Možná se vám zdá, že je těch motivů pro záchranu božského Jacka nějak moc. A máte pravdu, přičemž jsem jich ještě několik vynechal. Zatímco první díl byl sympaticky přímočarý, již ve dvojce začali tvůrci koketovat s tím, že by po vzoru Matrixu mohli podstatně rozšířit mytologii svého světa a na báchorku o jedné lodi duchů tak začali navěšet další motivy, až se na konci filmu začala nit pod váhou příliš mnoha korálků prohýbat. Ve dvojce to však bylo bohatě vynahrazeno úderností (a nápaditostí) akčních scén a velmi příjemnými hereckými výkony, v čele s neodolatelným Johnny Deppem, který si sérii zcela regulérně ukradl pro sebe. Mohlo se tedy vůbec něco pokazit u třetího dílu? Nu, tento rok se nesmí nic podceňovat.

Tvůrci neměli na začátku natáčení trojky hotový scénář, což mi samo o sobě přijde dost riskantní. Nicméně chápu sebedůvěru – co fungovalo dvakrát přece musí (!) jít i napotřetí, takže vše může vznikat za pochodu a ono už se to nějak dopiluje. Výsledkem toho bylo, že se natočilo mnohem víc materiálu, než bylo třeba a první sestřih měl něco přes tři hodiny. Protože to je smrtící dávka, vzali tvůrci nůžky a stopáž zkrátili na „smířlivějších“ 168 minut. Co ve výsledku zůstalo? Překvapivě nic moc. Třetí Piráti z Karibiku bohužel jdou ve stopách třetího Spider-Mana, takže i přes svou obří stopáž toho vlastně moc nenabízí. Většina scén je exhibicí bez náboje a i když je tu řada (starých i nových) motivů, tvůrci se zaměřují především na hlavní myšlenku, která je bohužel roztříštěna tím, že hodně věcí skončilo na podlaze střižny.

Celý příběh je vlastně o tom, že se všichni snaží porazit Lorda Becketta, neboť se zmocnil truhly Davyho Jonese a tedy vládne moři. Problém není v této myšlence, ale v jejím využití. Pochopit, proč která postava právě stojí na čí straně, proč přeběhla k (ne)příteli a proč zase přeběhla zpátky, na to by jeden potřeboval knižního průvodce. Tvůrci zcela nesmyslně přetahují bleskurychle figurky po šachovnici, takže zhruba od půlky filmu není vůbec jasné, kdo je vlastně s kým a proč a vyznat se tak ve všech těch podrazech je prostě nemožná. Ve výsledku člověka akorát bolí hlava a je naprosto ztracen. Davy Jones je navíc degradován na pozici „smutného zloducha, který vlastně za nic nemůže“ a stejně jako u Sandmana ve Spider-Manovi tahle ublížená pozice moc nefunguje. A tím bohužel negativa scénáře nekončí. Ve dvojce tvůrci nakousli mnoho motivů, které si logicky mohli dovolit nedořešit, neboť finiš dvojky byl rovnou nastavený dalšímu dílu. Ve trojce se však máloco z předchozího dílu řeší. Místo toho se tvůrci zaměřují na nové věci, přičemž ovšem ani ty nakonec neobjasní. Výsledkem tohoto zmateného mišmaše je třeba skutečnost, že v jedné fázi příběhu najdou postavy na pláži vyplaveného mrtvého Krakena, ale proč tam je a co se stalo, to nám nikdo neřekne (nebojte, nejde o žádný velký spoiler, je to jediná scéna s Krakenem v celém filmu).

Je neskutečné, že má třetí díl se dvojkou tak málo společného, když se to vlastně všechno natáčelo najednou a s tím samým týmem. Pokud ve skrytu duše doufáte, že alespoň akční scény to vše vyváží, opět vás bohužel musím hodit přes palubu. Pokud se třetímu Spider-Manovi vyčítá, že je v něm málo akce, vážně netuším, jaké budou reakce na Na konec světa. Z celého filmu mi v paměti utkvěly všehovšudy dvě větší akce, přičemž se mi jejich obsah míchá, neboť obě se odehrávají na vodě. A ani jedna se nevyrovná tomu, co tvůrci předvedli ve dvojce. Akce se tentokrát nese spíše ve vážnějším duchu, postrádá propracovanou choreografii a jen sem tam vodu zčeří nějaký povedenější fórek. Vypadá to, jako by si tvůrci řekli "Dost bylo legrace, tohle je finální bitva, takže teď to všichni budou brát patřičně vážně!", takže se o všem mluví s "respektem" a vše má pachuť patetična. Sice se tu nebrečí každých pět minut, ale jinak se tu na emoce hraje nezdravě často, což korunuje naprosto otřesný dovětek po titulcích, který je zřejmě tou nejzbytečnější tečkou za závěrečnými titulky, jež byla kdy natočena.

Jak je scénář slabý v celku i v detailech, stejně tak se nedaří i v případě dialogů. A to dokonce tak výrazně, že i jindy naprosto spolehlivý Depp působí chvílemi trapně a nezajímavě. A to už je co říct, když se povede ztupit ostří tak silného charakteru. Jedinou menší náplastí je v obsazení účast lídra skupiny Rolling Stones Keitha Richardse, ale i jeho účelné cameo zůstává značně nevyužito. Kdybyste náhodou nevěděli proč účelné, netradiční vzhled Jacka Sparrowa je čistě Deppova práce, přičemž inspirací mu byl kdysi právě Richards. Jestli si něco od minulých dílů polepšilo, je tím hudba Hanse Zimmera, která konečně nevyužívá pouhých pár motivů k vytvoření celého soundtracku. Pokud bych pak měl hledat skutečně povedené scény, jako monument mi vyvstane v paměti „westernový“ střed, který je vskutku geniálně natočená (bohužel však i on je nakonec shozen čachrováním postav). Tím máme výčet památných scén za sebou.

Je mi z toho všeho tak nějak smutno. Když Brett Ratner přetavil mou oblíbenou x-sérii do ploché tupé akční podívané, říkal jsem si „nu což, to se dalo po změně režiséra čekat“. Když se z třetího Spídyho vyklubala neskutečně natahovaná epizoda televizní soap opery, nechápal jsem, jak se tohle může povést tomu samému tvůrčímu týmu. A teď přicházejí třetí Piráti s naprosto stejným fiaskem. K tomu se z Ameriky se ozývá, že i ten nový Shrek je o dost horší než předchozí díly a čtyřka Smrtonosné pasti bude mít dle všeho přístupnost PG13, což znamená minimum krve a jedno jediné fuck na celý film (více fuck by už bylo na vyšší rating). Z takovéhle bilance je mi vážně smutno. Začíná se stávat smutným pravidlem, že je poslední díl série (v tomto případě Karibské) zcela jednoznačně nejslabším dílem. Osobně si teď nějaký pátek pokračování odpustím... minimálně ty s vysokými rozpočty.