A pokračujeme v rozhovoru s talentovanou herečkou, se kterou se dá mluvit prakticky o čemkoli ...
Bylo to super! Velký zážitek! Ještě když je člověk v kostýmu a chodí tam tou vesničkou. Když jsme zrovna nemuseli být na place, tak jsme to tam procházeli a víceméně jsme to prošli celé. Původně jsem chtěla hrát na schovku, ale to nevyšlo. (smích)
Říkala jste, že žánr fantasy máte ráda. Jaké další filmy máte ráda jako divačka?
Mám ráda filmy, ve kterých hraje hodně velkou roli hudba. Zbožňuju Ghost Doga, kde je to hodně propojené hiphopovou hudbou, kterou dělal RZA z Wu-Tang Clanu. Nebo zbožňuju Fantoma opery. Taky Ženy 20. století a Prázdniny. Nemám vlastně nic, co bych žánrově preferovala, ale je pro mě důležité, když tam hraje roli hudba.
V seriálu Sex O’Clock hrajete těhotnou šestnáctiletou holku. Pro tuhle roli jste si nakoukávala filmy jako S láskou, Rosie nebo Juno. Opravdu vám to při ztvárnění té postavy pomohlo?
Jo, pomohlo mi to. Asi jsem z toho nebrala přímo něco, co bych dávala do Emy, ale spíše šlo o pochopení té situace, ve smyslu co to je, když je těhotná náctiletá holka, která třeba ještě dělá školu. Co jsem se z toho naučila, je, že to okolí to prožívá diametrálně jinak, než ta samotná holka. Takže spíše mně to pomohlo v pochopení té celé situace.
V Sex O’Clock jste na rozdíl od Ulice měla už během psaní scénáře možnost utvářet charakter té postavy. Takže proto taky asi poslouchá K-POP …
Jo. (úsměv) To bylo plánované. A dost mi to pomohlo, že to byla mně souzená role. (úsměv)
Tak nadšená jste určitě musela být i z kostýmů …
Totálně! Během první kostýmní zkoušky jsem z toho byla naprosto nadšená.
Přitom i v normálním životě vám s oblékáním na různé akce pomáhá stylistka …
Mám kamaráda, kterého Liz Ovcharenko minulý rok v říjnu oblékala na koncert. A prostě nás propojil. Tehdy mě zrovna čekala premiéra Princezny zakleté v čase 2, tak jsem si říkala, že zkusím, jaké to bude. S Liz jsme si hrozně sedly lidsky. Jsme hodně dobré kamarádky. Pak mě čekala premiéra seriálu Sex O’Clock a nějaké tiskovky, takže od té doby takhle jedeme a jsem s ní strašně spokojená.
Ne. Ale hrozně tam chci! Můj nejlepší kamarád v Jižní Koreji studoval, takže jsem měla možnost tam letět, ale časově to nakonec nevyšlo. Nicméně plánuje se tam znovu vracet, tak doufám, že to vyjde pak.
A například do USA jste se už podívala?
Byla jsem v New Yorku a v New Jersey na výměnném pobytu, když mně bylo čtrnáct. Dva týdny jsme byly tam, a pak dva týdny s tou holčinou tady. V tom formuláři jsem si tehdy mohla vybrat tři preference zemí. Amerika tam nebyla, ale nakonec jsem tam jela. Ta rodina byla původem s Číny a ta jedna ségra tam měla na výměnném pobytu ještě jednu Španělku, takže týden jsme tam byly čtyři. A ještě vlastně tam byla jedna kamarádka, takže nás vlastně bylo pět holek.
Mimochodem, jaké bylo z vašeho pohledu natáčení během pandemie?
Točila jsem seriál Láska v čase korony, kde to bylo úplně nejvíc heavy, co to šlo. Tam jsme se testovali každý den, někdy i dvakrát. A měli jsme i doporučený zákaz stýkat se s lidmi, co na tom projektu nepracovali. Měli jsme se izolovat. Nechodit na párty a nejezdit nikam pryč. Jinak jsme furt museli mít roušku. A když jsme ji neměli, měli jsme kolem sebe plexisklovou krabici. To byl dost bizár. (úsměv) A na Ulici jsme se museli každý týden jednou nebo dvakrát testovat, i když člověk netočil. Měli jsme i štíty, aby nám roušky nerozmazaly make-up.
Nedávno jste točila projekt pro Netflix. Můžete už prozradit, o co jde?
Teď už můžu prozradit, že se jedná o seriál John Carpenter’s Suburban Screams. Je to hororový seriál na základě skutečných událostí. Moje epizoda i role se jmenuje Kelly a celý seriál je k vidění na platformě Peacock, což jde z Česka sledovat s VPNkou. Je to moje první větší zahraniční zkušenost, protože předchozí byly buď studentské věci, nebo komparz.
Nemůžeme nezmínit vašeho dědu Karla Engela, který byl i na olympiádě v Mnichově v roce 1972, která byla nechvalně proslulá masakrem izraelských sportovců. Vyprávěl vám o tom někdy? Jestli tam byl přímo v tu dobu?
Byl a dával mi přečíst text, který z té zkušenosti sepsal. Když se dědovi něco stalo, tak si to napsal do povídkového příběhu. A z toho všeho dala mamka dohromady knížku Jak šel čas, která je o dědově sportovní a herecké kariéře.
V Divadle na Vinohradech pomáháte na představení připravovat dětské herce. Dovedete si představit, že tuhle práci budete dělat třeba i za dvacet roků?
To nevím. Uvidíme, kam mě život zavede. Baví mě to, je to fajn, děti mám ráda a herectví miluju, takže je to super propojení. (úsměv) To, že jsem sama herečka, mě baví víc, ale připravovat dětské herce mě baví taky, tak uvidíme.
Je to návrat k těm tradičním pohádkám. Je tam princezna, král, vodník, svatý Petr. Není to ale úplně prvoplánové. Jsou tam nádherné kostýmy, překrásné lokace, fantastické herecké obsazení. Mě bavilo už jenom číst ten scénář, ale potom, když každý přišel a speciálně si vypiplal tu svoji roli, tak to bylo úplně výborné. David Novotný se Sabinou Remundovou tam byli úplně největší bohové! Lukáš Příkazký byl taky vtipný. Na to se obrovsky těším! (rozhovor pochopitelně probíhal ještě před Vánoci - pozn. aut.)
Spousta hereček si někdy chtěla zahrát právě princeznu. Měla jste to taky tak?
Jo! Samozřejmě jsem si to přála. Reálně od mého prvního castingu se mě lidé ptali, kdy budu hrát princeznu. Takže jsem si říkala, že když mně všichni říkají, že se na to hodím, že ji snad někdy tedyhrát budu.
Tak hodně vám taky říkali, že byste mohla hrát elfku. Já bych si vás třeba dovedl představit v roli zaryté metalové fanynky s obarvenými černými vlasy a tak podobně …
Zvládnu všechno. To by mohlo být cool. Podobnou roli jsem hrála ve Specialistech. Hrála jsem feťačku Melanii, kde jsem měla dredy, temné oční stíny …
Jedním z vašich koníčků je kreativní psaní. Takže si píšete třeba povídky?
Hodně jsem psala, když jsem byla mladší. Básně, povídky, příběhy.
Taky jste studovala i literární školu …
Jo, ale tam jsem byla reálně pětkrát, protože jsem tehdy furt točila. Ale dělám si krátkodobé kurzy. Třeba jsem si dělala na New York Film Academy kurz scenáristiky. Měli jsme dva lektory. Ne vyloženě známé, ale jsou z oboru. Byly to online hodiny, kde nás bylo třeba pět. A měli jsme přednášku o tom, jak se scénáře píšou. Dostali jsme zadání, kde jsme měli něco psát, a pak jsme to prezentovali před sebou a dávali jsme si různé typy. Cílem nebylo napsat celý scénář, ale naučit se, jak ho psát. První den jsme si měli napsat synopsi, druhý logline (kratičká synopse – pozn. aut.), pak jsme si měli rozpracovat ten svět. To znamená, na jakých místech se ty postavy pohybují, co ta místa pro ně představují, jak tam funguje čas a pocity. Takhle jsme si měli připravit třeba tři stránky. A během jedné hodiny jsme všichni dohromady měli psát jeden scénář. Můj nápad mi tam chválili. Tohle léto jsem se k němu začala vracet a řekla jsem si, že to zrealizuju. Chtěla bych to mít mezinárodní, to je prvotní plán.
V čem dalším vás budeme moct vidět?
V lednu začínáme točit druhou sérii Sex O’Clock, na to se velmi těším. Nebo v představení Casting v divadle Nes8. To je taková konverzační komedie o tom, co se děje na castingu.
PRVNÍ ČÁST ROZHOVORU JE K DISPOZICI TADY
FOTO: Archiv Sáry Korbelové, Archiv TV NOVA
