Jak jsme si slíbili v závěru recenze na film Hercules s The Rockem, existuje jeden počin s tímto bájným hrdinou, který nabízí skutečně zábavnou podívanou. A to i přesto, že triky jsou opravdu primitivní a o nějakých vynikajících hereckých výkonech nemůže být ani řeči. Jak už jste určitě všichni poznali, jedná se o roztomile pitomoučký film s názvem Hercules v New Yorku z roku 1969, kterým nedebutoval nikdo jiný, než tehdejší Mr. Universe, bývalý guvernér státu Kalifornie a současný herec Arnold Schwarzenegger (v titulcích příznačně uvedený jako Arnold Strong)! Inu, počátky hvězdných kariér bývají vskutku různorodé.

Takový Dwayne „The Rock“ Johnson býval wrestlerem a už někdy od svého camea ve filmu Mumie se vrací byl považován právě za Arnoldova nástupce. Je tedy nesmírně zajímavé, že ve filmografiích obou nachází se nyní počin, ve kterém ztvárňují postavu Hercula. Jenže zatímco The Rock je nyní herecky poměrně vyzrálý, rodákovi z malé vesničky Thal bylo tehdy v době natáčení nějakých dvaadvacet. V New Yorku byl de facto poprvé, takže podle svých slov „nemusel vůbec nic hrát“. Navíc měl silný německý přízvuk, a proto byl později předabován, neboť producenti se obávali, že by mu nikdo nerozuměl. Nicméně na pošetkovém DVD, které u nás vyšlo někdy v roce 2008, můžete normálně slyšet jeho hlas, což je samo o sobě skvělým zážitkem.

Tenhle Hercules však nemusí bojovat o svou lásku, která byla proti své vůli přisouzena někomu jinému, a ani nesvede žádné (rádoby) epické bitvy. Jde zkrátka o to, že se poněkud nudí, a tak navzdory zákazu svého otce Dia (v jedinečném podání Ernesta Gravese) uteče mezi normální lidi do New Yorku (ostatně jeho matka Alkména jest obyčejnou pozemskou ženou), přičemž cestou z hory Olymp si to parádně prosviští okolo letadla, kde jej zmerčí paní v pokročilejším věku. No, ne všichni lidi, které potká, jsou zcela normální, ale to nic nemění na tom, že Hercules díky svému vzhledu a hlavně své síle neustále poutá jejich pozornost. Nechybí mezi nimi prodavač preclíků Pretzie (který si myslí, že ti, kdo mluví v rádiu, jsou skutečně v samotném přístroji), velkohubí, ale docela nešikovní záporáčtí gangsteři, jistý pan profesor, jeho dcera Helen (Deborah Loomis), se kterou si Hercules začne drobnou aférku, byť (nejen) jeho lichotku, že mu připomíná jednu Bohyni, příliš nepochopí.

To ostatně platí i o dalších jeho „aktivitách“ jako následné „rvačce“, předchozím hodu diskem, hodu oštěpem, skoku dalekém, rozčilování se nad filmovým plakátem k filmu o Herculesovi, a především nezapomenutelným soubojem s medvědem (samozřejmě kaskadér v kostýmu s velice lidskými gesty a pohyby) v Central Parku! To všechno jsou opravdu nezapomenutelné scény, které se díky tomu, jak jsou zahrány, natočeny, sestříhány a ozvučeny, jen tak neomrzí! Je tu však ještě jedna, která má vyloženě epický rozměr.

Pochopitelně se jedná o legendární úprk na starověkém voze taženém koňmi (tak trochu á la Ben Hur) ulicemi New Yorku. Tato scéna má, vlastně stejně jako celý film až groteskní nádech (což zjevně divákům a divačkám mnohdy uniká), jak napovídají některé dialogy, hudba a gagy. Třeba konkrétně v tomto případě, když Hercules s Pretziem (hraje ho herec jménem Arnold Stang) pronásleduje gangstery, za nimi po celou dobu běží majitel vozu a pouliční stánkař, který chce majiteli dát zelí, za které si zaplatil. Díky tomu má pak celá tato sekvence věru úchvatné vyvrcholení. Na vše přitom znepokojeně shlíží Zeus, a také jeho manželka Héra, která Hercula nenávidí a proto jej lstí připravila o nadlidskou sílu. Ale jistě nebude spoiler, když prozradím, že to všechno dobře dopadne. Vlastně nejen dobře, ale i překvapivě :-) .

Hercules v New Yorku je prostě z mnoha úhlů pohledu výjimečný film, který by si Arnoldovi příznivci rozhodně neměli nechat ujít. Nejen proto, že některé hlášky se pomalu vyrovnají těm jeho nejslavnějším. Vypadá to, že klíčem k úspěchu adaptací řeckých bájí by mohl být fakt, že by se příběhy v nich obsažené (tedy minimálně ty o Herculovi) neměly brát seriózně, ale s nadhledem. Velkým nadhledem. Hercules v New Yorku čistě z filmařského hlediska samozřejmě nepředstavuje nic světoborného, ale určitě pobaví. A proto musím říct, resp. napsat, že by bylo naprosto skvělé, kdyby se Arnold uvolil k natočení sequelu, byť by asi nedosáhl takové jedinečnosti a zřejmě by se také nestal v jistém smyslu kultovním. 

FOTO: cinema.de