí, jak to napsat, … masakr ve všech smyslech toho slova! Jednička byla vyváženou kombinací (slasher) hororu a komedie. Ve dvojce ryze komediálních prvků sice ubylo (sami Norové si patrně příležitostí k zasmání najdou o něco více), nicméně pořád nechybí všudypřítomná nadsázka a absurdita – nejen viz epická závěrečná řežba na něčí zahradě či následující scéna, jejíž, jak to napsat, … vyústění hodlá režisér využít pro případnou trojku. Což rozhodně také bude velmi výživná podívaná!

I proto, že tyhle norské počiny nectí všechna žánrová pravidla, tudíž je velmi obtížné odhadnout, čeho všeho se dočkáte v následující scéně, natož pak během samotného finále. V prvním díle bylo kupříkladu skvělé, že se odehrával na sněhu, takže nám vznikl působivý kontrast mezi bílou a červenou (a že té červené, panečku, bylo). Už před lety po zhlédnutí filmu Fritt Vilt jsem si říkal, proč sníh není ve slasherech častěji. Ve dvojce sice sestupujeme do nížinatějších oblastí, ale zato přibyly zajímavé nápady, jako třeba ten s rukou. Tvůrci prostě své fantazii meze nekladou, ani co se likvidace nepřátel týče. Přesto ale určitě mohli být v některých aspektech kreativnější. Ženám nad padesát bych však tenhle biják stejně nedoporučoval (soudě podle chování paní, která během projekce seděla kousek vedle).

Død Snø 2 je hororová komedie, ve které nechybí absurdní a bizarní situace, akce a napětí, vtipně rozvinutý příběh a některé režijně mimořádně precizně zvládnuté momenty, výborná a výborně využívaná hudba, konceptu odpovídající herecké výkony a všeljaké hlášky, hodně slušné efekty a kvalitní masky, zesměšňování norské policie a Norska obecněji, prakticky neustále kupředu (přese všecho a přese všechny) jedoucí tank a člen Zombie Squadu, který vypadá skoro jako můj spolužák ze střední. Jenom to všechno bývalo určitě mohlo být na o něco lepší úrovni (tedy kromě toho spolužáka). Nějak se taky vytratila ta stylová nadsázka. Ale přesto: takhle nějak by to asi s velkou pravděpodobností dopadlo, kdyby tvůrci filmu Choking Hazard měli tenkrát k dispozici o poznání větší rozpočet a nemuseli natáčet guerillovým způsobem (čímž neříkám, že by tenhle český filmeček se zombivci a o zombivcích nebyl líbivý). Výsledkem by totiž pak bývala byla hodně solidní, i když taky hodně svérázná zábava. 

FOTO: Film Europe