Jako malá se Ann musela mít na pozoru před svou matkou, která byla chvíli milující, chvíli hrozící. V takovém stavu se pak nekompromisně dobývala do pokoje své dcery, která se všechno zlé snažila zahnat modlením. V roce 1835 otevřel Vatikán první školu pro potírání exorcismu, ale případů bylo všude hodně, a tak začaly takové oficiální instituce od roku 2018 vznikat i jinde ve světě. Dospělá Ann se stala jeptiškou a moc si přeje pomáhat lidem, které zřejmě posednul ďábel. Navzdory genderovému zákazu se dostane na přednášky otce Quinna (Colin Salmon), který má s vymítáním zkušenosti. A dokonce se jí podaří zjistit, co má vládce temnot za plány.

Výraz „vládce temnot“ nepoužívám náhodou, protože Ďáblova kořist skutečně v některých aspektech výrazně připomene jeden z kultovních hororů Johna Carpentera. Rozdíl je v tom, že tenhle biják od Daniela Stamma, jakkoli chce být hororovým specialistou a ani tématu vymítání ďábla se nevěnuje poprvé, prostě nevyděsí. Při ekonomicky nejvýhodnější přístupnosti v USA (u nás je překvapivě od patnácti roků) se ani není moc čemu divit. Americké horory s ratingem PG-13 obvykle příliš nefungují, protože jejich tvůrci musí neustále hlídat krev, násilí, sprostá slova a nahotu. Jednou z mála výjimek bude Mama. Jenže v ní se neřeší ďábel.

Scénář k tomuto filmu určitě skýtal možnosti k určitým inovacím, nicméně jeho autor Robert Zappia, který se v Halloween: H20 vcelku úspěšně zabýval slavným sériovým vrahem, se rozhodnul, že bude lepší se nepouštět do žádných větších akcí a že udělá nejlépe, když bude kopírovat profláknutá klišé, v čemž jej vydatně podporují režisér, střihač i zvukaři. Pouze jednou se může stát, že tvůrci budou o krok napřed před diváky, resp. jenom o půl kroku, protože kvůli zjevnému nižšímu rozpočtu není možné některé věci přímo ukázat, ale musí se o nich akorát mluvit.

 










 

Hlavní roli ztvárňuje neokoukaná Jacqueline Byers, které jeptiškovský hábit hodně sluší. K tomu bude dobré dodat, že není sestra jako Sestra (recenze). Pro rodačku z kanadské provincie Ontario nejde o první účast v projektu daného žánru a evidentně se snaží udělat maximum pro to, aby udržela hodnocení Ďáblovy kořisti alespoň na hranici průměru, nikoli pod ní. Ve filmu však zazní jména dvou jiných žen, o kterých by stálo za to natočit celovečerní podívanou. Tedy, v případě Benedetty Carliniové se o to s naturelem sobě vlastním už nezapomenutelně postaral Paul Verhoeven (kniha). Takže zbývá Kateřina Sienská, byť jí s Ann pojí jisté podobnosti.

Ďáblova kořist je prostě taková opatrná pohádka pro dospělé, které k hlubšímu diváckému prožitku nepomůže ani obvyklá skutečnost, že do nebezpečí staví nevinné, mladé, dívky i nevinné mladé dívky. Spíše stojí za to se pozastavit nad tím, že představitel kardinála Matthewse Ben Cross bohužel zemřel nějakých deset dnů po svojí poslední klapce. Nicméně například při natáčení Přichází Satan! (recenze) se takovýchto události stalo víc. To ale nic nemění na tom, že nadčasový Vymítač ďábla se padesát roků od premiéry těžko překonává. Zřejmě i proto, že v tomto subžánru se toho mnoho nového už nedá vymyslet. Fakt, že se dozvíme o původu slova „lucifer“, že spatříme dívku nedobrovolně požírající vlastní vlasy a ruku vystřelující z její pusy, na ničem taky nic nezmění. Alespoň, že si hlavní hrdinka může kladně odpovědět na lehce pozměněnou známou otázku: „Tančila jsi někdy za jasného svitu zářivky s ďáblem?“

FOTO: Vertical Entertainment