Kdyby byl tenhle biják zasazen do doby studené války, možná by připomínal Dluh. Takhle evokuje Soderberghův Zkrat, což je takový menší snímeček. Nikoli z pohledu akčního, protože akce v Operaci Black Bag neexistuje, nýbrž proto, že tady v obsazení rovněž figuruje Michael Fassbender. Jím ztvárněný George pracuje pro tajnou službu. To samé dělá jeho manželka Kathryn (Cate Blanchett), nicméně na podívané typu Mr. & Mrs. Smith či Válka Roseových teď nemysleme. On a ona spolu mají hezký vztah a tak to zůstane i poté, co mu jeho nadřízený, ňáký Meacham (Gustaf Skarsgård, bratr Billa, kterého aktuálně můžeme vidět v kinech v intenzivním thrilleru V pasti), řekne, že bude nutné do týdne vypátrat zrádce, který ukradl software Severus. Tahle věcička, kdyby se dostala do nesprávných rukou, může nadělat pořádnou paseku. A to příslušníci a příslušnice tajných služeb přece nemůžou dopustit.
V týmu má lidi se speciálními dovednostmi. Někteří zasáhnou do děje více, jiní méně. Clarissa (Marisa Abela) dokáže přes satelit najít a sledovat někoho, kdo se vydá klidně přes tisíc kilometrů daleko. Stejně jako každá jiná žena, také ona těžko snáší, když jí ten její podvádí. To se týká Freddieho (Tom Burke). James (Regé-Jean Page) má možná důvod to hrát na všechny strany. Zato Zoe (Naomie Harris) se tváří býti slušnou psycholožkou, jaká za všech okolností hodlá hrát podle pravidel. V historii kinematografie jsme však už několikrát viděli, že právě taková osoba měla prsty v těch největších podpásovkách. Ale podezřelými se už víceméně automaticky stávají nejvyšší šéfové. Dokonce tehdy, když jejich představitelé v minulosti ztvárnili agenta 007 (Pierce Brosnan).
Operace Black Bag má dva zásadní problémy. Tohle číslo na první pohled není vysoké, jenže potíž představuje fakt, že jsou velice zásadní. Filmu jednak schází jakýkoli ‚wow‘ moment – a to jak ve smyslu nečekaného twistu, sofistikované dialogové výměny nebo klidně třeba nějakého obsahově, potažmo vizuálně precizního záběru. Druhá věc je, že závěrečné rozuzlení bychom viděli spíše jako druhý plot point, po kterém by se věci teprve daly do pohybu a přinutily by zbývající figury udělat například něco, co se jim příčí. Vzhledem k tomu, jak jsou napsané, by se k tomu motivace jistě našly. David Koepp platí za stvořitele seriálu Taxík (pochopitelně nejde o tento, co řídil Aleš Háma), který přinesl dohromady čtyřicet epizod. Kdyby chtěl někdo do seriálové podoby rozvinout Operaci Black Bag s tím, že budou dodrženy zákonitosti stanovené tímto počinem, patrně by zjistil, že to vydá maximálně na šestidílnou minisérii.
FOTO: CinemArt