Předně je třeba říci, že Jack Reacher má takovýto podtitul asi jen proto, že se jedná o poslední kinopremiéru tohoto roku. Vznikl podle knihy One Shot spisovatele Lee Childa, ale slovíčko „One“ rozhodně není to samé co „Last“. A s Vinnetouem má společnou snad jenom tu potřebu zbavovat se padouchů, pomáhat hodným lidem, kteří se ocitnou v nesnázích a vlastně celkově udělat ze světa o něco lepší místo. No jo, takže si v podstatě jsou docela podobní, ale westernem z roku 1965 se český distributor v tomto případě téměř jistě neinspiroval. I proto, že tam má stejný podtitul své opodstatnění. Nicméně tento film vstupuje na plátna kin „s odhodláním stvořit stejně silnou a kvalitní akční ságu, jakou se před lety stal jiný původem literární hrdina, Jason Bourne.“ S ničím takovým však, prosím, raději nepočítejte.  

Stejně jako každý jiný den, je i tentokrát na nábřeží vedle jistého stadionu několik lidí. Někteří se procházejí, jiní tudy jenom … procházejí. Nikoho by nenapadlo, že v protější budevě číhá odstřelovač s nabitou zbraní. Vypálí šestkrát, z toho pětkrát zasáhne cíl. Mezi oběťmi jsou muži i ženy. Na místě, odkud střílel, zanechává překvapivě mnoho stop, takže ho policejní komando záhy zatkne. Zjišťujeme, že se jedná o bývalého vojáka, který sloužil v Iráku. Během výslechu zarytě mlčí, a když je vyzván, aby napsal své doznání, napíše místo toho jen: „Sežeňte Jacka Reachera.“ No jo, jenže, jak jeden detektiv a jeden státní návladní jménem Rodin záhy pochopí, nebude to nikterak jednoduché.

Tenhle člověk, tedy Reacher, měl v minulosti sám co dočinění s armádou. Před pár lety prostě zmizel a nikdo ho nemůže najít. Ledaže by si sám přál, aby byl nalezen. Což v tomto případě platí, takže se skutečně záhy objeví. Poví, co ví, a znovu se chystá zmizet. Nicméně advokátka Helen Rodinová, dcera toho návladního, která má zmíněného vojáka obhajovat, zaujme jeho pozornost. Jednak tím, že je to kočka, a také několika zajímavými informacemi, které ho přinutí se spolu s ní na celý případ podívat poněkud zevrubněji. Něco tu totiž nehraje. Co když se jedná o rozsáhlé spiknutí, za kterým stojí někdo, kdo nutí své nochsledy v případě nesplnění úkolu ukousat si prsty?

O Tomu Cruiseovi už bylo řečeno a napsáno mnohé, ale přes všechny ty kontroverze pořád platí, že je to vynikající herec, který si svoje místo na slunci vybojoval odhodláním a pracovitostí. Díky úspěchu Top Gunu a sérii Mission: Impossible, jejíž čtvrtý a zároveň nejlepší díl běžel v našich kinech přesně před rokem, nemají diváci problém si jej zařadit i do škatulky hrdiny akčních filmů. Jak už ale bylo naznačeno, mluvit o Jacku Reacherovi: Posledním výstřelu jako o akčňáku je docela zavádějící. V první řadě se totiž jedná o kriminálku, což znamená, že identitu skutečného pachatele se dozvíme už na samém začátku, a následně sledujeme postup hlavních protagonistů, jak se k němu dopátrají.

Často se tedy díváme, jak si povídají a snaží se vydedukovat, jaký mohl být motiv toho všeho, jak je možné, že se střelec jednou netrefil, proč platil před svým činem za parkování, případně kdo jsou skuteční viníci. Párkrát se též zopakuje, co všechno už víme, což je pochopitelně vzhledem k žánru jedině dobře. Problém je ten, že je ledacos zbytečně natahované a některé scény by se klidně daly vystřihnout, protože když se s tímto hrdinou během expozice seznámíme, je nám jasné, že by si v pohodě dokázal poradit nějakým přímočařejším způsobem. Tak například ve scéně, kdy se vydá do domu jednoho podezřelého, ale je přepaden ze zálohy dvěma útočníky. Ty bychom mohli bez obav pojmenovat Laurel a Hardy (nikoliv však Tom), protože poté, co jeden z nich přetáhne hrdinu „baseballkou“ po hlavě, následuje jejich groteskní výstup, kdy se ho oba snaží dorazit, ale místo toho do sebe neustále šťouchají a vůbec jsou hodně neohrabaní, čehož Jack pochopitelně využije. Inu, ne nadarmo se říká: „Když se dva perou, třetí se směje.“ Vtipné, ale ve filmu, o kterém se mluví v souvislosti s „Bourneovkami“ je to přeci jen trochu navíc.  

To samé platí de facto i o scéně na střelnici, přestože její provozovatel Robert Duvall sehraje ve finále důležitou roli. Pro závěrečné zúčtování však Jack mohl třeba zavolat nějakému svému kámošovi (nebo příbuznému jisté osoby), který by si nešetřil jedno oko na noční vidění. To už se klidně mohlo dát více prostoru té dedukci, protože Cruise a Rosamund Pike se výborně doplňují a jejich postavy si tak dobře rozumí, že jen čekáte, kdy po sobě vyjedou. Toto obsazení se tedy rozhodně povedlo, stejně jako v případě role povolné Sandy, jejíž „pět bratrů“ se s Jackem střetne před barem. Zahrála si ji Alexia Fast, jež je ve filmovém světě stále ještě relativně novou tváří. Naopak Werner Herzog, to je v podstatě zkušenost sama. Navíc jeho nezaměnitelný hlas dělá z jeho postavy stylového, a tak trochu tajemného záporáka.

Obsazení tohoto filmu tedy rozhodně není nezajímavé, ale troufám si tvrdit, že do něj výrazným způsobem mluvil sám Tom Cruise jakožto producent. Režisér Christopher McQuarrie se dost možná měl koncentrovat především na samotné natáčení. Tenhle pán na sebe pořádně upozornil scénářem k filmu Obvyklí podezřelí. Ten už se dnes sice nejeví až tak výjímečný, ale závěrečná pointa je natolik úderná, že tomuto dílu Bryana Singera právem přisoudila kultovní status. McQuarrie se podílel třeba ještě na scénáři k Cizincovi či Valkýře, ale jakožto režisér měl na svém kontě před Jackem Reacherem pouze jeden počin. Únosci mají velmi slibný rozjezd, ale vyklube se z nich něco tak naivního, rytmicky nevyváženého a celkově dosti podivného, že svou kvalitou nesahají ani k průměru. Za zmínku tu stojí jen slušné akční scény, protože přestřelky připomínají ty westernové. Ale je zvláštní, že akce v Jackovi Reacherovi příliš nefunguje. Jinak se ovšem dá říct, že jako režisér udělal McQuarrie velký pokrok (především co se střihu týče), přestože má pořád hodně co dohánět.

Jack Reacher: Poslední výstřel je takový oldschoolovější film, který ani nezklame, ani nenadchne. Nenabízí sice nic, co bychom ještě neviděli, ale zábavu obstará několik výborných hlášek a v neposlední řadě kupříkladu také fakt, že než by hrdina zastřelil neozbojeného záporáka, sám odhodí zbraň a utká se s ním pěkně na férovku. Holt je opravdu ze staré školy. Akorát si nejsem tak docela jistý, jestli by v dnešní době takovýto koncept snesl ještě třeba další dva díly. Snad s jiným režisérem. Snad. Rozhodně nepovažuju za dobrý nápad (a nejsem sám), že by měl právě Christopher McQuarrie režírovat další část Mission: Impossible. Jistě, o Bradu Birdovi se také pochybovalo a svůj úkol zvládl skvěle. Ale je přeci jen zkušenější. Obávám se, že pro McQuarrieho by to bylo až příliš velké sousto, i když scénář by asi klidně napsat mohl. Doufejme, že si Tom Cruise všechno ještě pořádně rozmyslí, a na post hlavního tvůrce vybere někoho vhodnějšího. Ono překonat minulý díl nebo se mu alespoň vyrovnat bude i tak dost pracné.