POZOR NA MOŽNÉ SPOILERY V TEXTU!

Ale určitě ne proto, že vychází z videohry, kterou hráči videoher vesměs velmi dobře znají. Určitě ne proto, že spolu s Blair Butler (Hell Fest: Park hrůzy, Pozvánka do pekla) napsal scénář Gary Dauberman, jenž se postaral o všechny spin-offy, které se týkají série V zajetí démonu, tj. Sestra, Sestra II a tři části Annabelle, kde dvojku režíroval David F. Sandberg, jenž si udělal jméno už svým výživným celovečerním debutem Zhasni a zemřeš. Annabelle: Zrození zla je z celého The Conjuring Universe v podstatě jediným titulem, který dokáže hodně vyděsit. V případě Until Dawn švédský filmař znova potvrzuje, že ač se Shazam! Hněv bohů odvedl vynikající práci, na poli komiksových spektáklů je jedním z několika. Zato v hororovém žánru složitě hledá konkurenci, možná kromě Scotta Derricksona, protože James Wan se svými tuctovými projekty jí rozhodně není.

Clover je mladá holka, jejíž ségra Melanie (Maia Mitchell) se ztratila. Teď se vydává po jejích stopách a na pomoc si bere čtveřici přátel – Maxe, Ninu, Abea a Megan, která vidí dál než všichni ostatní. Má totiž jakési spiritistické schopnosti. První ze zastávek bude benzínka, před kterou Mel nahrála poslední video. Prodavač od prvního pohledu působí, že se nepochybně zná s vypečenou rodinkou z Texaského masakru motorovou pilou. Ačkoli kdybychom dostali možnost se seznámit s dalšími místňáky, pravděpodobně bychom takový pocit měli i z nich. Clover poradí, že odpověď na otázku, která ji nejvíce tíží, najde v Glore Valley. Všichni se tam za hustého deště vydají. Jenže najednou se dostanou k předělu, kde déšť končí – jakoby stékal po neviditelné stěně! Tohle přece není samo sebou!!! Nikoho z naší pětice to každopádně neodradí od toho, aby zůstali a prozkoumali jediný barák, jaký se na téhle mýtině nachází. Jedná se o turistické centrum, ve kterém v noci najdou svou smrt …

Stejně jako Tom Cruise v Na hraně zítřka, ani oni nezůstanou mrtví. V jejich případě se ale nejedná o časovou smyčku, kdy by se postupně mohli učit, jak obejít všechny překážky a zachránit se. Když se přesýpací hodiny vrátí na začátek, věci se odehrávají jinak, než tomu bylo minule. To znamená, že jednou se dá natrefit na maskovaného zabijáka, podruhé na bytosti podobné zombie, zvané wendigo, a jindy třeba na starou, hrůzu nahánějící čarodějnici … Tady bude dobré se pozastavit nad tím, nad čím se u současných hororů pozastavuju často. Postavy se v nich často musí chovat jako hlupáci, aby se mohlo stát něco strašidelného. Tenhle přístup však ruinuje samotnou podstatu hororového žánru, protože v momentě, kdy si někdo počíná jako naprostý idiot, se mu těžko drží palce. V Until Dawn se nelze zbavit dojmu, že postavy se do značné míry chovají jako hlupáci proto, že jsou fakticky hloupé. Tak jim velí tvůrčí záměr.

 










 

Například jedna z nich zmíní, že je to jako ve filmu. Tím spíše by pak měla vědět, jak se chovat při útoku maskovaného zabijáka a neměla by se bát, tak jako my se postupně bát přestáváme. Nebo by mohla vědět, že když se na tomhle podivném místě napije vody z vodovodu, zřejmě se to neobejde bez krutých následků. Další významnou hororovou složku představuje strach pramenící z toho, co postavy ohrožuje. V Until Dawn se na to jde dobře, protože pokaždé to může být něco jiného. V tomhle směru oproti Clover, Maxovi, Nině, Abeovi a Morgan nejsme napřed, neboť s hrozbou se potkáme ve stejný moment, co oni. Problém je, že ač se o tom ve filmu mluví, nebude to tak, že po každé další smrti přijde zbrusu nová hrozba.

Navíc, po prvních pěti zabitích se střihne na třinácté. Přitom dramaturgicky se to dalo vyřešit tak, abychom alespoň ve zkratce viděli všechny. Tvůrci ale vzhledem ke konceptu získali velkou volnost. Mohli popustit uzdu svojí fantazii a mohli nápaditě nechat zabít kladné postavy, aniž by tím způsobili nějakou diváckou újmu. Pestrost nebezpečí se tedy smrskne de facto na tři varianty, z nichž tou nepůsobivější je bezesporu ona čarodějnice, která se pohříchu ukáže jenom jednou. Přitom zrovna ji bychom bývali snesli klidně jako jedinou hrozbu. Počiny jako Záhada Blair Witch nebo Kletba bratří Grimmů přece krásně ukazují, že právě čarodějnice jsou bytosti, se kterými si vůbec není radno zahrávat. Čili na scénáři by to bývalo chtělo ještě trochu zapracovat, aby se biják více odlišil od ostatních současných hororových studiových podívaných a aby mu postupně nepřestával docházet dech.

Until Dawn     je přesto film, který až do třetího dějství nepostrádá napětí a který hodně baví. Akorát na úvod by asi bylo bývalo lepší nezačínat jednou z vražd. K téhle konkrétní se sice později nevrátíme, přesto je zbytečná i ve své ochutnávce toho, co nás později čeká. Přeci jen se dá předpokládat, že patrně všichni, kdož na film vyrazí, buď četli synopsi, anebo zhlédli trailer. Navíc režisér není ve zobrazování násilí pokaždé explicitní. Ale neodpustil si Easter Egg, kdy sám sebe a další členy štábu pověsil na nástěnku mezi zmizelé osoby. Until Dawn není adekvátně dopečený, ale stejně obsahuje dostatek povedených momentů na to, aby se dalo napsat, že za zhlédnutí stojí. Ostatně u hororu více než u kteréhokoli jiného žánru přece platí, že je nejlepší jej sledovat s cizími lidmi v uzavřeném kinosálu. A jako dobrý bonus nás může těšit, že o vizuální efekty se postarala taky pražská UPP.

FOTO: Falcon