Takové je heslo Tondy Blaníka – osmačtyřicetiletého lobbisty se zálibou v módě, jehož vzorem je Václav Havel a nejlepším kámošem máma. Působí v České republice, ve které žije okolo 10 588 063 obyvatel, a starší osmnácti roků se zanedlouho chystají na prezidentské volby. Rád by se stal hlavou státu, jenže se svým vystupováním, kdy to vypadá, že jeho charakter vzniknul skloubením charakterů několika známých politiků, to holt nemá jednoduché. Po nepovedené televizní debatě (snad i proto, že jí předcházelo pověstné klopýtnutí a setkání s matčiným oblíbencem Alešem Hávou Hámou) se rozhodne, že bude muset trochu zapracovat na svojí image. A také bude patrně nutné podpořit jiného kandidáta. A samozřejmě domluvit zákulisní kšeft s čínskou delegací, který se v podstatě (ne)přímo dotýká každého obyvatele a každé obyvatelky tohoto státu.

Tenhle biják pochopitelně vychází z internetového seriálu Kancelář Blaník. Svým způsobem může být zajímavé, že jsem z něj neviděl ani minutu, a přesto jsem od tohoto filmu, který šel do kin v únoru minulého roku bezprostředně druhém kole prezidentských voleb (byly natočeny dva konce, přičemž ten druhý se nakonec objevil v bonusech na DVD), dostal de facto přesně to, co jsem očekával. Tedy politicky značně nekorektní humor, který se v některých okamžicích fakt nebojí jít dost za hranu – viz poznámky na adresu nejen současného prezidenta, ale překvapivě i Václava Havla, jenž je veřejností pro své zásluhy o demokracii v této zemi mnohými právem vnímán téměř jako modla. Pravda, Tonda Blaník v době setkání s ním řešil lehčí osobní krizi.

Ten koncept umožňoval tvůrčímu týmu v čele s Markem Najbrtem, aby mohl film vzniknout ve velice krátké době. Díky střihové skladbě, byť tedy v úvodu možná až zbytečně zběsilé, se podařilo zajistit, že se nejedná pouze o sled scének z politického života, ale že má Prezident Blaník i příběh s nějakým vývojem. Zajímavým vývojem. Při svém snažení tedy titulní hrdina potká na domluvených setkáních kupříkladu bývalého mluvčího a experta na etiketu Ladislava Špačka či bývalého ministra financí Miroslava Kalouska. Na předvolebních setkáních zaskočí za Andrejem Babišem nebo Mirkem Topolánkem (velkým fandou seriálu), kde evidentně nic předem domluveného nebylo, takže jejich reakce jsou dokumentárně-autentické.

Mihnou se tu taky třeba Olga Sommerová, Jan Potměšil, Jan Hřebejk nebo Helena Třeštíková. Šéf Pirátů Ivan Bartoš se zase velmi dobře zná s Tondovou asistentkou a Tondova matka se zase přátelí s Jiřím Drahošem. Škoda, že se tady těch známých postav neobjeví v nejrůznějších souvislostech více. Jinak se nezbytně nutně musí napsat, že jsem viděl dost filmů, ve kterých si zahrál Marek Daniel, ale v žádném z nich (s výjimkou Báby z ledu, kde hrají skvěle všichni) mě nijak zvlášť nezaujal. V roli Tondy Blaníka se ale evidentně našel a určitě mu sedí. Sotva bychom u nás – nebo možná i v zahraničí – našli herce, který by se do této úlohy více hodil. Klidně bych si troufnul tvrdit, že si někteří diváci a divačky budou při sledování filmu několikrát říkat: „To jako fakticky tohle udělal, jo?“ Přitom se zaslouží ocenit i skutečnost, že to vůbec nepůsobí tak, že by hrál sám sebe.

Prezident Blaník rozhodně nikdy není v těch svých provokacích samoúčelný. Jedná se o výtečnou satiru. Protože tvůrci dobře znají politické názory českých občanů, tak jako Vít Klusák s Filipem Remundou znali návyky Čechů, co se nakupování týče. A tak mohl vzniknout Český sen. Prezident Blaník, jenž je rozhodně zábavnější než Hledá se prezident, poukazuje na věci, které se doopravdy staly (zakopnutí, protokolární pero, …), avšak zároveň si tedy vypomáhá vlastními nápady, které nejsou vyloženě originální a mohly by napadnout kdekoho. Jenže stvořit Tondu Blaníka napadlo Marka Najbrta a spol. dříve, resp. možná měli prostředky k tomu, aby se dostal do povědomí širší veřejnosti. A tak vedle úspěšného seriálu vzniknul i tenhle zábavný film, jaký lze i kvůli tomu, jak nastavuje zrcadlo, bez obav zařadit k nejlepším domácím počinům uplynulého roku.

FOTO: Falcon