Děj se odehrává nejspíše v roce 2005 (soudě podle toho, že nynější český reprezentant Michal Kadlec ještě hraje za Spartu a zápas v televizi komentuje Vašek Tittelbach). Klubu z pražské Letné fandí i trenér mužstva Slavoj Houslice pan Pepik Hnátek. Přestože hraje okresní přebor, vede si trenér blok, zřejmě po vzoru José Mourinha, do kterého si asi zapisuje všemožné poznatky a taktické pokyny. Hráči jako Jarda Kužel (David Novotný) nebo brankář Kája (Jakub Kohák) s ním ale nejsou příliš spokojení, na rozdíl od Jirky Luňáka (Ondřej Vetchý), který se mu snaží všemožně podlézat, a rád by se jednou také stal trenérem. I v takovýchto případech bere pan Hnátek většinou do rukou tyč (někdy i zbraň) a jde si všechno pěkně „na férovku“ vyříkat s těmi, kdo odporují. Třeba i s pouťovými komedianty, kteří se utáboří vedle hřiště. Jenže možná i díky podobným výstřelkům už není trenérovo srdce co bývalo, ale přeci ho nemůže vyměnit za takové, které „nosil“ nějaký slávista. Podaří se mu ale přes to všechno se Slavojem Houslice uhrát nějaké solidní výsledky? Odpustí své ženě, že mu byla kdysi nevěrná? A seřeže někoho tou tyčí?

Seriál Okresní přebor si brzy po svém uvedení na televizní obrazovce získal spoustu příznivců. Přeci jen fotbal je vůbec nejpopulárnější sport, ale přesto o něm na druhou stranu zase až tolik filmů, natožpak seriálů, nevzniká. Tento se snaží přiblížit prostředí jedné z nejnižších lig, kde mnohdy není nouze ani o zajímavé momenty, ani o vypjaté situace, a ani o sprostá slova, která postavy často a rádi používají. V seriálu však najdeme i dějové linky a scény, které s fotbalem až tak úplně nesouvisí. Tím se tvůrcům v čele s Janem Prušinovským podařilo přilákat k obrazovkám i další diváky. Mnozí z nich si oblíbili především postavu Ády Větvičky (Leoš Noha), jehož pozdrav (a mluva obecně) „Dobjej“ už se stal celkem proslulým.

A tak se poměrně logicky čekalo, že celovečerní film nazvaný Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka bude v kinech hojně navštěvován. Nakonec však naprosto předčil všechna očekávání, neboť za premiérový víkend vydělal 14 732 678 Kč (v době zveřejnění této recenze už překročil hranici 30 milionů) a přišlo se na něj podívat 115 157 diváků (nyní přes 230 000), čímž se dostal, co se českých filmů týče, na druhé místo za Kajínka, jehož tržby za stejné období činily 15 538 624 Kč a přilákal 119 602 lidí. Tak, tolik k číslům, a nyní už přistupme přímo k tomuto filmu, který není až tak docela komedií, takže ono označení z úvodu je přeci jen trochu přehnané, protože na to, abyste se u něho jen řáchali smíchy, zabředává docela dost i do dramatické roviny. Přesto se ale musí uznat, že se stejně jedná o (lehce) úsměvný film. Který by se spíše, tak jako seriál, lépe vyjímal v televizi. 

Titulní postavu Pepika Hnátka, trenéra s licencí, ztvárnil Miroslav Krobot. Pro tvůrce měl být jakýmsi archetypem westernového hrdiny, což se však minulo účinkem, protože na rozdíl od postav, které představovali John Wayne (na něj odkazují přímo tvůrci), James Stewart či Gregory Peck nikdy nic nedotáhne do konce. Což je samozřejmě absolutně nedůležité v porovnání s faktem, že pan Hnátek vůbec nepůsobí dojmem takové legandy, jak se o něm zmiňuje seriál a distribuční materiály. Skoro by se až chtělo říct, že ho fotbal ani pořádně nezajímá. Jakoby si jím jen krátil dlouhou chvíli, protože na malé vesnici jinak není příliš mnoho jiných možností, jak se zabavit. Že si natírá plot ve sparťanských barvách, že odmítá srdce nějakého slávisty, nebo že ve finále pronese takovou poznámku, se v podstatě jeví pouze jako jakási zástěrka, protože pan Hnátek skutečně svým počínáním nepřesvědčí.

Což samozřejmě není chyba v přístupu Miroslava Krobota, jako spíše režiséra Jana Prušinovského. Možná, že kdyby byl neústupnější a měl už od začátku o charakteru hlavní postavy naprosto jasnou představu, bylo by jednání pana Hnátka odpovídající (původně jsem chtěl napsat, že by byl větším srdcařem, ale vzhledem k jeho handicapu by to mohlo působit trochu kontraproduktivně). Protože sám sleduju fotbal velmi pečlivě, byl jsem zvědavý i na samotné zápasy. Nepřipravovat dopředu žádnou choreografii těchto scén byl určitě výborný nápad, ale je velká škoda, že zápasové sekvence nejsou o něco delší, a hlavně, že nejsou o dost lépe natočené.

Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka zanechal poněkud rozpačitý dojem. Jan Prušinovský sice dokazuje, že je nadějný scenárista, ale (zatím ještě) není tak dobrý režisér. Ale je pravda, že některé scény fungují skvěle, aniž bychom v nich viděli vše (můžeme je označit za eufemismy). Proto by mě velmi zajímal rozpočet, protože tento film zřejmě nebyl drahý, ale přesto tak působí. Velká škoda, že je tak nevyvážený. Na jednu stranu tu máme výborné herce, kteří jsou už díky seriálu se svými postavami dostatečně sžití. Především Ondřej Vetchý, který si s Davidem Novotným shodou okolností zahrál i v o poznání kvalitnějším a ukázkovějším Koženém slunci, znovu dokazuje svou extratřídu. Z nových postav zapadl nejlépe pouťák Norberta Lichého, který je tak přesvědčivý, že i vás možná napadne, jestli náhodou sám nevlastní nějaké atrakce a herectví nemá pouze jako „vedlejšák“. Na stranu druhou tu máme zbytečně komplikovanou hlavní postavu a několik nedotažených slušně se rozvíjejících scén. Namátkou když pan Hnátek vyráží s onou tyčí proti „nepříteli“ nebo vztah mezi Ádou a Terezou (Pavla Beretová). A co je asi vůbec nejpodstatnější, kdyby se na ty dramatické momenty nenahlíželo tak seriózně, ale s větším nadhledem a nadsázkou, určitě by to filmu prospělo. „Komedie desetiletí“ by zkrátka měla vypadat jinak.