Melancholie

Po naprosto skvělému   audiovizuálnímu zážitku na   začátku pak spadne film do   kýble s hnojem. Za 45 minut   jsem byl přítomen na svatbě   s několika projevy, aniž by   autoři byli schopni   naznačit, kterýmže směrem   se to vlastně budu ubírat.   Ani tím, ani tím? Tak to   děkuji, tohle fakt nemusím.   Kruci přece za tři čtvrti   hodiny mohli něco vymyslet   ne? 201209085000/????/12941

Film vnímám v první řadě   jako drama ze života jedné   rodiny, resp. ze života dvou   sester, které ztělesnily   Kirsten Dunst a Charlotte   Gainsbourg. Mladší se   vdává a děj nás zavádí   do právě probíhající   svatby. Mezitím v tísíce   kilometrů vzdáleném místě   se postupně (60 000 mil za   hodinu) k Zemi přibližuje   jiná planeta. Ta dává   název i filmu. Film je   rozdělen na dvě části.   První jmenuje Justine a   druhá Claire. Jsou to jména   hlavních hrdinek. Justine má   své psychické problémy a   brzy se ukazuje, že ta svatba   není v jejím životě   šťastným řešením.   Starší Claire má už leta   bohatého partnera a má i   (asi desetiletého) syna Lea.   Vztahy mezi sestrami jsou   více než napjaté, hlavně   ze strany starší Claire,   která občas dá mladší   Justine najevo, že ji občas   nenávidí. V příběhu   vrcholí dvě dramata.   Rodinné a katastrofické.
Pomalu a jistě se bíží   konec světa. Dráhy planet   Země a Melancholie jasně   ukazují, že dojde k   obrovské srážce, která   zničí veškerý život na   Zemi. Snad v žádném   americkém katastrofickém   filmu jsem nezažil tak   sugestivní atmosféru a jeji   gradování, jako v této   evropské koprodukci.

Dalo se očekávat, že film   tohoto druhu bude mít své   zastánce i odpůrce.   Rozhodně se jedná o dílo,   které se nedá tak snadno   zařadit do šuplíku toho či   onoho druhu. Můj šuplík má   název "K   zamyšlení". První, co   mě upoutalo, byly teplé   měkké barvy, které jako by   dusně navozovaly svatební   atmosféru, kterou ještě   umocňovala starobylá   nádhera zámku. Absurdita   povinného svatebního   scénáře se zrcadlí v   nevěstině nutkání   odejít... Sestra Claire to   vnímá, ale přesto se   snaží řídit oslavu tak,   "jak se patří".   Krachu však nelze zabránit.   Stejně jako nelze zastavit   blížící se planetu...
Celkový dojem z filmu   shrnu do několika slov.   Náročné, tíživé,   vizuelně krásné,   roztřesené,   znervózňující, hudebně   krásné. Jako celek   zajímavý film, osobně   spíš depresivní než   povznášenící.

Proč každý mimo USA   natáčí tak nezajímavé a   hloupé filmy, proč se ti   křupani z Dánska, Anglie,   Německa, Švédska, Polska   vůbec snaží natočit   kvalitní filmy jako   Američané? Krucinál,   pochopte, že vy na to   nemáte! Tak přestaňte už   točit takový kraviny, jako   je Melancholia!
Kirsten   Dunst musela dostat balík od   toho nácka Triera, aby   odhalila své nahé tělo.   Tohle je od prvního záběru   nuda a ztráta času.   Nezajímavý děj, špatný   scénář a co je na tomhle   filmu nejhorší je kamera!   Absolutně nepochopitelné,   jak s touhle blbou třesoucí   se kamerou může někdo   natočit film, copak nemají   stojan? Kameraman, režisér,   vlastně celý ten severský   filmový štáb by měl dostat   přes hubu za tuhle kravinu a   radfěji by měli prodávat   hot doky ve fastfoodu, než se   pokoušet napodobovat   Američany - pány filmového   průmyslu!
Přitom v   tomhle filmu hrají známé   tváře, jako John Hurt,   Kiefer Sutherland, oba   Skaalgardové a samozřejmě   krásná Dunst.
Nechápu tak vysoké   hodnocení u takovéto   kraviny, no, jo, ty názory.

Melancholický konec světa...
Skvělé, co dodat, ponurá   atmosféra a deprese.   Úžasné herecké výkony   hlavních hrdinek. Dunst si   cenu zasloužila a Gainsbourg   mě zaujala, již výkonem v   Antikristovi. Výborná   podívaná na podzimní   depresivní večer. Za mě 90%

Cista Melancholia...
Relativne lahsi film od genia,   ci blazna? von Triera.Ten sa   vyhol expresivnym scenam a   cely film posobi velmi   komorne.Doslova ozdobou snimku   je Kirsten Dunst po fyzickej i   hereckej stranke.Zdatne jej   sekunduje Larsova dvorna   herecka Charlotte   Gainsbourg.Pomaly plynuci dej   a vazna hudba cely dej este   viac spomaluju.Po   Antichristovi som si uzil aj   Melancholiu.
Film   doporucujem narocnejsiemu   divakovi.

Lars to udělal chytře.   Předem v podobě prvních   pěti minut divákovi avizuje,   že kdo nepřekousne úvod,   nevydrží do konce. Klasické   dělení snímků na kapitoly   už u Larse známe. Navíc mu   opět přála Štěstěna při   výběru hereček (ano, i   pánskému osazenstvu   obsazení padlo). Tady však   většinu stopáže sledujemě   něžnější polovičku   lidstva. Nutno poznamenat, že   mě Kirsten silně   překvapila. Nepolapitelnost,   nebezpečnost a ...   melancholičnost, se kterou se   zhostila role Justine mi   vyrazila dech, kde se to v ní   vzalo? Trier je zkrátka   kouzelník... Melancholie   může za velmi ohnivé debaty   v kruhu kritiků. Já si jí   cením už proto, že je opět   jiná, je to snímek, který   vás jen tak nemine a nenechá   vás lhostejnými. Navíc   potěší i jiný pohled na   konec světa... komorní   prostředí na starobylém   sídle působí mnohe   intenzivněji, než jakékoliv   záběry na vylekané   desetitisícové davy.

jsem hladová po těhle filmech...
zvláštní film, opravdu   melancholický pocit... nechci   se vidět, jak bych jednala   já s věděním, že nějak   do 5-ti dní umřu, Kiefer se   zachoval sobecky a jeho žena   byla nakonec ta, co ustála i   jeho smrt. Úžasné herecké   obsazení, škoda, že John   Hurt neměl více prostoru,   Kiefer a Kirsten, která se do   "vyšinutých" rolí   hodí, jsem ráda zase   viděla... Příjemný námět   filmu před blížícím se   2012 rokem :) úžasná   doprovodná hudba a krásné   prostředí a nejrychleší   rozvod, který se vlastně ani   nestal .-) Tyhle složité   filmy nejsou pro každého,   jen ten, co nevydrží dumat   nad bytím a jeho možným   koncem po dobu filmu, může   ohodnotit tento film chudě.

Vizuálně pěkné, ale   Trierova deprese už nemá ten   šmrnc jako dřív. Věci,   které si mohl dovolit   Bergmann si Trier dovolit už   nemůže.

Nepropásni tu chvíli.   Melancholia přináší   emoční náboj; podobně jako   provokativní obrazy Hieronyma   Bosche. Melancholia utváří   pomíjivé okamžiky lidského   bytí. Prolog je působivá   magická lehkost zvýrazněna   lyrickou hudbou Richarda   Wagnera. Melancholia   otevřeně odhaluje podstatu   života a smrti – jedno je   náhodné, druhé… máme na   dosah – i když smrt, jako   něco konečného…   odmítáme. Stejně jako   nevyhnutelnou přítomnost   hrozivé Melancholie – jež   je součástí těch   nejskrytějších obav.   „Vím, že jsme sami.“

Tak jsem se těšila a s   takovou nechutí jsem na ten   film koukala. Promiňte, ale   na tohle se nedalo dívat.

Jako každý film Larse on   Triera i tento velmi detailně   studuje charaktery postav a   jejich reakce na různé   životní situace (svatba jako   synonymum ztráty svobody na   pozadí katastrofy jako   ztráty všeho.) Podle mě   skvěle natočené, rozhodně   artové. Lars mě jako obvykle   šokoval a nemohu filmu z   tohoto pohledu nic vytknout.   Jako obvykle, je to divné,   ale to je záměr nikoliv   chyba. Díky Larsi ajen   houšť

Film je rozdělen na dvě   části, doporučuju si pustit   až tu druhou, protože ta   první je utrpení, a její   možná jediný význam je aby   vám hlavních postav nebylo   líto na konci, protože   Kirsten Dunst se na vlastní   svatbě chová s prominutím   jako kráva. Naštěstí   druhá část je daleko   lepší a trochu k tématu,   tipuju že ne všichni se ale   k tomu protrpí. Kdyby film   měl jen druhou část,   vyzněl by daleko líp, takhle   to jen byla nuda spějící do   konce, který už byl znám ze   začátku z krásnýho   vizuálu.

Vizuální orgie
Po prvním shlédnutí, jsem   nedokázal říct jestli se mi   film líbil, či ne. Vlastně   to nevím ani po druhém,   třetím... :-D každopádně   mě uchvátil a rád se k   němu vždy, když mám   náladu vrátím. Lars von   Trier pověstný   rozpolceností svých postav   zde vykreslil příběh 2   sester-"nespoutané"   Justine a "usedlé"   Claire v pozadí(popředí??)   globální katastrofy. Celým   filmem prostupuje beznaděj a   blížící se zkáza, vše   gradující až k   závěrečné srážce   Melancholie se Zemí, doslova   vizuální a hudební orgie   plná symboliky a snových   obrazů :-D Pokud někdo   kašle na řeči o konci   světa, Melancholia se   blíží :-D

Film plný krásných snových   obrazů, vyprávěný velmi   pomalu a ... melancholicky.   Neurčitě rozechvívá a je   plný nevyřčeného, divák   rozhodně nemá nic   naservírováno a pořád mu   vrtá hlavou, která vlastně   bije. Přesto bych se asi   nudila, pokud bych Melancholii   viděla někde jinde, než na   velkém plátně.

Táto romanticko psychologicko   katastrofická zlátanina je   nadhodnotená o minimálne   30%. Čím si to zaslúžila?   Možno koncom, ale to sa   nedozviem, pretože som to s   odporom vypol v 68 minúte.   Bolo to 68 minút čírej,   ničím nerušenej nudy. A   ľutujem každú minútu,   ktorú som tomu filmu venoval.  
Vraj   "psychologický / fantasy   / thriller". Tento film   patrí skôr do kategórie   vankúšplačkových   romantických. A nie   psychologický, ale   psycho-magorický.
Škoda že nie je   možnosť dať 0 hviezd, takto   musím dať jednu (ale je to   presne o jednu hviezdu   nadhodnotené).
Ak sa   práve nechcete s chuti   vyplakať do vankúša, prsty   preč...

Netuctový artový film
Melancholie je netuctový   artový film, a nelze k němu   přistupovat jako ke   spotřebnímu blockbusteru.   Ale i pro běžné publikum   stojí za zhlédnutí už   kvůli krásným prostorám   švédského zámku   Tjolöholm, kde byl natáčem,   a představitelkám hlavních   rolí představujících dvě   sestry zcela opačného   ražení - praktickou   uvědomělou brunetku Claire a   depresemi sužovanou téměř   nesamostatnou blondýnku   Justine. Hlavním poselstvím   filmu je ukázat, že tváří   v tvář blížící se   neodvratné katastrofě se   role prohodí - praktičtí   lidé začnou panikařit,   zoufat a jednat iracionálně,   psychicky nemocní ale   zůstanou svoji a nakonec oni   budou těmi uklidňujícími   racionálními elementy. Při   představování těchto dvou   kontrastů je mnoho   epizodních konverzačních a   uměleckých scének, které   rozhodně pobaví, i když   nejsou pro děj podstatné, a   tak film i přes pomalé tempo   diváka nenudí.

Nepokrytě artový film,   přesto vhodný i pro   mainstreamového divíka pro   svoji úžasnou vizuální   stránku. Skvělý je ovšem i   scénář, který ve   zdánlivě nesouvisejících   dvou částech ukazuje studii   toho, jak lidé různě   reagují na extremní situace,   v tomto případě hrozbu   srážky Země s jinou   planetou.

Zpráva o konci světa
Vynikající film se   zaměřuje na psychologii 2   hlavních postav, které jsou   vystaveny pocitu beznaděje z   nadcházející nevyhnitelné   srážky s obří planetou   Melancholia. Z filmu vyzařuje   až neskutečná deprese,   která nutí diváka k   zamyšlení nad tím, jak by   takový konec světa sám asi   prožíval. Žádný Bruce   Willis a jeho parta ani   odpálení několika   atomových bomb tentokrát   zemi nezachrání :-)

Odpad
Co je na tomhle filmu sci-fi   vážně nechápu. Od   začátku je to neskutečná   nuda s naprosto děsnejma   dialogama a postavama, které   jednají naprosto   nepochopitelně. Dvě hvězdy   za dvě přednosti Kirsten   Dunst..

Těžko uchopitelné
ale čímsi geniální.   Atmosféra dokonale ponurá,   úplně cítím tu úzkost a   strach z konce světa.   Psychologie osob vystižená   skvěle, herecké výkony   dobré. Nicméně je jasné,   že Larsovy filmy nejsou pro   každého diváka a ne každý   je ocení, pochopit asi není   možné pro nikoho. Charlotte   Gainsbourg je dobrá herečka,   nakonec má být po kom, její   rodiče obdivuji dodnes. A   Trier to ví, proto ji má   jako svou dvorní herečku, i   v jiných filmech (Antikrist,   Nymfomanka) je dobrá.

Ten začátek prostě paráda.   Krásné animace, zajímavé.   Film mě zaujal, je potřeba   ho vidět vícekrát, ale pro   mě opravdu zajímavý   projekt. Herecké výkony obou   hlavních představitelek   úžasné. Tleskám.

uzasne !!!
Velmi zajimave   natocene,impozantni ale na   druhou stranu tema velmi   sklicujici a znepokojive...   Lars je hvezdou umelcky   pojatych filmu,ktere nejsou   pro polikace klasicke,   americke, tupe spotreby.