Místo dohadování o mandátech a vládních křeslech sledujeme výtečné herecké výkony podávající trio Veronika Žilková, Kamila Janovičová a Štěpán Kozub v nejednoznačném příběhu jedné rozhádané rodiny. Během sledování jsem si víckrát říkal, jak je scénář velmi chytře napsaný. Jak skvěle funguje proměnlivost vztahů mezi třemi nejdůležitějšími postavami, resp. především mezi matkou a dcerou, jak každá scéna posouvá příběh (tj. není tam jenom proto, aby se nějak vyplnila minimálně devadesátiminutová stopáž, jak tomu často bývá u českých filmových komedií 21. století) a jak scénář až na úplné drobnosti drží pohromadě … Dokud jsem si neuvědomil, že se natáčelo podle zahraniční divadelní hry.

Výše uvedené nic nemění na tom, že režiséři David Laňka a Martin Müller odvedli vynikající práci, protože film není divadlo. Ledacos si usnadnili tím, že si vybrali správné herečky a herce, kteří dobře napsaným postavám dodali patřičnou hloubku, díky které se i různě mění naše sympatie k nim. Někdy jsme spíše na straně matky, pak souhlasíme s dcerou. Celý tenhle vícevrstevný film je vůbec hodně výrazně založený na subjektivitě diváků a divaček, což v české kotlině nebývá zvykem. Postavy a jejich počínání patrně nikomu nebudou lhostejné, takže nejrůznější emotivní momenty fungují skoro na výbornou.

O co tedy vlastně jde? Michal má mámu. Máma má dceru. Dcera nebyla dlouho doma, ale teď se najednou objevila, protože se zřejmě rozešla se svým přítelem, jelikož chtěl děti. Michal je postižený jistou formou autismu, ale to přece neznamená, že by nebyl vnímavý. Jeho ségra Tereza (aka Terina) se stále obtížně smiřuje s tím, že ho matka před ní upřednostňuje, což samotné matce připadá celkem logické, kór když o ni delší dobu vůbec nevěděla. Později vypluje na povrch i nějaké to tajemství z minulosti, jenže v té době už bude situace s několika dilematy vyhrocená natolik, že se klidně může stát, že už ji nikdo nikdy nespraví.

 










 

Pakliže se ve scénáři vyskytuje postava s nějakým postižením, její představitelka nebo představitel na sebe často strhává veškerou pozornost. Ve Spolu to překvapivě neplatí, ale to neznamená, že by Štěpán Kozub působil nevěrohodně. Chůzi po tenkém, ošemetném ledě ve své první opravdu výrazné nekomediální roli zvládnul na jedničku (včetně vyhýbání se očnímu kontaktu). U Veroniky Žilkové se maximálně procítěný herecký výkon dal čekat. A Kamila Janovičová rozhodně překvapila, jelikož suverénním způsobem ukázala, že s přehledem zvládá i jiné žánry než pohádkový, tedy že si dokáže působivě poradit i s komplikovanou dramatickou figurou.

Ve filmu coby Tereza zastává vysoký post v telefonické společnosti, kam s sebou auta zbožňujícího brášku jednou vezme, z čehož nemá úplně radost zaměstnankyně Martina Babišová. Starostlivá matka zatím doma zjišťuje, že když má chvíli pro sebe, tak vlastně neví, co si s ní počít. Jindy zase dojde na naboření luxusního bouráku, nadávky prvoplánově xenofobního majitele obchodu s potravinami, a především na obarvení a stříhání vlasů, které se teprve dá označit za naprosto zlomový moment v celé záležitosti/kauze. Páni režiséři měli evidentně i po technické stránce dopředu všechno pečlivě připravené a promyšlené, což pochopitelně celkový zážitek jenom umocňuje. A potvrzuje, že trailer nelhal v tom, že tohle bude počin, který rozhodně bude stát za zhlédnutí i za zamyšlení.

Spolu je spíše komorní film s minimalistickou hudbou, ale zároveň taky s velkým přesahem. Díky tomu, že se podíváme na několik lokací, včetně venkovních, se zdárně podařilo zakrýt fakt, že vychází z díla určeného pro jeviště. Téma je nepochybně srozumitelné všude na světě (nejen ve Francii, odkud pochází autor předlohy Fabio Marra, co má ve filmu cameo), nicméně vyvstává otázka, nakolik bude fungovat, že Štěpán Kozub hraje v češtině. Přeci jen v angličtině je to dost o něčem jiném a dabing snímků jako Rain Man či Co žere Gilberta Grapea? nikdy nenahradí originál, ať může být sebelepší. Na divadle se Spolu hraje jako černá komedie, zatímco film jest psychologickým dramatem. Přestože se nevyhne hlušším a zavádějícím místům, změna je to rozhodně nápaditá a tím pádem opodstatněná.


ROZHOVOR S VERONIKOU ŽILKOVOU NABÍDNEME UŽ BRZY! 


FOTO: Bontonfilm