Zápletka tohoto počinu rozhodně není originální a její zpracování taky ne. Na začátku se přitom nabízelo, že bychom se klidně mohli dočkat až komiksové nadsázky/stylizace. V městě Chicagu se totiž obyvatelstvo utrhlo ze řetězu a začalo střílet ve velkém. Padesát zavražděných během jediného víkendu není nic neobvyklého! Tohle si přece žádá když ne přímo hrdinu typu Supermana nebo alespoň Kick-Asse, tak rozhodně Paul Kerseyho, jenž se s násilím dennodenně setkává na svém stole. Nejedná se přitom o policajta, ani o soudce či státního návladního, nýbrž o chirurga.

Někdy se stane, že postřeleného strážníka se nepodaří zachránit, zatímco jeho vraha ano. S tímto nosným nápadem, který by se určitě býval mohl stát ústředním, se bohužel nijak nepracuje. A takových najdeme v Přání smrti několik, protože je od nich upuštěno kvůli něčemu mnohem jednoduššímu, leč pouze zdánlivě přímočarému. Robert Rodriguez, David Ayer, Doug Liman, Antoine Fuqua a nemnoho dalších by příběh nepochybně dokázali podat jako pětaosmdesátiminutový akční nářez. Eli Roth se však znovu rozhodnul, že mu dodá nějakou hloubku.

Upřímně si řekněme, že ani první a druhý Hostel a Nebezpečné pokušení nejsou bezduché slátaniny. The Green Inferno ano, přestože chtělo být minimálně skvělou poctou specifickému žánru kanibalských filmů. Přání smrti rozhodně nenabádá k tomu, abychom si koupili opatřili zbraň a šli konat dobro. Pouze se zabývá myšlenkou, co by se mohlo stát, když obyčejný člověk vezme spravedlnost do vlastních rukou. A takovým námětem není první, ani poslední a už vůbec ne působivý, ale k tomu dojdeme. Paulova žena (vždy úžasná Elisabeth Shue) byla zavražděna a osud dcery (pohledná Camila Morrone) zůstává chvilku nejistý. Policie postupuje pomalu, takže je třeba všechno urychlit.

A nejen z hlediska osobní pomsty. Myslet se bude ve větším – proč prostě nezbavit grázlů celé město (po Nikdys nebyl opět vzpomeňme na Equalizera)? S ukecanou prodavačkou zbraní Bethany (Kirby Bliss Blanton) se na místě zvaném Jolly Roger nakonec nedomluví, ale nevadí, protože krátce poté jednomu postřelenému naštěstí vypadne pistole zrovna v okamžiku, kdy ji hlavní hrdina nejvíce potřebuje. Z volně dostupných videí na internetu se dozví vše podstatné (tedy kromě toho, že pistole někdy může kopat), a pak už zbývá jen nasadit mikinu s kapucí, pohlídat si všudypřítomné bezpečností kamery, a taky doufat, že bude rychlejší a přesnější než ten druhý, protože je známo, že zločinci v USA jsou fakt záporní. Když se to podaří, může si vysloužit cool přezdívku – třeba Grim Reaper – a může se o něm mluvit, ale zároveň může mít i napodobovatele.

Režisér Eli Roth měl nějakou svou vizi, která se však evidentně příliš neslučovala se scénářem Joea Carnahana (Sejmi eso, A-Team, Šofér). O obou se přitom dá napsat, že mají podobný smysl pro (černý) humor. Kupříkladu scéna, kdy spadne hovadu na hlavu kulatý předmět, načež nedopatřením samo sebe sejme, se hodně povedla a dá se z ní snadno vyčíst, že tady je Eli Roth doma. Naneštěstí se v Přání smrti dají takové napočítat na prstech jedné ruky. Jinak se film bere hrozně vážně, což z následujících důvodů nefunguje.

Ty důvody jsou v podstatě dva. Respektive jak se to vezme. Jde o to, že Rothův styl vyprávění v tomto případě potlačuje jakékoliv emoce. Pro zápletku klíčové scény jsou buď „osekány“ na minimum (žal a zármutek na ztrátou milované osoby, bod přeměny doktora na ušlechtilého zabijáka), nebo v obraze zcela absentují (dcera se dozvídá, že matka byla zavražděna). Tím pádem se jako diváci stáváme nezávislými pozorovateli. A právě těžko soudit, jestli to byl režisérův záměr, nebo jestli třeba pro uvedené okamžiky nebyl spokojen s hereckými výkony, a tak scénu pokrátil či rovnou vystřihnul.

Jak známo, Přání smrti vzniklo podle románu Briana Garfielda (viz nepřekvapivě také Rozsudek smrti) také a současně s tím se jedná o remake stejnojmenného díla z roku 1974, ve kterém zahrál Charles Bronson. Zatím jsem ho neviděl, nicméně nedivil bych se například tomu, že tam hlavní postava ztratila jak manželku, tak dceru. Zase je třeba zopakovat, že Eli Roth byl na počátku své kariéry rozhodně drsnější, zatímco teď nechce divákům servírovat nic, co by se jim obtížněji trávilo, a tak mimo jiné volí většinově možnost off-screen violence. Jedinou výjimku tvoří scéna u automechanika, kterou ovšem stejně nelze označit za vyloženě brutální ve smyslu, že by bylo opravdu jó nepříjemné se na ni dívat. Kdyby natočil tenhle remake před deseti rokama (ideálně podle vlastního scénáře), mohli jsme se bývali dočkat vícero zapamatováníhodných momentů a situací.

Přání smrti je dosti sterilně natočený biják, což asi nemá být přímá souvislost s povoláním hlavního hrdiny. Spousta záběrů, ba vlastně přímo sekvencí obsahuje záběry z klidu (tj. bez pohyblivé kamery) či pečlivě vypočítané nájezdy (zoomování). Přitom roztřesená ruční kamera by v některých okamžicích přišla určitě vhod. Některé postavy, jako Paulův bratr Frank v podání jinak výborného herce Vincenta D’Onofria, jsou ve výsledku celkem zbytečné, a jiné – viz detektivové v podání Deana Norrise a Kimberly Elise, se tu vyskytují snad až příliš často. Přání smrti upozorní na to, jak snadné je získat zbraň i na nebezpečí (anonymity) internetu, avšak samotné zúčtování postrádá nápad a následný „dojezd“ hlubší logiku. Ještě, že alespoň ten závěrečný záběr je tak strašně bezva.

FOTO: Forum Film