Nejprve byl obyčejný pilot, který létal pro společnost TWA. Jenže se nudil, a tak občas s letadlem plným cestujících vyváděl psí kusy. Jednoho dne jej oslovil chlápek jménem Schafer (přemýšlivý Domhnall Gleeson), jenž pracoval pro CIA. Barry Seal tedy začal létat do Střední a Jižní Ameriky, kde pořizoval s malým letadlem fotky nepohodlných povstalců. Skámošil se s generálem Noriegou, a také s Pablem Escobarem a Jorgem Ochoou, pro něž začal vozit do USA kokain. Po vypuknutí konfliktu v malé zemi ve Střední Americe zvané Nikaragua mu byly přiděleny pozemky a letiště v městečku Mena ve státě Arkansas. Odtud měl vozit oddílům Contras (což měli být ti dobří) zbraně, aby si poradili se Sandinisty (což měli být ti zlí). Pak vozil členy Contras k výcviku do USA a mezitím dodával ty samé zbraně Medillínskému kartelu a ještě stihnul uzavřít pakt s Bílým domem.

A to všechno se odehrálo v rozmezí necelé dekády! Kdepak, dnes bychom řekli, že Barry Seal byl prospěchář a oportunista. Nechtěl se nudit a chtěl hodně peněz (ve finále jich měl doma i na dvorku snad ještě více než George Jung, o němž vypráví Kokain), takže neváhal využít příležitosti a za nos vodil úplně všechny, přičemž si možná v té euforii začal až pozdě uvědomovat, jaké to pro něj a nejen pro něj může mít následky. Určitá podobnost s Frankem Williamem Abagnalem by se tu našla, akorát hrdina filmu Chyť mě, když to dokážeš byl prostě hodný kluk, který jen využíval svých talentů, a proto mu všichni bez vyjímky drželi palce, což o Barrym Sealovi rozhodně tvrdit nelze.

O této postavě padne zmínka i v dramatu Infiltrátor, na které se rozhodně podívejte až po zhlédnutí Nebeského gaunera. Rovněž asi uděláte lépe, když si na internetu nebudete vyhledávat nic o tom, jak to s Barrym bylo doopravdy. Tvůrci totiž nechtěli podat výčet ze životopisu, nýbrž chtěli ten výčet trochu oživit a hlavně přidat více humoru, což byla správná volba. A jedná se de facto přesně o ten typ humoru, jaký známe už z předchozích počinů Douga Limana (Pán a paní Smithovi, Na hraně zítřka) Díky tomu se Barry Seal: Nebeský gauner ještě více odlišuje od naprosté většiny všech bijáků, které letos zamířily do kin.

K tomu je servírován hravou, svěží formou, která ve finále zřejmě nebude úplně vyloženě inovativní, ale rozhodně potěší, že chce filmovou řečí, výrazovými prostředky a vlastně i precizně vychytaným timingem nabídnout něco jiného. Obrovskou předností je střihová skladba, takže Barry Seal: Nebeský gauner šlape v poměrně vysokém tempu a při těch všech eskapádách, do jakých se hlavní hrdina v entusiastickém podání Toma Cruise dostane, nedovolí odtrhnout oči od plátna. Velká pochvala i kameramanovi, kostymérce a architektovi, jelikož se – na rozdíl od četných jiných projektů – podařilo výborně zachytit atmosféru 70. a 80. let, ať už se nacházíme v USA nebo v Latinské Americe.

Původně se toto dílo mělo jmenovat Mena, nicméně název byl změněn na American Made, čímž se z něj stává satirická podívaná, odkazující na úsměvné přehmaty CIA, FBI, DEA a dalších zpravodajských agentur i konkrétních vlivných osob, tudíž nesmí překvapit, že se ke slovu dostanou i archivní záběry (a Barryho videonahrávky). Obecenstvu mimo USA se tohle možná nebude zcela zamlouvat, avšak pro rozšíření obzorů to jistě není od věci. Ostatně scénář byl „upečen“ tak šikovně, že si v něm může každý najít to svoje. Chlapi nepochybně ocení, že měl Barry koule a odvahu pustit se do této hodně vysoké hry, kdy obrazně i doslova startoval svoje auto, ve kterém klidně mohla být schovaná nálož. Ženy by zase mohlo potěšit, že ač vyváděl hlavní hrdina cokoliv, pořád normálním způsobem nade všechno miloval svoje děti a manželku, jíž si zahrála Sarah Wright.

Barry Seal: Nebeský gauner byl pro mě osobně nejočekávanějším filmem roku a jako takový rozhodně nezklamal. Jenom přeci jen trochu zamrzí, že v některých momentech (kupříkladu při spolupráci s Medellínským kartelem) malinko nepřibrzdí a nezajde více do hloubky. Prostor by na to byl, když stopáž nedosáhla ani na dvě hodiny. Jinak této nevšední, nepředvídatelné a do značné míry až fascinující podívané o gringovi, co vždycky dodal, není co vytknout. Proto je skvělé, že ji uvádí i samo o sobě výjimečné kino IMAX.

FOTO: CinemArt