A všichni víme, jak v jedničce Chev dopadl – hezky na beton. S telefonem v ruce a posledním rozloučením. Jenže Mark Neveldine a Brian Taylor, kteří první díl napsali i režírovali, nerespektují prakticky žádné zákony a to jak filmařské, tak fyzikální. Chev se tak vrací, aby znovu rozséval po celém městě paniku, protože ani pád z několika mil ho nedokázal zabít. Minule se pilo a šňupalo všechno, co nahánělo adrenalin, tentokrát se musí Chev pravidelně dobíjet elektřinou, protože mu někdo ukradl srdce a místo toho mu vrazil do hrudníku něco, na co bohužel Energizer nevyrábí baterky. Absurdní? A to jsme na začátku.

Na prvním dílu mi bylo mimo jiné sympatické to, že byl v rámci možností realistický. Tím nechci říct, že si třeba myslím, že může jeden člověk s tak horkou hlavou postřílet půlku města a ještě k tomu vyhazovat lidi z helikoptéry. Když říkám realistický, myslím tím to, že nemám problém uvěřit hypotetické situaci, kdy má v sobě někdo drogu, jejíž účinky může zpomalit adrenalin a s ním spojené pološílené kloktání energy drinků. V prvním díle tak sice byla řada hodně absurdních a nadsazených situací, přesto všechny byly v rámci interní logiky, jak by svět mohl fungovat, pokud by skutečně nějaký namakaný blázen byl v nějaké podobné nezáviděníhodné situaci (a tím nemyslím jen veřejné souložení s Amy Smart).

Ve dvojce je na první pohled všechno stejné - Chev hraje o čas, neustále někde pobíhá, sem tam někoho zmlátí a pravidelně doplňuje energii. Problém je v tom, že všechno je tu zhruba třikrát tak vyhrocenější, než minule. Příklad č. 1 – v jedničce si to Chev rozdává s přítelkyní na ulici před skupinkou zvědavých japonských turistů, ve dvojce to dělá na závodní dostihové dráze, vystřídá asi deset poloh, kouká na něj celý stadion a do toho okolo pobíhají koně. Příklad č. 2 – Chev v jedničce pro doplnění energie do sebe kopne drogy/energy drinky/kapky do nosu, ve dvojce vyleze na stožár a nechá se odpálit elektrickým proudem půl míle daleko. Pokud si někdo o duu Neveldine/Taylor myslel, že v jedničce jeli až na kost, bude dvojkou značně překvapen. Naprosto všechno je tu mnohem šílenější, hektičtěji natočené, ještě zběsileji sestříhané, občas komiksové (jako když hrdina hoří, aniž by tomu věnoval pozornost) a sem tam nad rámec všech očekávání (scéna alá Godzilla je hodně „over the top“ a nejsem si jistý, jestli se může vůbec někomu líbit).

Neveldine s Taylorem tentokrát nebezpečně často kloužou na hraně toho, kdy absurdní přestává být zábavné. Oproti jedničce je to sice jednoznačně něco nového a možná neexistuje film, který by byl takovým způsobem mainstreamově ujetý (pokud budeme mluvit o americké produkci), filmařsky je to ovšem jednoznačně krok zpátky. Jednička byla čistší, měla lepšího záporáka, celkově stabilnější podání a naprosto vynikající závěr „s telefonem“. Dvojka je oproti svěží střele, kterou byla jednička, hotovou ránou z brokovnice, která vás sice uzemní, současně se ale v tom bordelu často nebudete orientovat. Není to úplně nezajímavé, přesto by napříště měli Neveldine s Taylorem opět trochu ubrat. Přestává to být legrace.

P.S. Ve filmu má opět čestnou roličku Chester Bennington, „zkušenější“ diváci si všimnou slavné pornohvězdy Jenny Haze, Davida Carradina poznají jen maskéři a exSpice Girl Geri Halliwell je tak vyhublá a přeplastikovaná, že i když jsem věděl, koho ve filmu hraje, přesto jsem si to musel po skončení filmu ověřovat.