Ad Astra

Každý fanoušek žánru   sci-fi si jistojistě vybaví   námět snímku '2001:   Vesmírná odysea' (1968).   Vizuálně dokonalý   filozofický spektákl   vyzdvihující širšímu   vědomí otázku nekonečna.   Nyní tu máme něco   podobného. 'Ad Astra' sice   svým vizuálním stylem už   neoslní, ale myšlenka je   daná a kupodivu ne každý   divák se nad tím pozastaví.   Žijeme v době, kdy je na   vzestupu robotizace a s tím i   spojená tzv. umělá   inteligence, se kterou se   potkáváme takřka snad už   všude. Tato technická   odvětí zkrátka dokáže   samostatně existovat bez   zásahu člověka. A právě v   tom je jádro problému. Má   existence živého tvora   vůbec nějaký smysl? Z   jakého důvodu jsme? A co   naše existence vlastně   znamená pro nekonečný   vesmír? Tyto a spousta   dalších otázek je hlavní   devizou, na které se tento   příběh snaží najít   odpovědi. Srovnání s   klasickou Vesmírnou odyseou   je zcela na místě. V   obojích případech se jedná   o sci-fi, u kterého se   setsakramentsky musí   přemýšlet, aby vůbec   došlo k pochopení dané   problematiky. Tohle není   žádná popcornová zábava,   to je prostě filozofie. Tempo   vyprávění je tedy   záměrně pomalé a je to ku   prospěchu věci, právě z   důvodu postupného   diváckého zachytávání   daných myšlenek. A protože   se napříč spektry   polemizuje o životě, není   od věci, že se připomíná   i otázka zásadní. Jsme ve   vesmíru sami? Snímek není   katastrofický ani idylický.   Je realistický. Do středu   hlubokého tajemství při   hledání zapomenutého i   uzurpovaného lidstva je   dějově uvržen syn s otcem v   osamění někde ve vesmíru.   A byl to dobrý tah na branku.   Co lépe by vystihovalo dané   myšlenky v kontrastu mládí   se stářím. A je také   dobře, že se nezopakovaly   dechberoucí vesmírné   záběry na kosmické plavidlo   za hudby symfonie, dle   zmíněné Vesmírné odysey.   Zlé jazyky by měly hořkost   v puse z domněnky, že by se   jednalo o obyčejnou   vykrádačku.

Konečně další řádné   hard sci-fi. Jo, bylo tam   několik přešlapů, ale v   porovnání o jaké pitominy   se hádají fanoušci SW, je   to těžká věda.
Potěšily odkazy na   spousty spousty sci-fi   tvorby.

Určitě jsem si to užil   víc než třeba Interstellar.

Samozřejmě jde opět o   "Skywalkerovskou"   otázku:
"Za co   všechno může můj   otec?"
Nicméně   přes obvyklý výkon Brada   Pitta (hrál jako vždy sám   sebe), jde o fajn   stoprocentní space operu. A   ty já můžu. Pár drobných   kopanců se najde (vniknutí   do rakety pod běžícími   tryskami, urychlení startu   pomocí atomové bomby), ale   nic, co by se nedalo   překousnout. Film má grády   i napětí. Líbil se mi   rozhodně víc, než Marťan,   nebo Gravitace. Pouze bylo   dost úsměvné, že   astronauti seděli v   nejmodernějších strojích   vytvořených lidmi a modlili   se tu k bohu, tu ke svatému   Kryštofovi.
P.S.   Zřejmě se rozhodli pro   civilní vzhled herců. Brad   Pitt si místy ani není moc   podobný, Donald Sutherland i   Tommy Lee Jones tak zestárli,   že téměř ztratili rysy   obličeje a Liv Tyler je   ještě větší   "vopice" než bývá   běžně.

Dalo by se říct, že je to   první scifi meditačního   charakteru. Už dlouho jsem si   takhle má mysl nevyrovnala   vnímání. Plynule a zvolna   jsem si film přímo užíval.   Po všech těch bombastický   akčních dílech konečně   film který má hloubku.

"Ad Astra" nakoniec   filmom mesiaca určite nebude.   Myslím si, že potenciál na   to chytil veľmi dobre, no v   druhej polke sa trošku začal   posúvať do menej   zaujímavých vôd. Myslím   si, že sa to celé dalo asi   poňať nejako   zaujímavejšie. Vieme od   začiatku aká je Royova   misia. A tým pádom rozumiem,   že sme sa k tomu nakoniec   dostali. No myslím si, že sa   to dalo spracovať o niečo   silnejšie. No mám kvôli   tomu z filmu negatívne dojmy?   Určite nie. Pozrime sa na   pozitívne stránky. Vizuálna   stránka filmu. Absolútne   úchvatné zábery. Neviem čo   viac k tomu povedať. Myslím   si, že málokedy sa človek   cíti tak blízko vesmíru a   na veľkom plátne je to   všetko veľmi pôsobivé.   Všetko to pôsobilo ako keby   som mohol priamo byť v centre   vesmíru. Sledovať z diaľky   Jupiter. Byť prítomný na   Marse a byť v skutočnej   blízkosti Neptúnu. Neznie to   skvele? Rozhodne nás tam film   dostane. A je to skvelý   pocit. Brad Pitt je podľa   mňa v hlavnej role skutočne   skvelý. Verím mu to. Dokonca   by som povedal aj to, že by   som nemal problém veriť, že   Tommy Lee Jones je jeho otcom.   Prvá polovica filmu ma   skutočne dostala. Tam som bol   fascinovaný. Sledujeme   energetické výboje, ktoré   spôsobujú obrovské škody,   letíme súkromnou linkou na   Mesiac a následne sa   posúvame na Mars. A odtiaľ   sa Roy snaží kontaktovať   svojho otca. A všetko ma to   zaujímalo. Dokonca aj malé   momentky ako keď si v rakete   na Mesiac môžete požiadať   o prikrývku a vankúš. Za   125 dolárov. Alebo   prenasledovanie pirátmi.   Myslím si, že dokonca by som   ešte aj v druhej polke   našiel skvelé momentky. Je   super vidieť, že aj človek   ako Roy dokáže nakoniec byť   pod vplyvom emócií a byť v   mentálnej nepohode. A je   rozhodnutý dokončiť svoju   misiu stoj čo stoj. A potom   ten obrovský pocit samoty na   lodi, ktorá má cestovať   skoro 80 dní k Neptúnu. 80   dní samoty je skutočne   veľká dávka pre ľudský   mozog. A je to tu podľa mňa   dobre zachytené. Film však   trošku začína krívať,   keď reálne prídeme na naše   miesto určenia a Roy má   dokončiť svoju misiu.   Myslím si, že tam to chcelo   trošku prepracovať scenár a   mohlo to byť silnejšie.   Možno sme nemuseli dostať   úplne jednoznačné odpovede   a možno sme mohli ostať   trošku v nejakej tej   neznámej. Vizuálne sú aj   tieto časti silné, no   nemyslím si, že tieto časti   príbehu boli podané   najlepšie. A tiež si   myslím, že niektoré časti   sú trošku silené. Niektoré   scénky sú tu kvôli tomu,   aby sa z toho potom   jednotlivé scénky iba   odvinuli. Ako pripojenie na   stanicu, ktorá vysiela   núdzový signál, ako keď sa   Roy dostane na loď, ktorá   cestuje na Neptún. Nemyslím   si, že tie scénky sú zlé,   no ich význam je len na to,   aby ovplyvňovali ďalšie   dianie príbehu a nič iné. A   nejde to prirodzenou cestou,   ale štýlom, ako keby   tvorcovia chceli, aby takto   film pokračoval, tak musia   mať nejakú barličku, ktorá   tam film posunie. Celkovo   však keď si dám dokopy   plusy aj mínusy, tak som   spokojný. Film si plynie   (podľa mňa) pomalším, no   dobrým tempom, má skvelú   atmosféru, vynikajúcu   vizuálnu stránku a kvalitné   efekty. A to je dosť na to,   aby som ho mohol odporúčať.   Som rád, že som ho videl na   veľkom plátne a verím, že   je hodný aj vášho času. Ja   ho rozhodne neľutujem, a   nebránim sa k filmu ani   vrátiť.

Brad Pitt leti na rakete...
Komorne sci-fi s vybornym   napadom, ale nedotiahnute do   detailov.V pribehu boli   obrovske diery,ktore   znehodnocovali   zazitok.Miestami akoby reziser   stratil svoju viziu, pretoze   umele pridane akcne sceny   posobili trapne /nechcem   spoilovat/.Brad Pitt podal   solidny vykon, nadherna Liv   Tayler sa mihne na par   sekund.Bohuzial...O triedu   slabsie ako Gravity, o dve   triedy slabsie ako The   Martian, ale stale   nadstandard.
Film   doporucujem.
Pozn.:A   len tak na okraj-absolutne som   to nepochopil :))) Asi nejaky   filozoficky s.it :)))

Některé scény byly wow.   Bylo velmi uvěřitelné, že   se děj odehrává ve   vesmíru. Jiné věci byly, na   druhou stranu, až úsměvné.   Rozjímavé a táhle tempo   filmu, které bylo záměrem a   které mnozí ocení, mě   však unavovalo a snížilo   moje hodnocení.

Filozofická, technicky velmi   zdařilá sci-fi, s minimem   akce, která, když už je,   tak stojí za to. Bohužel   forma zvítězila nad obsahem   a já si uvědomila, že   taková Gravitace se mi   líbila daleko víc. Kdyby se   v Ad Astra neletělo ke   hvězdám, zbylo by jen   rodinné drama typu:"Jak   se ti rodiče na mě   podepsali."

Hodně jsem od filmu   očekával. Na jedné straně   překvapil, že více než   sci-fi příběh jde o   zkoumání duše astronauta,   na druhé straně potěšil,   že přece jenom nějaké   prvky sci-fi tématu se   milovníci tohoto žánru   dočkali. Brad Pitt je jako   vždy výborný.

Film natočen s citem a lehkou   akcí. Trochu nudné pasáže   a i děj filmu. Byl to klidný   film bez příběhu a vlastně   pořád čekáte co se   stane..rozuzlení, aby jste   zjistili, že se nestane nic.   Sci-fi bez epických akcí   miluji...viz. Příchozí. Ale   zde jsem postrádal   pointu...tu myšlenku...

PROCESOR!
Přesně ten tip snímku, kde   jedni ho budou nadšeně   vítat a druhý hanit. A i   přesto že sem byl celkem   zklamaný, tak ho nebudu   hanit, ale dám mu průměr,   který si určitě zaslouží.   Co mi vadilo bylo, že na   závěru jste na tom stejně,   jako na začátku. Co mi   nevadilo, bylo psychologický   rozložení Pitta, které   mohlo jít ostatním na nervy,   protože chtějí děj, ne co   si zrovna myslí ala   „pěkně se v tom   pošťourat“…

Hezky vypadající dieta
Přestože jsem úplně u   vytržení nebyl, začnu   plusy. I když se zde penězi   evidentně trochu   šetřilo,tak film je tak   skvěle nasnímán a zároveň   sestříhán, že vypadá   mnohem dráž, a jeho kulisy   vypadají uchvatně.B.Pitt   zraje jako víno, a i když   nemá co hrát, vytahuje   maximum z minima.Co se týká   negativ,tak je to pro mě   hlavně doslova mrtvolné   tempo,film se velmi líně   vleče,a vy jediné na co   myslíte je čas do   konce.Filmu chybí   náboj,nějaké překvapení   nebo něco na waaaau.Obrazové   scény jsou sice nasnímané   krásně,ale co je to platné   kde nic není...ale vždyť to   znáte.Sterilní,únavné až   dokumentárně pojaté.Nevím   kdo tam viděl,byť jediný   atribut thrileru. 55%

Ad Alabastra
Těším se jak trubka na   scifi s Bradem a pak tohle!   Film snad natočili   pámbíčkáři, aby nám   sdělili důležité   poselství, že nemáme   pátrat po mimozemským   životě, ale máme si hledět   životů na Zemi. Budiž,   máme svobodu, může si   točit kdo chce co chce,   jenže když v půlce   přísunu myšlenky usnu, je   to na pytel. A scénář k   filmu zřejmě psala   řeholnice Matylda z   kláštera milosrdných   kosmonautů. Brad Pitt   mrtvolně sterilní jak   egyptská mumie, atrofovaný   příběh a hacknutá fyzika.   A už jsem zapomněl proč   dávám 5 hvězd, asi za   vizuál.

Na Brada Pitta jsem se   těšila. Bohužel po pár   minutách jsem začala váhat,   jestli je to opravdu TEN film.   Mimika herců téměř   nulová, příběh mě nijak   nenadchnul, jen ty vizuální   efekty stály za to. A abych   strávila u obrazovky dvě   hodiny jen abych se   dozvěděla, co zjistil otec   hlavního hrdiny... ach jo...   za mě spíš špatný, ale je   to jen můj názor.

Tak v první části to byl   dobrý guláš. Když chtěli   točit takovou tu psycho   studii, tak tam neměli   vrážet scénu jako z   kovbojky. No, dějově to byla   fakt děsná blbina. Ale za   těch pár dobrých efektů tu   dvacku dám. Mimochodem,   nejsem fyzik, ale nebylo tam   pár drobných kopanců?   Nemluvě o vzdálenostech?   Snímek měl dobře   našlápnuto, ale nic z toho.

Sci-fi
jež oplývá dlouhými,   línými, hlubokomyslnými   avšak nicneříkajícími   sekvencemi podbarvenými   uspávací hudbou, není   zrovna mé hobby. Až   nemístně přehnaný počet   fyzikálních omylů a   opomenutí byla další věc,   co mě rozladila. A když   major vlezl do startující   rakety ve stylu Jamese Bonda,   změnila se komedie v parodii.   A ta gradovala, až... až   vyšuměla do prázdna. Marně   přemýšlím, co bych o filmu   napsal do čtenářského   deníku. O čem vlastně byl,   kromě toho že... o ničem?   Prostě tentokrát se mé   myšlení (mám-li jaké) s   režisérovým záměrem   (byl-li jaký) totálně   minulo.