Má za sebou minulost, na kterou není vůbec pyšný. Jimmy Conlon toho s kámošem Shawnem Maguirem provedl opravdu dost nepěkného. Ani se nemůže příliš divit tomu, že jeho vlastní syn Michael se od něj distancuje. Doposud tak neviděl ani svou snachu, ani svá vnoučata, přestože jsou pomalu už ve školním věku a bydlí ve stejném městě. Shawnův syn Danny je pořádný sígr, který jakoby se řídil mottem Tonnyho Montany „The World Is Yours“. A jedné noci to odskáčou dva nespokojení Albánci, kterým slíbil, že jeho otec pomůže s prodejem a distribucí heroinu. Michael a jeho boxerský žák s přezdívkou Legs (Nohy) to náhodou viděli, neboť Mike coby řidič limuzíny ty dvě individua vezl na budoucí místo činu. Danny si jej ale doma vyčíhnul, nicméně než stačil zmáčknout spoušť, ozvala se rána z Jimmyho pistole, který chtěl všechno nejprve podobrém vyžehlit.

Hned poté následuje velice dobrá scéna, která spustí následující události. Hlavní hrdina v ní na férovku volá svému kamarádovi, aby mu řekl, že právě zastřelil jeho jediného syna. Jasně, dělal spoustu věcí, které by se dělat neměly, ale pořád to byl jeho syn. Takže kamaráčofty, byť trvající už několik dekád, musí stranou a Shawn (precizně obsazený Ed Harris) slíbí, že využije veškerý svůj vliv k tomu, aby dodržel Chammurapiho zákoník: Oko za oko, zub za zub (syna za syna). Chtě nechtě, Michael si k Jimmymu bude muset najít cestu, protože to vypadá, že pouze jeho otec, který má „very particular set of skills“, je oba může z této šlamastiky vysekat.

Film režíroval Jaume Collet-Serra, o kterém Liam Neeson říká, že „vidí každý svůj film jako hudební symfonii“. Jenže zatímco Neznámý fungoval z tohoto pohledu téměř dokonale, v Non-Stopu i teď v Nočním běžci se objevují nějaké ty falešné tóny. Přdně se znovu nepodařilo vytvořit napětí. Tedy takové, jaké vás dokáže natolik vtáhnout do děje, že při sledování filmu ani nemrknete. Do značné míry za to může scénář Brada Ingelsbyho, jenž se striktně drží některých ale už doopravdy profláklých prvků. Jako třeba toho, že v úvodu uvidíme část scény, ke které se vrátíme v závěru, případně že dojde k napravení kdysi brutálního zločince (povětšinou z toho důvodu, že jej hraje nějaká hollywoodská megastar). Nechybí tu ani superzabiják, který má být hlavním postavám nejnebezpečnějším protivníkem, a naopak se tu vyskytuje také policejní detektiv, aby mohl ve finále sehrát velice podstatnou úlohu. A do tohoto výčtu lze zařadit i předvídatelnost, neboť prakticky všechno dopadne tak, jak si od začátku myslíme.

Největší inovaci představují dlouhé nájezdy a odjezdy kamery (třeba i přes celé newyorské čtvrti), které nejde popsat jiným slovem než ‚cool‘. Přestože si zatím Noční běžec příliš chvály nevysloužil, neznamená to, že by se jednalo o nepovedený biják. Mohl však být mnohem povedenější, kdyby syna Liama Neesona nehrál Joel Kinnaman, nýbrž Boyd Holbrook, jenž výborně ztvárňuje Dannyho. Švédský herec má ve svém projevu stále rezervy, ačkoliv oproti RoboCopovi dosáhl významného pokroku alespoň v tom, že rozpoznáme, kdy je nadšený a kdy naštvaný. Pořád ale s trochou nadsázky (nebo možná i bez ní) platí, že kupříkladu Jaromír Jágr, jehož zahlédneme ve zhruba dvouvteřinovém záběru ze zápasu NHL, hraje lépe.

Proč se tedy vyplatí tenhle biják vidět? Předně kvůli Liamu Neesonovi, který jako by se v těchto žánrových kouscích opravdu našel. Ed Harris mu je rozhodně důstojným parťákem/protivníkem. Nezbytnou ozdobou je pak Genesis Rodriguez (v maminkovské roli, takže MCBP :-) ). A vlastně není zcela bez zajímavosti, že tihle dva tvořili před lety obsazení Muže na hraně, kde o napětí není nouze. Zbývá už jen jmenovat Vincenta D’Onofria v herecky, řekl bych, celkem vděčné roli jediného čestného a nezkorumpovatelného policajta. Jo, a pěkné cameo tu má Nick Nolte, protože hraje, představte si to, zarostlého bratra Liama Neesona.

Noční běžec … proč mám furt tendenci psát Noční jezdec? Zřejmě proto, že také nabízí slušné akční scény, díky kterým jde zhruba od dvacáté minuty o fajnovou akční jízdu, byť se neobejde bez „drncáků“. Některé (myšleno tedy ty akční scény) svou drsností připomenou třeba Nepřítele pod ochranou nebo, pokud bychom měli vycházet z filmografie Liama Neesona, rozhodně bychom jmenovali prvních 96 hodin. Jenže k mání jsou i takové, které nechají vzpomenout na letošní třetí díl této série. Ne proto, že by z nich taky byla (střihová) kaše, ale kvůli tomu, že nejsou ideálně vychytané rytmicky. Zase se ale musí nechat, že stejně jako při těch předchozích dvou neesonovsko-collet-serrovských spoluprací, ústřední zápletka vás opět přinutí o ní nějakou chvíli přemýšlet. A to i přesto, že prostředí „mafie“ tu není vykresleno zrovna věrohodně. Navzdory všem výtkám se ale dá napsat, že je Noční jezdec běžec poctivě a s velkým zaujetím (nebo snad přímo nadšením) pro věc natočenou podívanou, která může všem příznivcům akčního žánru přichystat nadstandardní zábavu.

FOTO: Warner Bros.