Příběh filmu Wind River překvapivě nevzniknul podle knižní předlohy. Scenárista a režisér se ovšem údajně inspiroval několika skutečnými případy. Ve státě Wyoming existuje indiánská rezervace, která dala název samotnému tomuto počinu. Cory je stopař a loví škodnou. Jeho lehce odcizená manželka nezapře indiánský původ, což pochopitelně platí i pro jejich syna. Jednou při výjezdu za pumí rodinkou spatří zmrzlé tělo mladé dívky. Jedná se o osmnáctiletou sousedku Natalie. Na místo záhy přijíždí Jane Bannerová z FBI – neustrojená, nepřipravená, vcelku nepříliš interesovaná, s malými zkušenostmi z terénu. Požádá Coryho o pomoc při pátrání a on neodmítne, jelikož v minulosti postihla jeho rodinu podobná událost.

O Wind River se mluvilo v samých superlativech. Zřejmě proto, že vypráví o vraždě indiánky. Zřejmě proto, že se odehrává v nehostinné krajině. Zřejmě kvůli tomu mexickému patu. Zřejmě kvůli té bezprecedentní přestřelce, jaká nepostrádá pro Taylora Sheridana vcelku typickou syrovost, viděnou už v Hell or High Water či Sicariu: Nájemném vrahovi (podle jeho scénáře). Z tohoto úhlu pohledu však mohl ve Wind River výrazně přitvrdit. Prostor by na to byl i ve flashbackové scéně, která odhaluje, co se přesně stalo.

Některé důležité události, které následovaly po ní, zůstanou zcela opomenuty. Kupříkladu dívčin útěk „po sněhu bos“ by pomalu býval vydal na samostatný film. Že autor vybral to nejznámější indiánské jméno Littlefeather, je ještě v pořádku (vzpomeňme, že Sacheen Littlefeather je údajně indiánka, kterou za sebe poslal Marlon Brando na Oscary, aby jeho jménem odmítla sošku za roli v Kmotrovi). Že týp z indiánské rodiny fetuje snad také. Ale skutečnost, že ani při těch největších zimách není vidět, jak postavy dýchají, už jen tak ignorovat nelze. To nedává dobrý smysl a vlastně to rozboří atmosféru, jakou se režisér snaží budovat.

Pro samé povídání o rodinných příslušnících a pro rady, jak se vypořádat se ztrátou, se nedočkáme žádné sondy do života indiánů/potomků indiánských kmenů, kteří stále ctí tradice, ač už žijí normálně ve městech. Sheridan nás nenechá porozumět té kultuře, přičemž pak by byl zájem o postavy silnější a závěrečný titulek také, a pro vyšetřující agentku by to mělo být v mnoha ohledech záhodno (nejen při pořezávání se nožem, pomalovaném obličeji a možná i souložení ve spodním prádle). Ještě štěstí, že rozuzlení, tedy odhalení toho, kdo nese vinu, jest uvěřitelné.

Wind River ale jako detektivka celkem funguje, i když nenabídne žádný nečekaný twist a interakce s diváky rovněž pokulhává. Jeremy Renner se hodně snaží učinit ze své postavy zajímavou figuru a docela se mu to daří. Elizabeth Olsen (jinak samozřejmě kolegyně z Avengers) hraje rovněž velice dobře a nebál bych se napsat, že si místy až krade film pro sebe, což však vzhledem k tématu není zcela férové. Ovšem kdybychom měli na Wind River nahlížet jako na western a místo skútru si představili koně, místo aut dostavníky, místo vrtařů honáky, místo Sama a Chipa lovce odměn, toho času pobývajících v nevěstinci či saloonu, místo policejního šéfa šerifa s hvězdou, místo Grahama Greenea Johna Waynea, místo Jamese Jordana nebojácného a ukrutného Klause Kinskiho a místo hledání pravdy bychom se soustředili na indiánský odkaz a paralely se současností, přičemž by to režíroval Jim Jarmusch nebo Sean Penn nebo Lawrence Kasdan nebo S. Craig Zahler, eventuálně John Carpenter (proč ne?), pak by to s velkou pravděpodobností byl plnohodnotnější zážitek.

FOTO: Falcon