A to hned ze tří důvodů. Zaprvé: Film je stále možné koupit na DVD. Zadruhé: V rámci  Severského filmového podzimu bude možné jej zhlédnout i ve vybraných kinech (nejen těch pražských). Zatřetí: hlavní hrdina se jmenuje Thor. Ne, opravdu není náhoda, že se Kon-Tiki může pyšnit úspěšnou účastí na několika prestižních festivalech a nominacemi na obě nejvýznamnější filmová ocenění. Navíc, režiséři tohoto úžasného díla – Joachim Rønning a Espen Sandberg – díky němu získali lukrativní zakázku v podobě režie už nyní očekávaných pátých Pirátů z Karibiku, když v superfinále porazili jak Fredrika Bonda (s Jamesem nemá nic společného), tak Ruperta Sanderse. Pro mě osobně byli nejideálnějšími kandidáty, a proto jsem byl rád, že volba padla právě na ně. 

A to ještě předtím, než jsem viděl Kon-Tiki. Znal jsem totiž jejich předchozí dva počiny – Maxe Manuse, jenž pojednává o norském sabotérovi, který za druhé světové války podnikal protiněmecké akce. Film je to určitě zajímavý, ovšem podobné vznikly už ve spoustě jiných zemí. Dále mají na kontě westernovou komedii Sexy Pistols (aka Bandidas), ve které dostaly příležitost se pořádně vyblbnout dvě slavné herečky a kamarádky – Salma Hayek a Penélope Cruz. Vítaná zábava pro nenáročné diváky, nebo pro takové, kteří prostě zrovna chtějí jen tak relaxovat. Proto by asi málokdo věřil, že právě tihle dva tvůrci dokážou natočit, navíc v nesnadných podmínkách, něco po filmařské stránce tak špičkového jako právě Kon-Tiki.

A nyní k obsahu. Už jako malý dělal Thor Heyerdahl věci, na které si ostatní netroufali. Chtěl přesvědčit o své pravdě, i kdyby to znamenalo spadnout do ledové vody. Před druhou světovou válkou nějaký čas pobýval na polynéském ostrově Fatu Hiva. To ho inspirovalo, aby se těsně po ní pokusil dokázat, že Polynésie nebyla původně osídlena z Asie, nýbrž z Jižní Ameriky. A tak se vydal do Peru, odkud vyrazil na voru z balsového dřeva směr západ na plavbu, která trvala déle, než tři měsíce. Prakticky bez jakýhkoliv tehdejších techonologických vymožeností, a také bez své manželky Liv (výborná Agnes Kittelsen) a dvou dětí. Zato s pěticí dalších dobrodruhů (ne všichni se před plavbou znali), papouškem a krabem. Vor, který se stal na tu dobu jejich domovem, dostal jméno Kon-Tiki podle inckého boha slunce.

Film Kon-Tiki se v ledasčem podobá Pí a jeho životu, ale přesto pomalu ani nemůže být rozdílnější. Předně je zcela zřejmé, že tohle si nikdo nevymyslel, jelikož (v originále) stejnojmenný dokument o této expedici získal v polovině minulého století Oscara (sám „Nor století“ byl díky svému dalšímu dokumentárnímu počinu o více než dvacet let později na jednoho nominován)! A přitom celé toto dílo vypadá mnohem poetičtěji a magičtěji! Díky tomu pak i scény, ve kterých se objevují bioluminescentní tvorové a létající zabijáci, resp. létající ryby, fascinují mnohem více. A to Kon-Tiki ani není 3D, což si troufám v tomto případě označit za chybu (samozřejmě platí pouze pro stereoskopické 3D, žádnou post-produkční konverzi). Hlavní důvod byl patrně ten, že holt nezbyly peníze.

Většinu z nich totiž s největší pravděpodobností schlamstnul CGI žralok (a někteří jeho zvířecí kámoši), který vypadá, stejně jako tygr Richard Parker, nesmírně realisticky, takže je skoro škoda, že má ve filmu de facto pouze cameo. Není ovšem jediný, kdo (nebo co) hlavní hrdiny ohrožuje. Na otevřeném moři, potažmo přímo oceánu se toho může udát spousta – bouře, velké vlny … ne, raději nic dalšího neprozrazovat. Snad jenom to, že díky luxusnímu výběru lokací měli tvůrci prakticky pořád k dispozici ideální světlo, což je přání každého filmaře. Díky tomu vypadá Kon-Tiki po vizuální stránce od první do závěrečné minuty naprosto úchvatně! A když už si myslíte, že vás před samotným očekávaným finále nemůže nic překvapit, z ničeho nic se objeví ještě jeden nepopsatelně fantastický záběr, na který budete jen zírat, protože vás naprosto uhrane. A rozhodně není pouhou exhibicí, protože svým osobitým způsobem podtrhuje význam celé té plavby.

Kon-Tiki je opravdu znamenitý film. No jo, jenže někomu možná může připadat Heyerdahlův nápad jako nesmyslný či bezpředmětný. Jako takový, který dokáže ocenit jen hrstka lidí. Navíc, i přesto, že jeho výprava byla úspěšná, o osídlování Polynésie se stále vedou spory. Komu věřit? Tenhle film určitě přesvědčí i ty největší kverulanty. Nicméně stejně asi platí, že kdyby Heyerdahl třeba jako první vylezl na Mount Everest, jako první zdolal jižní či severní pól, nebo jako první skočil na povrch zemský ze stratosféry, pak by jistě byl za věhlasnějšího hrdinu. Jeho mořská výprava však rozhodně nebyla jednou z těch, které by měly zůstat na pokraji zájmu! Díky němu jsme se dozvěděli další nezanedbatelné informace o našich prapředcích. Víme, že byli dosti inteligentní, nejen proto, že správně rozpoznali, že oceány nejsou překážky, ale cesty. A taky víme o jejich nesporné odvaze a snad můžeme říci i vyspělosti, protože zvládli urazit na moři větší vzdálenost, než je z Moskvy do Chicaga. Nejdůležitější poselství tohoto motivačního filmu však přesto osloví každého – praví totiž, že když máte vůli a odhodlání, tak můžete zvládnout cokoliv si budete přát a můžete dosáhnout věhlasu a velkých úspěchů. Takové filmy přece stojí za zhlédnutí, co?