Předně je třeba říct, že i tak je to pohádka. Jenže viděli jste za poslední dobu nějakou novou pohádku kromě té Troškovy, která by byla výhradně pro děti a jejich rodičům nenabízela ani ždibíček podtextu? Mě v tuhle chvíli nic nenapadá…(Winx club, který se teprve chystá do kin, nepočítám, tomu se budu věnovat později.) Také Horton slibuje podívanou pro všechny věkové kategorie.

Sympatický slon s hlasem Martina Dejdara najednou uslyší volat smítko prachu o pomoc. Dojde mu, že na tom smítku zřejmě žije nějaký malý človíček a začne s ním komunikovat. A on mu kupodivu někdo odpovídá a dokonce sám pan starosta Kdosic (Petr Rychlý). Jejich svět už sto let sídlil někde v bezpečí, ale teď si poletuje po džungli Nůdli a pokud ho Horton na kvítku jetele neodnese na horu Tůdle na samém konci džungle, Kdosice čeká katastrofa. Jenže podivná náklonnost slona k jeteli se nezdá nafoukané vládkyni džungle – Klokanici. Podněcuje totiž v dětech „nebezpečí fantazie“! A tak na kvítek a s ním i na Kdosice pošle supa Vlada.

Nový animák studia Blue Sky tvoří dva příběhy a s nimi i dva naprosto odlišné světy. V tom prvním – džungli – se věnuje hlavně dospělým. Nejsem si jistá, jestli jsou malé děti, kterým je Horton primárně určený, schopné pobrat všechny narážky (ta na Pokémony je kupříkladu výborná), Nečekejme ale filmové parodie jako ve Shrekovi, jen jednoduše lidskou společnost zobrazenou do podoby zvířat. Sledujeme tedy jakousi bajku ve stylu Farmy zvířat. Prapodivná zvířata, která s jistotou v žádném atlase nenajdete, tu vede fialová klokanice brojící proti každému náznaku škodlivé fantazie. To, že je to klokanice je možná víc prapodivné, než samotné kreatury. Jednoznačně tu válí malá žlutá chlupatá koule, co vypadá, že zřejmě objevila nějaké nové přírodní halucinogeny („V mém světě žijí samí poníci, co papají duhu a kakají motýlky.“:-D:-D). Výborný je také sup s ruským akcentem…

Druhý svět je určen dětem. Barevný, plný pozitivní nálady a úsměvu,… takový je svět malých Kdovíků. Vše má oblé tvary, Starosta je roztomilý moula, kterého nikdo nebere vážně, dokonce ani jeho 96 dcer, o synovi (zasmušilém chlapci, co nechce převzít rodinnou tradici starostování) ani nemluvě. Vše je tu uzpůsobeno dětskému vnímání smíchu, takže tu najdeme spoustu roztodivných postaviček – chápavou sekretářku, ztřeštěnou vědkyni, zlé (a proto zelené) radní… A také primitivní gagy... To aby děti pochopily, kdo je zlý a kdo hodný.

Oba světy propojuje veršované vyprávění vypravěče v podobě Zdeňka Svěráka. Prvních deset minut zajímavé, ale pak už docela rušivé, protože se doslova "ohraje"...

Obě linie příběhu jsou natolik vzdálené a rozdílné, až je to znát na reakcích diváků. Nenajdete snad jedinou scénu, kdy by se smáli děti i dospělí naráz, vždy jen odděleně. To může být trochu problém, protože na děti je tam trošku víc věcí, které jejich hlavičky nepoberou, a pro dospělé je tam zase až moc dětinskostí (a ani ta vizuální stránka není bůhvíjaká). Tak nevím, Horton zřejmě stojí rozpačitě přesně na hraně a záleží na náladě, se kterou do kina vyrazíte. Budete-li přístupní nenáročné zábavě a relaxu, budete se dobře bavit. Přijdete-li do kina nabroušeni, odejdete zklamaní…

P.S. Je veliká škoda, že všechny kopie jsou s dabingem a nemáme tak možnost poslechnout si Jimma Carreyho jako Hortna...