První díl velkolepé akční podívané měl nemalé mouchy, přesto se mu povedlo navodit onen důležitý feeling, díky kterému se v divákovi kteréhokoli věku probudí malé dítě. Tu sílu mají klasiky Indiana Jones a Jurský park a s jistou nadsázkou lze říci, že i první Transformers tímto kouzlem oplývají. Jistý podíl na tom nepochybně má i Steven Spielberg z pozice producenta, o kterém bylo známo, že si v případě natáčení jedničky Baye takzvaně „pohlídal“. Dobrodružná milostná linie teenagera, který krom záchrany světa musí získat i životní lásku, dodávala celému megalomanskému příběhu lidský prvek, s nímž nebylo složité se identifikovat. Jakkoli to diváci přecházeli, byla právě tato linie klíčovým důvodem, proč první díl fungoval. Divák měl záchytný bod, který mu umožnil vstoupit do světa plného robotů.

Nyní jsme o dva roky dále. Michael Bay dokázal, že na to má a byl za to odměněn větším rozpočtem a volnější rukou. A ztratil soudnost. Na papíře to nepochybně vypadalo hezky – dáme tam dvě hodiny bitek robotů, dodáme zhruba tři desítky nových strojů a lidé budou mít mezi tím minimum prostoru a budou vypadat cool. Jenže obří roboti, jakkoli marketingově poutaví, lidi nenahradí a jsou současně omezující, což už naznačil první díl. Ano, akce v jedničce byla nevídaná, ale tak trochu jednotvárná a chaotická. Nebýt poměrně šikovných kulis (dálnice), nebyl by důvod, proč si je pamatovat. Výhoda „lidských“ hrdinů je v tom, že mohou čerpat z prostředí. John McClane se může prohánět po korbě tiráku, poté vjet na dálnici a přeskočit na blížící se stíhačku. Spider-Man může hrdinsky bojovat na vlaku stejně jako v uzavřené hale a božský Neo si vystačí s pouhou kovovou tyčí, díky které se rozehraje velké divadlo. Z každého pořádného akčního filmu si člověk pamatuje nejen to, jaké inferno tam tvůrci rozehráli, ale i na jakém poli se tak stalo. A tady noví Transformeři hlasitě narážejí plechovkami do zdi.

Jejich největší přednost, tedy velikost, je totiž současně jejich slabinou. Je jedno, do jakých kulis obří roboty posadíte, vždy se to bude odvíjet pouze podle „demolujícího“ scénáře. Jediným osvěžením je v případě druhého dílu boj v lese, ale ten pro změnu vypadá poněkud nepatřičně (asi podobně, jako kdyby se Hobiti procházeli po Manhattanu). I když se tak může zdát jako hrozná výhoda, že se tentokrát z 90% něco akčního děje, je to ve výsledku neuvěřitelně ubíjející a únavné. Vidět jednu obří destrukci je cool. Když jich člověk za sebou vidí 15 a všechny vypadají stejně, lehce se to zají. A tací jsou druzí Transformeři. Jsou zaseknutou deskou, které opakuje každých deset minut jednu a tutéž stopu. Chybí tomu rozmanitost. Kdyby někdo vzal jednotlivé scény z druhých Transformerů a libovolně je proházel, dost možná by to divákům ani nedošlo. Příběh je tu čistě jako dekorace a víceméně funguje na videoherním principu „máme indicii, pochopíme její podstatu, vydáme se hledat další indicii a tak dále“. Nemá to však promyšlenost slavného archeologa s bičem, ale spíše matnost Lovců pokladů.

Je až obdivuhodné, co všechno je špatně. Pokud v jedničce nezvykle dobře fungovaly humorné scény, dvojka se zmůže akorát na pády a kotrmelce (jeden by skoro řekl, že se objeví Eddie Murphy). Dvojčata-autoboti patří ještě k tomu lepšímu, zato třeba nový Samův spolužák Leo je ztělesněná zoufalost. Ta postava nemá jedinou dobrou scénu či trefný dialog a kdyby ve filmu nebyla, ničemu by to nevadilo. Tvůrci se čas od času snaží oživit snímek vykrádáním, což někdy funguje lépe a někdy hůře (odkaz na Terminátora sice nedává smysl, ale potěší, tradiční Bayovské opakování scén z jeho starších filmů naopak vyloženě otravuje).

Nestává se příliš často, aby si tvůrci vzali výhradně to horší ze svého hitu a na základě toho vystavili druhý díl. Transformers: Pomsta poražených jsou bohužel přesně takovým produktem. Díky naprosto nulovému posunu jde navíc o dokonale zbytečné pokračování, které první díl nijak nerozvádí (spíše jen opakuje jeho fragmenty v podstatně horším timingu). A i když jsou Shia LaBeouf, Megan Fox a John Turturro tradičně skvělí a chlapci z ILM odvedli opravdu nevídanou práci, na rozpačitém dojmu to pranic nemění. Takhle vypadá hra kluka s kamerou, který sice umí natáčet hezké obrázky, ale nechápe podstatu toho, co natáčí. Po čtvrtém Terminátorovi jsou tak noví Transformers druhým největším zklamáním roku. Kdo by to byl před pár měsíci řekl, že to obřím robotům na body nandá resuscitovaný Star Trek.