Chicago bývalo městem, kde vládnul Al Capone. Doba gangsterů na pobřeží Michiganského jezera však pokračuje. Ti, na které natrefíme tentokrát, pocházejí z jisté bolševické země, jaká se rozprostírá mezi Evropou a Asií a jaká zajistila záporáky i pro prvního Equalizera. Mají prsty ve zločineckých aktivitách, ke kterým patří také únosy. Cílem jednoho se stane Jenny (shoda jmen čistě náhodná) – dcera pana a paní Garciových, kteří se zabývají stavbami. Jedním z dělníků, tedy jejich podřízených, je Levon Cade. Na policii tak docela nelze spoléhat, neboť může být zkorumpovaná. Ale on má přece zkušenosti z mariňácké jednotky. Sice britské, ale i to jsou ostří hoši. Mladou holku ze spárů zlosynů dokáže jistojistě přivést zpátky domů Bryan Mills, jenže o jehož existenci Garciovi nevědí. Anebo možná vědí, ale nepodařilo se jim ho zkontaktovat. Takže požádali Levona.

Ten se samozřejmě zprvu zdráhá, ale pak souhlasí. Typické hollywoodské klišé zůstane zachováno, přestože všichni víme, že stejně nakonec půjde a že ji taky přivede. Přestože takový John Rambo mladou holku ve svém pátém dobrodružství nepřivedl. Jeho představitel slavil coby scenárista spíše střídavé úspěchy. Tady vycházel z předlohy Chucka Dixona, který mimo jiné spoluvytvořil komiksového Banea. Je nekonzistentní samotná kniha, anebo se soudržnost a propracovanost začaly vytrácet až během adaptace? Trochu to vyvolává reminiscenci na situaci před natáčením prvních Expendables, ve kterých už se měl objevit Jean-Claude Van Damme, ale když na otázku „Jaká bude moje postava?“ dostal od Stalloneho odpověď „To je přece jedno, vyděláme hodně peněz“, odmítnul a ve dvojce pak dostal za trest roli záporáka.

V tomto případě jakoby se hlavně spoléhalo na to, že typecasting Jasona Stathama prostě opět zafunguje. Sedmapadesátiletý herec ztvárnil ve své kariéře několik poměrně snadno zaměnitelných rolí. Tahle se přeci jen odlišuje. Ani tak ne charakterem, jako určitou dávkou nejistoty, jakou nám chvílemi dává. Pouští se do akce, během které nemá pokaždé všechno pod kontrolou. Kdykoli na něj totiž může odkudkoli kdokoli vyskočit, případně jej můžou nepřátelé něčím zaskočit, třebaže už to vypadá, že je má na lopatě či ve vodě, ať už se jedná o bazén či lesní kaluž. Záměrem však nikdy nebylo tyhle možnosti, resp. Levonovy nedostatky jakkoli prozkoumávat, a tím film třeba trochu zdramatizovat. Jasně, na druhou stranu se nabízí otázka, nakolik chceme, aby se Jasonu Stathamovi boj za správnou věc zkomplikoval, tj. není přeci jen lepší, když nepřátelé v jeho přímočarém vybíjení nemají šanci?

 










 

Faktem zůstává, že co se těch z bolševické země, jaká se rozprostírá mezi Evropou a Asií týče, působí veskrze neškodným dojmem. K násilí se uchylují v podstatě až tehdy, když jím chtějí potlačit násilí, které kazí jejich zločinecké obchodní aktivity, anebo když jim někdo zabije někoho blízkého. David Ayer přitom v počinech Drsný časy, Street Kings, Patrola, Sabotáž, The Tax Collector a vlastně i Železná srdce ... no prostě napříč skoro celou svojí tvorbou ukazuje lidské gangsterské zlo v té téměř nejhorší možné podobě. Skutečným nepřítelem by mohl být šéf motorkářského gangu Dutch (Chidi Ajufo), který má taky zkušenosti ze speciální jednotky. David Ayer umí působivě naservírovat přátelství mezi chlapy, a to způsobem, jakým jej od Sama Peckinpaha neprezentoval snad vůbec nikdo. Proto zamrzí, že Levona s Dutchem scenáristé nechtějí nechat najít společnou řeč.

Jestli je něco, čím se Working Man od řady jiných (stathamovských) akčňáků vymyká, je to určitá poetičnost, kterou přináší. Teď se nebavíme o akčních sekvencích a nebavíme se ani o druhu poetičnosti, jaký svého času přinášel Zhang Yimou (Hrdina, Klan létajících dýk), což by teprve bylo pozoruhodné. Tahle poetičnost, či možná lépe řečeno lyričnost, se dostavuje v neakčních scénách. Není vůbec častá, ale vlastně i v této porci potěší. V kombinaci s několika záměrně odlehčenými momenty, kterými nám je naznačeno, že se tento počin nechce brát až tak vážně, jako na první dobrou může vypadat, vlastně taky částečně ospravedlní Jennynino (nedůvěryhodná Arianna Rivas) chování v zajetí, které nemá s realitou mnoho společného. Na rozdíl třeba od postavy Levonova kámoše-veterána (David Harbour), co si v Saddámově paláci sebral pozlacenou zbraň. A pak že takové měl jen Johnny Oro.

Working Man zřejmě mohl zůstat u původního názvu Levon Cade – s ohledem na to, že už máme Working Girl. Ona se taky nabízí myšlenka, že až na place tvůrcům došlo, že ten scénář vlastně představuje spíše takový polotovar a nejednou se rozhodli spontánně zaimprovizovat. To je přitom disciplína, jaká vyžaduje jasnou vizi a znalost charakterů postav, aby se od nich těmi momentálními nápady neodběhlo. Přijít na poli akčního filmu s něčím novým a neokoukaným není jen tak. Zároveň to ale neznamená, že to už není možné. Working Man se mohl stát inteligentním akčním filmem, ale nezadařilo se. Nicméně i tak platí, že zanechává silnější dojem, než kupříkladu přeceňovaný první John Wick, protože alespoň splňuje očekávání.

FOTO: Warner Bros.