Dobře si pamatovat předchozí mutantské filmy znamená pamatovat si je včetně scén za závěrečnými titulky. V části nazvané X-Men: Budoucí minulost, která šla do kin v květnu 2014 a která byla bez debat ze všech nejvelkolepější, jsme mohli spatřit Apocalypse (aka En Sabah Nur) poprvé. Co dělal? Telepaticky stavěl pyramidu! Co chce dělat tentokrát? No, protože se mu nelíbí směr, jakým se civilizace za ty tisíce roků vyvinula (falešné modly, násilí, znečištění, …), hodlá tenhle svět zničit a vystavět nový, mnohem lepší. Čili má stejný nápad, jaký mělo už předtím několik záporáků (a nejen vyložených záporáků – viz Klaatu!) v různých filmech, ale nepodařilo se jim to zrealizovat. Podaří se to Apocalypsovi?

Lépe řečeno – podaří se to Apocalypsovi a jeho čtyřem jezdcům (opsal tohle z bible nebo bible od něj?), které později naverbuje z řad dalších mutantů? Píšu později, protože nejprve se s ním setkáme ve starověkém Egyptě (pokud vás to zajímá, stane se tak konkrétně v roce 3600 př. n. l.), kde však bude zrazen a uvězněn, načež bude tisíce roků vyčkávat, až jej zase někdo vzbudí a bude moci změnit a ovládnout svět (podobnost s Imhotepem čistě náhodná?). Apocalypse je tím úplně prvním mutantem a narodil se před 20 000 až 30 000 roky. Bylo by tedy o poznání příhodnější a pozoruhodnější, kdybychom viděli okamžik jeho zrození, jelikož v tom Egyptě už kolem sebe má další mutanty, a klidně bychom mohli jen ve zkratce pozorovat například jeho soužití s Babyloňany, kterého se ve filmu jen tak nesměle dotkneme.

Styl, jakým je X-Men: Apocalypsa odvyprávěn, ale zanechává docela často dojem, že bylo něco důležitějšího vynecháno. V komiksovém žánru taky bývá pravidlem, že se alespoň ve flashbacku zobrazí či ozve i to, co je naprosto jasné, aby to všechno pochopil naprosto každý. Tyhle flashbacky jsou v X-Men: Apocalypsovi (nebo Apocalypse – ten český název je docela matoucí, přestože se od originálního liší jen v jednom jediném písmenku) vlastně tuplem zbytečné, neboť v podstatě už od První třídy jedeme to samé dokola - Magneto zlobí a Profesor X se jej snaží usměrňovat, jelikož neustále věří, že je v něm dobro. Jak osvěžující tedy bylo vidět ho jakožto spořádaného otce rodiny (má manželku a dceru) v rodném Polsku, kde pracuje v ocelárnách a neváhá využít svých schopností k záchraně obyčejného dělníka ve velkém průšvihu.

Jenže pak dojde na scénu v lese, které zanechává rozporuplné pocity. Nejen proto, že navrátí vše do těch starých kolejí. Na jednu stranu se přesvědčíme o tom, co se dalo čekat, a sice že Magnetova dcerka ještě neovládá své schopnosti, ovšem na tu druhou se odehraje moment „dvě mouchy jednou ranou“ s lukem a šípem (polská policie ví, že nesmí mít nic kovového), jenž je natočen tak nějak bizarněji, tudíž se trochu ztrácí ona fatální tragičnost. Trochu mi připadá, že režisér Bryan Singer si je tak bezmezně jistý svými zkušenostmi a schopnostmi, že natáčení bere víceméně pouze jako takovou běžnou rutinní záležitost bez potřeby vynaložení větší tvůrčí invence.

Nejlepší scéna je, stejně jako minule, tak s Quicksilverem a vlastně vůbec nevadí, že se do značné míry opakuje, protože tenhle týpek je prostě pohodář. Není divu, když má pořád moře času, že ano?!? Rozdíly tu jsou de facto jen v tom, že místo Pentagonu „úřaduje“ v Xavierově škole pro nadané a místo Time in a Bottle poslouchá skladbu Sweet Dreams (are made of this). Scéna má zase něco kolem dvou minut a natáčela se měsíc a půl různými kamerami a různými rychlostmi. Takže tady X-Men: Apocalypsa získává určitě plusové body.

Ty minusové dostává za hlavního záporáka. Apocalypse je totiž jeden z těch ušlechtilých záporáků, který to všechno myslí v dobrém. A co si budeme povídat – mutanti jsou více než lidé (já teda neznám nikoho, kdo by se uměl teleportovat, kdo by na sebe v mžiku dokázal vzít jinou podobu nebo kdo by dokázal ovládat počasí). Taky v ledasčem smýšlejí docela jinak. Takže snaha o obnovení společnosti je svým způsobem chvályhodná. A protože někdo vládnout musí, Apocalypse by se toho rád ujal. Je sice nejstarší, ale nedá se napsat, že by byl nejmocnější. V žádném případě nebudí takový respekt, jako Darth Vader, T-1000, Agent Smith, Predator, Joker (Nicholsonův) či samotný Magneto. Kdyby byl opravdu tak mocný, jak se traduje, určitě by dokázal zařídit, aby Charles Xavier znovu chodil a taky by snadno (telepaticky) získal všechny na svou stranu.

Ani závěrečná bitva proto není tak působivá, i když vizuálními efekty se tu nešetří. Možná by bývalo prospělo, kdyby byl po celou dobu tak nadlidsky veliký, jako tu chvilku ve finále, protože občas platí, že komiksový biják bývá tak dobrý, jako hlavní záporák. Oscar Isaac sice patří mezi moje nejoblíbenější herce, ale stejně nedokázal zabránit té Apocalypsově tuctovosti. Prostě od někoho takového jsme podle mého oprávněně očekávali více! Kdyby byl skutečně obávaný, pak by jistě i ty humory á la hodnocení Návratu Jediho byly humornější a nepůsobily by dojmem, jako by sem zabloudily z nějaké teenagerovské komedie. Scénář Simona Kinberga je zkrátka tentokrát relativně odbytý a rozhodně se na něm mělo zapracovat.

Vedle už známých postav a jejich představitelů a představitelek se tu setkáme s postavami zcela novými, připomenutými (Moira Mactaggert v podání Rose Byrne) a přeobsazenými. V mladších verzích se tu objevují Jean Greyová (zajímavá Sophie Turner), Kurt Wagner/Nightcrawler (Kodi Smit-McPhee s nepochopitelným metrosexuálním účesem), Jubilee (Lana Condor), Angel (nejvíce iritující postava v podání Bena Hardyho), Ororo Munroe/Storm (Alexandra Shipp) a Scott Summers/Cyclops (čím dál obsazovanější Tye Sheridan), přičemž budeme přítomni tomu, když poprvé otestuje své optické střely. Ale zase – z „místa činu“ se hned stříhá pryč. A přitom by bylo tolik dobré sledovat, co na to ostatní spolužáci/spolužačky/učitelé/učitelky. Šmarja, málem bych vynechal Psylocke, která rovněž umí bezva věci a kterou hraje kočka Olivia Munn.

X-Men: Apocalypsa má svá pro a má svá proti. Z oněch ‚pro‘ však skoro nikdy nedokáže vydolovat úplné maximum (například scéna z Osvětimi, kam se Magneto vrátí, rozhodně šla udělat ještě zapamatováníhodněji a scény z Východního Berlína zase realističtěji). Zároveň se nevyvarujeme některých opravdu hloupých, rádoby cool replik. Nicméně 3D bylo v IMAXu překvapivě dobré a X-Men: Apocalypsa je přesně ten typ filmů, které se vyplatí vidět na tom největším plátně. Celkově vzato je určitě o něco zábavnější než Captain America: Občanská válka (patrně i proto, že od nových X-Menů jsem tolik nečekal). Kdo očekává především vizuálně-efektové orgie, ten bude určitě spokojen. A ještě dvě upozornění: za závěrečnými titulky je tradičně další scéna a v menší roli se tu kromě Stana Lee objeví také jeden starý známý zarostlý jedinec (ilustrační video :-) ) s vyztuženou kostrou (a drápy) z adamatia.

FOTO: CinemArt