Na co? Jednak na Spásu, kterou jsme si nedávno zrecenzovali, a také na tento speciál o nejlepších sci-fi.

Co se výčtu westernů týče, uvedeme si jich patnáct, ale podrobněji si probereme až první desítku. Ještě předtím však jako minule dojde na tři čestné zmínky:


SILVERADO
MAVERICK
HODNÝ, ZLÝ A OŠKLIVÝ

Před samotným pořadím drobné upozornění: zahrnuty byly pouze klasické westerny, nikoliv neo-westerny jako Desperado, Přineste mi hlavu Alfreda Garcii nebo Útok na 13. okrsek, jehož režisér John Carpenter se inspiroval prakticky výhradně filmem Rio Bravo a dokonce tento svůj vynikající akčňák sestříhal pod pseudonymem John T. Chance, což je jméno postavy, kterou hraje John Wayne právě ve zmíněném westernu Howarda Hawkse. Takže:



15. MACKENOVO ZLATO
14. RIO LOBO
13. TANEC S VLKY
12. SEDM STATEČNÝCH
11. RIVALOVÉ POD RUDÝM SLUNCEM

10. 3:10 VLAK DO YUMY (2007)

 

Farmáři Danu Evansovi (Christian Bale) se nedaří podle představ, tudíž se rozhodne za 200 dolarů pomoci dopravit desperáta Bena Wadea (Russell Crowe) pustinou do městačka Contention, odkud si to hezky ve 3:10 pomašíruje do vězení v Yumě. Jeho banda se ale nezastaví před ničím ani před nikým, dokud se svým šéfem nebude moci opět přepadat dostavníky a navštěvovat či někomu přebírat krásné ženy jako Vinessu Shaw. Tvůrcům tohoto remaku (v originále) stejnojmenného počinu z roku 1957 se podařilo něco, čímž se nemůže pochlubit snad žádný jiný western, jehož vznik se datuje do 21. století. Řeč je o výtečné atmosféře, díky níž si skutečně připadáme jako ve 2. polovině 19. století. Tím se bohatě vykoupí ty dvě tři situace, ve kterých si klaďasové mohli ušetřit nepříjemnosti, pokud by si počínali o něco odvážněji. Na druhou stranu bychom byli ochuzeni o finální napínavou cestu k vlaku, u nějž si Dan a Ben, kteří v podstatě začnou jeden druhého respektovat (víceméně), zdůvodňují své motivace, přičemž ta psancova je opravdu k naštvání. Režisér James Mangold odvedl vskutku vynikající práci. O to více potom zklamalo jeho naložení s Wolverinem. Ale to už je jiný příběh. 


9. NÁVRAT DO BUDOUCNOSTI 3

 

Ne všem se to patrně zamlouvalo, ale zároveň se najde dost těch, kteří považují nápad uzavřít slavnou trilogii pobytem na divokém západě za výborný. Marty McFly se musí s DeLoreanem přesunout zpět do roku 1885, aby zachránil Emmeta Browna – svého spolucestovatele v čase – před zastřelením zezadu pro 80 dolarů, čehož se dopustil Buford „Zlej pes“ Tannen. Časoprostorová kontinuita by mohla být tentokrát narušena ještě fatálněji, zvláště když už se podařilo změnit chod dějin zachráněním učitelky Clary Claytonové (Mary Steenburgen), a proto bude muset Marty konečně začít myslet čtyřrozměrně! Sci-fi western – kombinace téměř nevídaná. K dalším známým titulům patří Westworld či Kovbojové a vetřelci. Jenže srovnávat je s doopravdy zábavným Návratem do budoucnosti 3 … to prostě nejde. 


8. KŘIVÁK

Dlouho, dlouho jsem váhal, jestli do elitní desítky nakoukne Křivák – jediný film, ve kterém si Marlon Brando stoupnul před i za kameru, nebo jestli dostanou přednost Rivalové pod rudým sluncem a s nimi mezinárodně pestrá herecká skvadra ve složení Charles Bronson, Alain Delon, Toshiro Mifune a Ursula Andress. Jeden biják dává na odiv Brandovo jedinečné herecké mistrovství (zvláště když se nazlobí, tak se mu prostě žádný jiný herec nevyrovná), druhý zase má Charlese Bronsona v roli komediální a Alaina Delona v záporné, kde ovšem zase málokdo může konkurovat Benu Johnsonovi. Jeden zaujme neobvyklým zasazením samurajů do prostředí divokého západu, druhý komplikovaným přátelstvím mezi chlápkem jménem Rio a člověkem, kterému říkají Táta Longworth (Karl Malden), jenž svého parťáka před lety zradil. Jeden láká na první Bond girl Ursulu Andress, druhý na mexickou květinku Pinu Pellicer, jež bohužel nerozkvetla natolik, aby si vysloužila mezinárodní věhlas. Jeden mísí drama s romancí, druhý dobrodružství s akcí, která navíc nepůsobí mírně naivnějším dojmem, jak tomu tehdy u lecjakého počinu bývalo. Křivák však z řemeslného hlediska představuje vyspělejší podívanou (téma pomsty bylo uchopeno citlivě a nezapomenutelně), třebaže místy by přeci jen neškodilo malinko krátit. Rozhodně se jedná o nesmírně vyzrálý režijní debut, byť se natáčení docela protáhlo. Film však v době svého uvedení do kin sklidil úspěch, jenže Marlon Brando se od něj stejně do značné míry distancoval. Ale to by nebyl rebel Brando, že ano?!?


7. MAJOR DUNDEE

 

V době, kdy měl Sam Peckinpah na kontě dva mimořádné westerny, mu přistála na stole nabídka režírovat pro tehdejší dobu vlastně velkorozpočtový (4 miliony dolarů) film, v němž hlavní roli ztvární Charleton Heston a ve vedlejších se představí James Coburn, Richard Harris, Senta Berger, a pak tradiční „peckinpahovská“ skvadra (Slim Pickens, L. Q. Jones, Ben Johnson, Warren Oates). V první řadě zdůrazněme, že režisér dostal k realizaci vynikající scénář. Příběh se odehrává za občanské války v USA, konkrétně v letech 1964-1965 a je vyprávěn formou deníku, který si vede jeden z vojáků. Ti spolu s Jižany, zločinci, civilisty, černochy a dvěma indiánskými stopaři pronásledují pod vedením majora Amose Charlese Dundeeho násilnického Apače Sierru Charribu. Pěkně až do Mexika, toho času okupovaného Francouzi. Cestou dojde na dramatické, vtipné, romantické i nečekané situace. A při pohledu na ty nádherné mexické exteriéry si člověk jenom posteskne, že takové filmy se už dnes nenatáčejí.


6. TENKRÁT NA ZÁPADĚ

Legendární spaghetti western, díky němuž především získal Sergio Leone u mnohých teoretiků a fajnšmekrů převahu nad dvěma tvůrci stejného křestního jména – Corbuccim a Solimou. Pro pár dolarů a Pro pár dolarů navíc jsou v porovnání s tímto epickým majstrštykem pomalu jako studentské filmečky. Filmařovy skutečné kvality významným způsobem poodhalila až třetí část „dolarové trilogie“. Zvláště závěrečný mexický pat (Mexican Standoff), kdy proti sobě stojí Hodný, zlý a ošklivý, představoval jedinečné vyvrcholení, během kterého by se i zásluhou velkých detailů dalo napětí krájet. Pro Tenkrát na západě zvolil snad ještě pomalejší tempo … a dobře udělal, ačkoliv v dnešní době se asi najdou tací, kteří to nebudou považovat až za takovou výhru. Nicméně se dá určitě napsat, že tím bylo filmu přidáno v jistém smyslu na poetičnosti, naopak herecké výkony Claudie Cardinale, Henryho Fondy, Jasona Robardse a Charlese Bronsona mu přidávají na realističnosti. Zajímavý mix, jenž však skvěle funguje. Lví podíl na tom, že tenhle skvost se jen tak neomrzí, má také fenomenální hudba Ennia Morriconeho, o níž se pochopitelně rovněž píše v této recenzi.


5. BALADA O CABLE HOGUEOVI

 

Sam Peckinpah podruhé. Vlastně potřetí, jelikož upravoval scénář ke Křivákovi. Ačkoliv zrovna Balada o Cable Hogueovi se dá označit za western do značné míry nepeckinpahovský. Tedy s ohledem na jeho předchozí tvorbu. I proto, že v ní nenajdeme groteskní prvky. Jinak ale rozhodně má tenhle Cable Hogue s režisérem co společného! A to se na vzniku nepodílel jako scenárista! Přesto jej považoval za svůj nejlepší film. Zřejmě taky kvůli tomu, že jeho vznik neprovázely obvyklé rozepře s producenty. Vedle hlavního hrdiny (Jason Robards), jehož nechali kamarádíčkové napospas v poušti, kde našel vodu tam, kde nikdy nebyla, se tu setkáváme se svérázným knězem Joshuou Duncanem Sloanem (David Warner), jehož nejvíce těší to, že „pánbůh byl velice štědrý, když nadělil ženám ňadra, ten správný počet na to správné místo“. Proto sám obtížně odolává Cableově prostitutce Hildy (Stella Stevens). Polepšené prostitutce, neboť by se dalo napsat, že se s Hoguem navzájem inspirují a v památné pasáži si spolu hezky zazpívají. Taková romance byla od „Krvavého Sama“ poměrně nečekaná, leč o to působivější.


4. DIVOKÁ BANDA

 

A ještě jednou Sam Peckinpah. Dílo velkou většinou kritiků a/i příznivců považované za jeho opus magnum dosáhlo kultovního statusu především díky závěrečnému masakru, jenž vešel do dějin kinematografie jako „Krvavý balet“. Přestože jsou Pike Bishop, Dutch Engstrom, Lyle Gorch a Tector Gorch antihrdinové, stejně si je oblíbíme. Zřejmě též proto, že se tu najdou ještě větší (budižk)ničemové – viz generál Mapache, dva týpci, kteří obírají zastřelené, a vlastně taky Deke Thornton, jenž se nyní v podstatě staví proti svým. Jejich charaktery a pohled na měnící se svět, kde se mimo jiné začínají objevovat automobily, jsou podány s mimořádnou precizností, kvůli níž jejich jednání snáze porozumíme. Divoká banda navíc představuje i filmařsky natolik precizní dílo, že se o ní dá tvrdit, že vůbec nestárne.


3. VELKÉ TICHO

 

A jsme u medailových umístění. Bronz bere fascinující podíváná, jíž roku 1968 přivedl na svět Sergio Corbucci se svým bratrem Brunem. Němý hlavní hrdina zvaný Silence (Jean-Louis Trintignant), pomstychtivá vdova s krásnou tváří Vonetty McGee a (jako vždy) démonický Klaus Kinski hrající záporáka s příznačným jménem Loco. Ti všichni se na přelomu 19. a 20. století sešli v zasněženém horském městečku Snowhill, kde právě začal úřadovat nový šerif, kde se skrývají (byť mnohdy nedobrovolní) psanci a kde tudíž kvete pšenka lovcům lidí. Takové postavy se objevili ve spoustě filmů, avšak troufám si tvrdit, že v žádném z nich nebyly vykresleny takto specificky drsně-sugestivním způsobem. Své pochopitelně vykonává i fakt, že děj je zasazen do zimního období, což v kombinaci s další famózní hudbou Ennia Morriconeho znamená, že se Velké ticho může pochlubit atmosférou maximálně unikátní, sugestivní a záviděníhodnou. Jestli rovněž neopakovatelnou, to budeme jistojistě vědět po premiéře The Hateful Eight, jelikož Quentin Tarantino jest velkým Corbucciho příznivcem, a proto není divu, že mu právě Velké ticho posloužilo coby hlavní zdroj inspirace.


2. ZBRANĚ PRO SAN SEBASTIAN

 

Obsazení druhého místa zřejmě překvapí, ale když se psanec Leon Alastray s tváří Anthonyho Quinna vydává za kněze v Bohem zapomenuté mexické vesnici, dá se asi čekat, že z toho vznikne něco mimořádného. Zvláště když na jeho straně stojí Anjanette Comer (vzhledem k tomu, co ve španělštině znamená její příjmení, se musí podotknout, že je opravdu k sežrání), a naopak proti němu Charles Bronson jakožto z poloviny indián jménem Teclo, jenž dělá vesničanům ze života … no hádejte co. Kromě pozoruhodných lokací, kvalitních hereckých výkonů, skladatelskému přínosu Ennia Morriconeho a explozivního závěru nabízí rovněž vyžití pro ty, kteří rádi čtou mezi řádky, neboť film přináší i hlubší myšlenku, která nutí k pořádnému zamyšlení, což v případě tohoto žánru nebývá až tak obvyklé. I to je jedním z důvodů, proč se Zbraně pro San Sebastian jinak dají označit za nedoceněné. Tady si jich však ceníme.


1. PODPORUJTE SVÉHO ŠERIFA!

 

Také první místo bude pro leckoho možná překvapivé. Jak to, že jej neobsadil western Sergia Leoneho, Sergia Corbucciho, Johna Forda, Howarda Hawkse, Sama Peckinpaha (když jsem ještě nezmiňoval filmy Nebezpeční partneři, Jízda vysočinou a Pat Garrett a Billy the Kid?) či jiného z velikánů tohoto žánru? Inu, těch důvodů bude několik. Tím nejdůležitějším však v tomto případě bude ten, že ani John Wayne, ani Clint Eastwood, a dokonce ani Terence Hill nebo Franco Nero nikdy nehráli takového hrdinu, jakým je Jason McCullough v jedinečném podání James Garnera. Absolutní pohodář, který má všechno na háku a nerozhází jej ani pranice při jídle, rvačka v blátě či výrazná přesila nechvalně proslulé rodiny Danbyových a který si dokáže poradit i s tak roztomile komplikovanou bytostí, jíž představuje starostova dcera Prudy. Jason navíc umí skvěle střílet – v tom opravdu nemá konkurenci.
Režisér Burt Kennedy dělal westerny předtím i potom. Dokonce vedl ty vůbec největší herce své doby, nicméně na Podporujte svého šerifa! se mu prostě už navázat nepodařilo. A to evidentně moc chtěl, jak dokazuje jen o dva roky mladší a příběhově nesouvisející biják s názvem Podporujte svého pistolníka. S velice podobným obsazením, avšak zcela odlišným tónem, díky čemuž by měl být brán spíše jako odstrašující příklad. Ten samý rok taky evidentně přičuchnul ke spaghetti westernu, aby se mohla Raquel Welch přejmenovat na Hannie Caulderovou. Ovšem šerif, jenž je celou věčnost na cestě do Austrálie a hláškuje o sto šest, se prostě musí podporovat! Velká škoda, že nikdy nevzniklo skutečné pokračování, ačkoliv zástupce Jake v závěru ledacos naznačí. Obyčejně jsem striktně proti westernovým komediím, ale tahle je opravdu dokonalá!
 


Suma sumárum, western je velmi osobitý a všude ve světě stále populární žánr. Kovbojky" se natáčely nebo stále natáčejí všude - například v Západním Německu (Vinnetou, na něhož se v žebříčku jen těsně nedostalo), v Japonsku (Nemilosrdný střelec, také v české produkci se kdysi zrodil jeden solidní kousek nazvaný Cesta na Jihozápad), jemuž mísení s jiným (s výjimkou akčního) v naprosté většině případů – tedy až na drobné výjimky – nesvědčí. Naopak jedním z charakteristických rysů bývá nikterak komplikovaný příběh, a také podmanivá hudba. A téměř v každém dobrém westernu padne minimálně zmínka o Mexiku, a co je ještě důležitější – v každém se objevuje alespoň jedna žena, která hodně zamíchá kartami. Někteří tvůrci navíc svými westerny výrazným způsobem ovlivnili významné režiséry současnosti. Jen zamrzí, že tenkrát ve zlatém věku westernů (cca padesátá až sedmdesátá léta) nedošlo na některé spolupráce. Že třeba revizionista Sam Peckinpah nikdy nerežíroval film podle scénáře Sergia Corbucciho s Marlonem Brandem, Stevem McQueenem, Johnem Waynem a kupříkladu Raquel Welch nebo Faye Dunaway v hlavních rolích, to vše s hudebním doprovodem Ennia Morriconeho. Takový biják by se možná zvláště během natáčení rovnal časované bombě, jelikož zúčastnění byli hodně složité osobnosti, ovšem pokud by se podařilo jej ukočírovat, v tomto žebříčku by se s největší pravděpodobností umístil na předních pozicích. Takhle je obsazují jiné podívané, jejichž kvalita je ovšem také nepopiratelná.

FOTO: cinema.de