Zprvu jde svým způsobem taky o horor, jelikož Max – nepřítel speciální jednotky ve složení Clay (šéf), Jensen (komunikace a technika), Cougar (likvidace na dálku), Pooch (transport a těžké zbraně) a Rogue (demolice a taktické zbraně), nechal vyhodit do luftu vrtulník s pětadvaceti zachráněnými dětmi. Co na tom, že myslel, že uvnitř budou právě vyjmenovaní borci. Jejich misí bylo v Bolívii terminovat drogového dealera a obchodníka se zbraněmi, což se samo o sobě povedlo, leč teď tedy vyvstává jiný problém. Jak se nepozorovaně dostat zpět do USA?

Pomoci by snad mohla lehce tajmená Zoe Saldana, jejímž cílem je rovněž zničit Maxe. Ten totiž sebral sonický dematerializátor neboli zvukovku, tedy zbraň hromadného ničení, která dokáže v pohodě vymazat ze světa klidně i celý ostrov. Nutno dodat, že ač tento předmět dál hraje důležitou úlohu, do popředí se dostávají jiné záležitosti. Řeší se Zoe (nejen při rvačce s ohněm v hotelovém pokoji), řeší se drobné i výraznější rozkoly uvnitř skupiny, řeší se neteře, dcery a manželky, řeší se peníze i milostná vzplanutí. V první řadě však jde o dopadení tohoto šíleného Maxe, jenž mezítím možná rozjel i nějaké sideprojekty.

Ne nadarmo se říká, že týmovky jsou dobré, je-li dobrý hlavní záporák. V Parchantech ho ztvárňuje Jason Patric a bohužel postrádá větší charisma. A to, že zabije sexy kočku jenom proto, že na chvilku nedržela deštník tam, kde měla, rozhodně není ani vtipné, ani záporácké, tak jako ono cestování po světě filmu paradoxně nepřidává na velkoleposti. Proto se jeví zajímavěji postava Maxova pobočníka, co vypadá jako Holt McCallany. Dobře, že brzy přejdeme od „hororu“ k akční komedii, kde humor až na dvě tři výjimky není carnahanovsky ulítlý (viz A-Team, Šofér).

V rámci týmu bude nejpozoruhodnější figurou Jensen, ovšem do značné míry proto, že ho hraje Chris Evans (v podstatě ve své poslední „předcaptainamerikovské“ roli). Jeho nejlepší moment, resp. patrně nejlepší moment celého tohoto díla – s výjimkou twistu týkajícího se jedné z důležitých postav, a také s výjimkou scén se Zoe Saldanou – nastává po „nainstalování firewallu“ do záporákovy kanceláře, když zastřelí nepřítele rukama. Podobnou situaci jsme viděli taky v Expendables 2, kde se ji Sly snažil povznést na vyšší úroveň, ale stejně neměla až takový efekt.

Parchanti (v originále The Losers) se mi hodně líbili, když jsem je někdy v roce 2011 viděl poprvé. Nicméně takhle s odstupem těch cca sedmi roků musím konstatovat, že nejsou ničím jiným, než lehce nadprůměrnou žánrovou jednohubkou, kterou výš neposunou ani ty dva nečekané twisty, ani (ne)přátelské sváry mezi Jeffreym Deanem Morganem a Idrisem Elbou (jenž ztvárňuje charakterově nejpropracovanější roli), ani ty přemrštěné částky, ani občasné povedené hlášky. Jedna hvězda navíc však bude patřit Zoe Saldaně, jenž svou de facto první post-avatarskou roli výrazněji okořenila tím atraktivním latinskoamerickým temperamentem.

FOTO: cinema.de