Na její palubě bylo více než 2200 cestujících, ale do USA jich díky lodi Carpathia dorazilo jen 700. Od té doby vzniklo o této události několik filmů, jak dokumentárních, tak hraných. Ten první, krátkometrážní, kupříkladu vznikl už měsíc po potopení. Autorkou scénáře a jednou z hereček byla Dorothy Gibsonová, jedna z pasažérek, která viděla Titanic v roce 1912 mizet pod hladinou z relativního bezpečí záchranného člunu. Následovaly další filmy. V některých se loď rozlomila, v jiných dopadla na dno Atlantského oceánu v celku.

Žádné zpracování však nepřitáhlo toliko pozornosti jako velkofilm Jamese Camerona před patnácti lety, který se stal vůbec nejdražším a komerčně nejúspěšnějším filmem všech dob. Teprve až v roce 2005 ho v rozpočtu předstihl King Kong a v tržbách před třemi lety další Cameronovo dílo – Avatar. Ten zapříčinil 3D revoluci, a třebaže sám jeho vizionářský tvůrce není příznivcem postprodukčního překonvertovávání, přemluvil šéfy 20th Century Fox, a ti svolili ke znovuuvedení jeho starších děl v kinech, tentokrát tedy se třetím rozměrem. Časem se zřejmě znovu vrátí Terminátor, ale teď je tu trojrozměrný Titanic.

Psaní obsahu by se v tomto případě asi rovnalo nošení dříví do lesa. Rose i tentokrát z nalodění není zrovna šťastná, Jack i tentokrát vyhraje lístek v pokeru, oba se znovu na palubě potkají, oba se znovu do sebe zamilují, ale Titanic se znovu potopí. Možná je trochu škoda, že tvůrci nevyužili této příležitosti a neposlali film do kin s alternativním závěrem, protože by se nepochybně jednalo o vítanou obměnu. Protože se tak nestalo, můžete se na něj podívat alespoň tady. Přesto se film prý údajně v jedné absolutně zanedbatelné drobnosti liší.

Ve scéně, kdy Rose leží po potopení Titaniku na těch dveřích/kusu dřeva, těsně předtím, než na její tvář dopadne světlo ze záchranného člunu, si potichu zpívá písničku, kterou ji předtím zpíval Jack. Přitom se dívá na hvězdy, které pak v jednom záběru také uvidíme. Uznávaný astrofyzik Neil deGrasse Tyson poslal Jamesi Cameronovi „ostrý email“, ve kterém uvádí, že hvězdy v roce 1912 by jistojistě nebyly takto uspořádané. Režisér tak nechal tento záběr přetočit. Ve filmu je z tohoto důvodu o jednu chybku méně, ale zrovna o takovou, kterou by ani velmi vnímaví diváci neodhalili, pokud by též nepocházeli z řad uznávaných astrofyziků. Ze strany deGrasseho Tysona to můžeme považovat za hnidopišství, ale to nic nemění na tom, že většího perfekcionistu než Jamese Camerona byste v Hollywoodu sotva našli.

Ostatní chybky z tohoto uchvacujícího díla už takto relativně snadno odstranit nelze. V některých momentech se jim určitě dalo předejít, ale je třeba dodat, že takovýto obrovský projekt je nepopsatelně obtížné ukočírovat. Vždyť i v dalších velkých dílech (např. Transformers, Pán prstenů) bychom našli spoustu chyb. Na Titaniku je ale asi nejvíce ze všech blockbusterů vidět, jak nesmírně náročné bylo natáčení a že tento film by opravdu drahý. Přitom nemůžeme říci, že by peníze byly použity nějak neefektivně, protože všechno od dokonale přesných dobových kostýmů a rekvizit, přes rozsáhlé a do té doby v takovéto míře v podstatě nevídané CGI efekty až po maketu lodi v měřítku téměř 1:1 a fakt, že většina podmořských záběrů ukazuje skutečný vrak skutečného Titaniku, bylo naprosto nezbytné pro navození té úžasné atmosféry, pro ukázkovou dramatizaci příběhu, který díky jedinečné vypravovací schopnosti režiséra dostává ohromnou emocionální sílu.

Svůj ponor na dno Mariánského příkopu ve svépomocí zkonstruované ponorce nemohl James Cameron načasovat lépe. Potopil se, a o nějakých 36 hodin později už se svou manželkou Suzy Amis kráčel po červeném koberci do Royal Albert Hall v Londýně u příležitosti premiéry Titaniku ve 3D. Někteří (zřejmě závistiví), vědci tvrdí, že měl nechat potopit do nejhlubšího místa na světě někoho zkušenějšího. Patrně ale asi nevědí, že James Cameron se potápí od svých patnácti let, a mnohokrát se už pod vodou dostal na všemožná místa a k všemožným vrakům. S sebou měl i kamery, jak obyčejné, tak speciální 3D, které vyvinul spolu s Vincem Pacem a nazval 3D Fusion Camera System. A tak najdeme v jeho režijní filmografii také podmořské dokumenty jako Expedice: Bismark, Tajemství Titaniku a Tajemné hlubiny.

Však i v některých jeho hraných filmech hraje voda důležitou roli. Jeho debutem se stal béčkový horor Piraňa II: Létající zabijáci, ačkoliv o tom nemůžeme říci, že je tak docela jeho. Svou vášeň pro potápění pak naplno rozvinul v nádherné sci-fi Propast, přičemž (nejen) na jejím dně se nachází jedno fantastické překvapení. Před nějakými zhruba dvěma měsíci de facto potvrdil, že už se nemůže dočkat, až nám v Avataru 2 ukáže, jaké bohatství skrývají oceány Pandory. A nedávno se nechal slyšet, že samotný film Titanic nechtěl vůbec dělat, ale nakonec ho zlákala představa, že se bude moci ponořit k vraku. Kdyby ti vědci tohle věděli, asi by pochopili, že je pro takovýto podmořský průzkum málokdo povolanější.

Jakožto průkopník 3D zkoušel už v roce 2005 cvičně překonvertovat část Titaniku. A protože byl s výsledkem spokojen, přišlo na ono přemlouvání bossů, kteří ve finále souhlasili. Ostatně, když můžou studia ve 3D znovu uvést Krásku a zvíře, Hvězdné války, Lvího krále nebo Jurský park, proč by nemohla Titanic? James Cameron na celý proces navíc sám dohlížel, což slibovalo skutečně nevšední podívanou. Jaký je tedy Titanic ve 3D?

Některé scény mají úžasnou hloubku, takže si skutečně můžete připadat, jako byste byli na lodi spolu s postavami. Třetí rozměr též skvěle funguje u záběrů, ve kterých se vyskytuje nějaké to CGI, a těch je také dost. Vůbec nejvýrazněji pak ve scénách, ve kterých hraje důležitou roli voda. Například když se Rose chystá skočit do moře, ale Jack jí v tom zabrání, při scéně, ve které oba na přídi „letí“, samozřejmě pak v některých záběrech, kdy se Titanic potápí, ale velmi účelné je i při těch podmořských s ponorkami v úvodu.

Není pochyb, že Titanic má vůbec nejlepší 3D ze všech filmů, které byly natáčeny (stále ještě můžeme říci) standardně ve 2D. Takového efektu nedosáhli ani tvůrci novějších filmů, jako Souboj Titánů nebo Alenka v říši divů. Přesto je ale místy znát, že Titanic nebyl natáčen 3D kamerami, ale normálně na „pětatřícu“. Především v detailních a občas v polodetailech záběrech a při švencích, když se blízko kamery nachází nějaký předmět, je obraz stejně poněkud plošší. Všechno zkrátka dokazuje, že byť je to na dobré cestě, technologie „přetváření“ filmů ze 2D do 3D stále ještě není natolik vyspělá. Proto se trochu obávám, jak dopadnou z tohoto pohledu The Avengers.

V jednom z rozhovorů Cameron uvedl, že dnes by Titanic dělal určitě ve 3D. Podle mého názoru jsou však v předchozí větě hned dvě chyby. Jednak si nemyslím, že by bylo vůbec technicky možné vláčet s sebou všude velké 3D kamery a natáčet s nimi po dobu těch minimálně šesti měsíců (zachováme-li období, které jako režisér strávil na place), ale hlavně si myslím, že Cameronovy priority a objekty zájmu jsou dnes někde úplně jinde, takže by Titanic určitě nedělal.

Přestože je obdivuhodné, že Titanic získal 11 Oscarů, překvapuje, že nebyl nominován za Nejlepší scénář, protože o jeho kvalitách nemůže být pochyb. Po dramaturgické stránce v podstatě nemá chybu, byť můžeme říci, že některé repliky jsou možná trochu nadstandard. Jinak nás ale Cameron mistrně, protože nikoliv samoúčelně, provede prostřednictvím Jacka a Rose celou lodí od kotelny až po palubu první třídy. A také nám trefně představí významné osobnosti své doby, kteří se na palubě vyskytovaly. Jen mi pořád není úplně jasné, proč si Jack nenašel záchrannou vestu a nevylezl si na nějaké vlastní dveře či kus dřeva.

Nejdůležitější však jsou rozdílné charaktery jednotlivých postav, které v žádném případě nejsou ploché. Naopak velmi reálné (pravdivé), všechny s naprosto jasnými motivacemi a cíly. Jack chce prostě jen zažít nějaké dobrodružství („Ať každej den stojí za to“), což spatřuje třeba právě v plavbě na Titaniku do USA, proto když se na poslední chvíli stihne s kamarádem Fabriziem nalodit, zvolá: „Měli jsme z pekla kliku, víš to?“. Rose se zase cítí svázaná všemi pravidly, která musí „holka z lepší společnosti“ dodržovat a nakonec chce utéct s Jackem nejen proto, že se do sebe zamilovali, ale také kvůli tomu, že se s ním cítí svobodná. Cal je sice do Rose také zamilovaný, ale kdyby mu za ni někdo nabídl velký balík peněz, zřejmě by ji vyměnil. No, v rozborech charakterů postav bychom mohli pokračovat až ke kapitánu Edwardu Jamesi Smithovi, Bruce Ismayovi, Brocku Lovettovi, Lizzy Calvertové, Thomasi Andrewsovi či Nepotopitelné Molly Brownové, a pořád by bylo o čem psát. Takovouto rozmanitostí pozoruhodných postav se opravdu může pochlubit jen málokterý film.

V souvislosti s filmovým Titanikem nelze nezmínit českou stopu ze dvou úhlů pohledu. Na jeho vzniku se velmi významným způsobem podíleli čeští kaskadéři a nutno dodat, že odvedli vynikající práci. Martin Hub, jeden z nich pak dokonce dostal i mluvenou roli. Ve scéně během potápění vyrve Jackovi z rukou malé dítě a řekne: „Dej sem to dítě, idiote!“. A tím druhým úhlem pohledu máme na mysli český dabing, který patří k vůbec nejlepším – Michal Jagelka, Jitka Ježková i všichni ostatní zaslouží obrovskou pochvalu. Takže vůbec nemusí vadit, že ze všech 3D kopií není ani jedna v originále, jsou pouze dabované.

Titanic (3D) je film, o kterém bychom mohli psát ještě dlouho. Mohli bychom psát o fascinující hudbě Jamese Hornera, která se jen tak neoposlouchá. Mohli bychom psát o vynikající kameře Russella Carpentera, která je ukázkou skutečné profesionality. Mohli bychom psát o ladném střihu, díky kterému se divák vždy výborně orientuje v prostoru. Vůbec bychom mohli psát o celkové řemeslné dokonalosti. Mohli bychom psát o věčné lásce Jacka a Rose. Mohli bychom psát o famózních hereckých výkonech všech zúčastněných. Mohli bychom psát pouze o Kate Winslet nebo o Leonardu DiCapriovi, kterému tento film nastartoval záviděníhodnou hereckou kariéru, díky čemuž se nemohl osobně zúčastnit zmiňované londýnské premiéry. Ačkoliv prohlásil, že ho to nemrzí, protože toho povyku kolem Titaniku už si užil dost, ale samozřejmě si uvědomuje, co pro jeho kariéru znamenal. Mohli bychom psát o té spoustě nezapomenutelných scén … Tohle všechno jsou důvody, proč je pro mě osobně Titanik zároveň jakýmsi indikátorem současného Hollywoodu, neboť dokud nevznikne remake tohoto filmu, je to všechno ještě dost dobré. Titanic prostě navždy zůstane jednou z největších událostí historie kinematografie a skvělým filmovým zážitkem. 3D ne 3D.