Mladou, krásnou, sexy dívku nechá její nepoctivý očím zavřít do ústavu. Tady se Babydoll seznámí s dalšími čtyřmi mladými, krásnými, sexy dívkami Sweet Pea, Amber, Rocket, Blondie. Cestou k útěku z tohoto deprimujícího zařízení je bezmezná představivost Babydoll, která se „zapíná“ zároveň s hudbou a ostatní ji vnímají jako její tanec, který ovšem neuvidíme, protože místo toho spolu s ní cestujeme napříč časem a prostorem. Holky budou potřebovat pět věcí - mapu, oheň, nůž, klíč, a … pátá věc zůstává záhadou. Dokážou spolupracovat a uniknout z ústavu od prospěchářského Blue Jonese a nevyzpytatelné Very Gorské?

Novinka Zacka Snydera, jednoho z nejtalentovanějších režisérů současnosti, je v mnoha ohledech výjimečná. Předně vznikla podle originálního námětu, čili se nejedná o žádný remake, prequel, sequel nebo adaptaci. Není natočena ve 3D, což ovšem dost zamrzí, protože by třetí rozměr byl v tomto případě zcela jistě mimořádně účinný. Ale, co je vůbec nejdůležitější, v hlavních rolích se objevují jen a pouze ženy. A opravdu silné ženské postavy najdeme snad ještě jen ve filmech Jamese Camerona, Roberta Rodrigueze, Paula W. S. Andersona, a Quentina Tarantina. Jinak zůstávají ženy stále, bohužel, spíše ve stínu svých mužských protějšků. Sucker Punch ale zcela zřetelně ukazuje, že mít hlavní hrdinky má své výhody.

Režisérův záměr byl jasný – holky musí být co nejvíc sexy. Takové přeci nemají v podobném ústavu co dělat a třeba na drhnutí podlahy by se jistě také hodily vhodnější adeptky. Jenže Snyder nechává dělat podobné domácí práce právě zavřené krásky a v těchto záběrech se přímo vyžívá. O to více jim pak divák přeje, aby se útěk z tohoto zapomenutého místa podařil. Jejich velkou výhodou je, že Babydoll působí jako neškodná panenka, a proto nějakou dobu nikoho nenapadne podezřívat ji z přípravy úniku. A k němu bude zapotřebí využít typicky ženských vlastností jako svůdnosti, smyslnosti, a v dobrém slova smyslu i vypočítavosti. Kdyby z ústavu museli nějakým způsobem najít cestu ven místo Emily Browning, Abbie Cornish, Jamie Chung, Jeny Malone, Vanessy Hudgens třeba Mickey Rourke, Michael Clark Duncan, Timothy Olyphant, Steve Buscemi, Clive Owen, jistě by to nebyla tak náramná zábava.

A právě aby se divák skvěle bavil, to je oč v Sucker Punchi běží. Hledat v téhle kulišárně nějaký hlubší význam, by bylo jako hledat pověstnou jehlu v kupce sena. Příběh je solidně propracovaný, ačkoliv je pravda, že pár nejasností skýtá. Jedna za všechny, je nevěstinec součástí ústavu nebo představuje jen další výplod mysli hlavní postavy? Ať už byl záměr tvůrců takový či onaký, nehrozí, že byste kvůli tomu nepochopili nějaké důležité dějové události. Záleží jen na vás, která z těchto dvou možností vám bude připadat reálnější. Ať už se rozhodnete pro kteroukoli, tak jako tak vám zůstane pár nezodpovězených otázek. Primárně vás ale bude stejně jistojistě zajímat něco úplně jiného.

Nikdo totiž neodolá tančící Babydoll. Právě během tance popouští uzdu své neomezené fantazii a my se spolu s ní přesouváme na čtyři odlišná místa. Do japonského chrámu, kde se Babydoll utká s megasamuraji a dozví se, co je třeba udělat k útěku. Poradí ji jeden moudrý muž, který ji pak bude spolu s jejími kamarádkami doprovázet i na bojiště první světové války plné neobyčejných německých vojáků (kde nechybí jakýsi upravený AMP Suit), dále do středověkého hradu s mnoha skřety a drakem, a mudrc dívky uvede i do futuristického světa na cizí planetě, kde se utkají s roboty. V každé době dívky hledají jednu z uvedených věcí, které jsou nezbytné pro zmíněný útěk z ústavu v realitě. Pokud se jim to podaří v mysli Babydoll, získají je i ve skutečnosti. Vůbec propletení obou rovin je velmi netradiční, ale o to pozoruhodnější. Samotný tanec neuvidíme, ale jistě je dechberoucí, protože jsou z něj vždy všichni naprosto unešení.

Akční scény jsou brilantní. Po zhlédnutí většiny ostatních filmů si na ty jejich zanedlouho ani nevzpomenete, ale u Sucker Punche nic podobného nehrozí. Lví podíl na tom má především proslulý režisérův trademark, dokonale vychytané speed-up a slow-motion efekty. Používat je je jednoduché, ale najít ten správný moment, kdy je použít, aby co nejlépe fungovaly a nebrzdily rozjetou akci, to už je složité. Proto je Snyder de facto jediný, kdo je ve svých filmech s úspěchem hojně využívá. Scény ze samurajské doby a války jsou proto tak cool, že jistě potěší každého fanouška vytříbené akce. Je třeba dodat, že scény ze středověku s drakem a z budoucnosti za nimi o mnoho nezaostávají. Jen škoda, že všechny nejsou o něco delší.

Další věcí, ve které Zack Snyder prakticky nemá konkurenci, je visuální stránka jeho děl. Z tohoto pohledu je Sucker Punch naprosto úchvatný. Zatímco realita v ústavu a válka jsou velmi ponuré, scény z cizí planety jsou naopak spíše jasnější, v čemž lze jistý podtext chápat. Už úvodní němá etuda v domě Babydoll předznamenává, že film bude visuální pastvou pro oči. Obrazová a barevná stylizace se dá přirovnat snad jen k Sin City, Třístovce a páru japonských akčňáků. Jak může být použití greenscreenu jednoduché. Nejenže stylizace navozují mimořádně svébytnou atmosféru, ale hlavní hrdinky jsou díky nim ještě více sexy. Takže visuální stránka Sucker Punche rozhodně není samoúčelná, a režisér nezvolil toto řešení jen proto, že se všem líbilo v jeho druhém celovečerním filmu z období řecko-perských válek.

Celkově popáté, ale poprvé podle vlastního námětu i scénáře. Zack Snyder po kasovních úspěších svých předchozích filmů dostal od šéfů studia relativní volnost, ačkoliv musel později vystřihávat drsnější scény, aby byl film přístupný širšímu okruhu diváků. Film ale, na rozdíl od Třístovky funguje i bez krve, a to z toho důvodu, že všemožné stvůry ve fantazii Babydoll nejsou obyčejní lidé, a navíc by asi lidé příliš nevěřili, že by si tahle křehká dívenka mohla představovat něco hodně brutálního. Nejvíc osvobozující ale určitě bylo, že se režisér nemusel obávat, že zklame fanoušky komiksové či jiné předlohy, podle kterých vznikaly jeho předchozí díla. Takže si tentokrát tolik nezarežíroval a herce nechal více improvizovat, což bylo velmi správné rozhodnutí. Záporák Blue v podání čím dál obsazovanějšího a čím dál lepší výkony podávajícího Oscara Isaaca si vaše sympatie určitě nezíská. Snyder spolu se spoluscenáristou Stevem Shibuyou napsali výbornou roli i pro Scotta Glenna, který je Blueův pravý opak. A Carla Gugino, jedna z mých nejoblíbenějších hereček, je jako madam Gorská stejně nevypočitatelná jako divácké přijetí tohoto filmu.

Sucker Punch je téměř dokonalý film. I kdyby byl ještě o dvacet minut další, jistě bychom se stále dobře bavili. Scénář je sice místy trošičku děravý, a určitě chybí i skutečný tanec Babydoll, protože by mě opravdu velmi zajímalo, co přesně všechny tak uchvátilo a fascinovalo. V jednu chvíli je pro něj ideální příležitost, ale místo toho autoři celou scénu shodí jedním primitivním rozhodnutím. Sucker Punch je i tak opravdu hodně nevšední podívanou, na kterou budete nepřipraveni!