Snímek Resident Evil, inspirovaný slavnou sérií her stejného názvu, ovládl v roce 2002 na několik týdnů kina po celém světě a díky slušnému scénáři, příjemným akčním scénám a několika neotřelým nápadům mu byli lidé schopni prominout i nejeden nedostatek. Základní dějová linie se držela pilířů hry – zlá nadnárodní korporace Umbrella, virus měnící nevinné (a možná i vinné) vědce v pochodující mrtvoly a konspirace na každém rohu. Do víru akce byla vržena amnézií stižená Alice (Milla Jovovich), doprovázená komandem speciálních jednotek, jejichž jediným úkolem bylo vlastně různým způsobem opustit svět vezdejší. Žena nezvyklých kvalit a hluboce znepokojivých reflexů v podzemním komplexu zvaném Úl s pomocí mladého Matta Adissona postupně odkryla nekalé machinace společnosti Umbrella a unikla ze smrtící laboratoře. První díl končí zadržením obou přeživších – Alice je odvezena neznámo kam a Matt určen k využití v „tajemném“ programu Nemesis.

Resident Evil: Apokalypsa přímo navazuje na předchozí děj - nebohou Alice nacházíme zahalenou v cáru látky a s brokovnicí v rukou uprostřed podivně ztichlého Racoon city. Zřejmě nebude žádným překvapením, že ve všem má opět prsty Umbrella a její T-virus. Tajemní muži v pozadí se totiž rozhodli přestat troškařit na podzemních komplexech a nakazit celé jedno město. K Alice se tak přidává celá řada nových postav – sexy policistka Jill Valentine (Sienna Guillory), její kolega Peyton (Razaaq Adoti), tradiční expert na cokoliv Carlos Olivera (Oded Fehr) a vášnivá reportérka Terri Morales (Sandrine Holt). Jediným způsobem, jak po uvrhnutí města do karantény uniknout, je pro všechny zúčastněné pomoc doktora Ashforda, skrývajícího děsivé tajemství. Protislužbou za prozrazení lokace únikové helikoptéry je však nalezení Ashfordovy dcery Angie kdesi uvnitř prohnilého Racoon City. Jak už jistě tušíte, na scénáři se opět podepisuje Andersenova lehce béčková jednoduchost, ale co, povětšinou stejně jde jen o uvození další akční scény.

A když už nám to tak krásně navazuje, proč se rovnou nevrhnout na akční scény (které jsou alfou i omegou celého snímku). Tvůrci měli tentokrát mnohem volnější ruce, jelikož se (s)prostě rozhodli obdařit milou Alice nadlidskými schopnostmi a tím pádem i o dost zběsilejší choreografií. Akční scény jsou veskrze skvělé (proč veskrze rozepíšu o kus níže). Bohužel nesourodost filmu je donebevolající, protože zatímco většina prvních bitek/přestřelek je naprostá špička, veškerý požitek tvůrci nepochopitelně zabijí finálním soubojem mezi Alice a Nemesis(em – uff, proč tvůrci nemysleli na české skloňování :)), který je jedním slovem strašlivý, dvěma slovy velice strašlivý. V průběhu filmu se zarytí fandové bullet-timu dočkají i tohoto triku, stejně jako zpomalených explozí, efektního tasení zbraní a podobných vizuálních vychytávek, které film určitě zpříjemní.

Na filmu se bohužel silně odráží Wittova nezkušenost. Tento debutující režisér je totiž schopen bezmála geniální scénu (nesporně prokazující jeho potenciál) naprosto zabít scénou následující (zářným příkladem je výsadek Carlose Olivery z vrtulníku) a v tomto duchu se vlastně odehrávají všechny akční sekvence. Vrcholem je ovšem Wittův nepochopitelný nápad natočit scény se zombíky v jakémsi zvrhle rozmazaně-zpomaleném spektru, pokoušejícím se zřejmě navodit děsivou atmosféru. Záběry na poměrně slušně ztvárněné oživlé mrtvoly se tak stávají utrpením (a jejich vytracení v druhé půli kvitujete s povděkem). Další strašlivostí choré mysli některého z tvůrců je nápad hrdinů ukrýt se před nemrtvými na hřbitově. No jistě, nechceme-li přece být bodnuti včelou, proč se neschovat v úlu. Musím ale této drze samoúčelné pasáži přiznat hezkou hromadnou řež, která samozřejmě následuje.

No, přichází verdikt a jak už asi tušíte, byl jsem po shlédnutí Resident Evil 2 naplněn docela rozporuplnými pocity. Na jednu stranu tolik skvělých scén a nápadů, na druhou stranu přehršle naprosto amatérských chyb a silných záporů. Nicméně jak geniálně a pravdivě poznamenal jeden z mých kolegů, Resident Evil je stále dost kvalitní záležitost v porovnání s Andersonovým kouskem Alien vs. Predator, ze kterého mám ještě dnes potíže se žlučníkem a probouzím se propocen v noci při vzpomínce na muka při jeho sledování. Podobné pocity mě po Resident Evil neprovázely a tudíž 70. Howgh.