Šest povídek už bylo uveřejněných v rámci jiných sbírek, čtyři tedy vznikly přímo pro tuto knížku, která, doufejme, nebude jediná. Ostatně autorka řekla, že má námět už i na román. Na úvod netradičně poděkuje „svému záhadnému mozku, že ji někdy opravdu tak vyděsí a někdy tak rozesměje.“ Úsměvná větička, ale zároveň taky jedna z těch, jaká probudí zvědavost, čeho že se to teda od oceňované herečky dočkáme. Některé povídky jsou možná více „holčičí“, nicméně to neznamená, že kdyby byly zfilmované – jakože pár si jich o zfilmování opravdu hlasitě říká – byly by určené pouze divačkám a ne divákům. Takhle to tady nefunguje.

Jednu povídku už jsem znal z dřívějška. Dostala název Milada a vyšla ve sbírce Soukromá tajemství, do které přispěli ještě třeba Petr Šabach, Jaroslav Rudiš, Marek Epstein či Alena Mornštajnová. V Co tě nezabije je navíc pouze to, že ji, tak jako všechny ostatní, otevírá buď citát některé z postav (dvakrát mužských, sedmkrát ženských), nebo romské přísloví. Každopádně, ani téhle povídce nechybí výborný popis prostředí, takže povětšinou není složité si všechno při čtení vizualizovat. S postavami je to trochu obtížnější. Charaktery mají pestré, motivace a cíle taky, jenom jim tak nějak chybí tváře, takže může být obtížnější si je představit. Navzdory tomu nás bude jejich počínání enormně zajímat, protože se slovy to paní tvůrkyně opravdu umí. A vlastně zamrzí, že se víckrát nepustila do fantasy nebo sci-fi žánru, protože by umožnil naplno povolit uzdu její nevšední představivosti.

Co se formy týče, vyčnívají dvě povídky. Hned ta první, tedy Ema má babičku, je vyprávěná v přítomném čase. Jak se blížíme k jejímu konci, nenasvědčuje vůbec nic tomu, že by mělo přijít něco, co by ji vytáhlo výš z lehkého povídkového nadprůměru. Pak se však dostaví poslední věta, která s sebou přináší twist hodný raných filmů M. Night Shyamalana. A začneme si sami vytvářet scénáře, co všechno to může znamenat, protože variant, jakým směrem by se příběh holčičky Emy, její matky a její babičky měl dál vyvíjet, existuje v podstatě celá řada. O něčem docela jiném je Mapa – vůbec první spisovatelský počin Ani Geislerové. Formou pomalu tvoří nový žánr. Kdyby vznikla jako film, určitě by obsahovala hodně zatmívaček a roztmívaček.

Skočit můžeme třeba k povídce Motýlek, která se, na rozdíl od slavného počinu se Stevem McQueenem a Dustinem Hoffmanem a na rozdíl od povídky Moře, neodehrává u moře. Není jediná, která vlastně obsahuje částečně hororové motivy, se kterými se dál výrazně nepracuje. Nikoli názvem, nýbrž událostmi připomene jiný biják (Divoké historky) taky povídka Sněhulák, které se dá znova vytknout snad jenom to, že končí v momentě, kdy ještě nepochybně měla pokračovat. Jasně, můžeme si zase zkusit vymyslet sami vlastní variantu toho, jak se tahle zapeklitá situace bude dál vyvíjet, avšak mnohem radši bychom dostali pohled Ani Geislerové, neboť není pochyb o tom, že by byl, vzhledem k povaze Karolíniny matky, současně pragmatický i šibalský. A vzhledem k autorčině vynalézavosti taky dosti originální.

Co tě nezabije je knížka, která může svou kvalitou – tak jako spousta jiných knih od nejrůznějších autorů a autorek – někoho příjemně překvapit. Nikoli však ty, kteří znají Aňu Geislerovou z filmů, z vystupování na veřejnosti, potažmo ty, kteří měli možnost se s ní osobně setkat. Ti totiž vědí, že je ženou vícero talentů (ostatně to platí i pro její dvě ségry, tedy Ester a Lelu, která se i v případě téhle knížky postarala o ilustrace na obalu. O tom, co se skrývá uvnitř, mnoho nenapoví, což sedí rovněž na ten název. Takže nezbude, než se pořádně začíst, což vskutku není nic složitého. Ani v případě povídek Důkaz, Návrat, Její rodina a The Eden Garden, které doteď nebyly jmenovány.


KNIHA JE PATRNĚ NEJVÝHODNĚJI K DISPOZICI V E-SHOPU DOBRE-KNIHY


FOTO: dobre-knihy.cz