V USA zřejmě nebyli, jelikož film tam totálně, ale totálně propadl! Zvláštní, když od roku 2005 byli všichni natěšení, až uvidí sequel k naprosto vynikajícímu a jedinečnému originálu, který v podstatě jen s droboučkými úpravami vzal postavy z kultovního komiksu Franka Millera a přenesl je na filmové plátno a který se stal jedním z prvních počinů, které komplet vznikly před greenscreenem. Od té doby se však tato technika stala velice rozšířenou a opravdu jen s malou porcí nadsázky se dá říci, že zelené pozadí využívá minimálně v jedné scéně pomalu každý druhý hollywoodský/studiový film. Takže i přes velké ambice druhého Sin City (opravdu jsem nesmírně zvědavý, s čím přijde Robert Rodriguez příště) zůstanou s přehledem nejvýdělečnějším dílkem letošního léta Strážci galaxie. Inu, Miller holt už není Marvel.

A to tvůrci zvolili určitě vítanou strategii, kdy sám Frank Miller (opět spolurežírující s Robertem Rodriguezem) dopsal pro film dva zcela nové příběhy. V prvním z nich vystupuje gambler jménem Johnny (Joseph Gordon-Levitt), který vejde do nám už známého saloon Kadie’s, aby přibral jednu z místních holek (Julia Garner) pro štěstí a vydal se hrát mimořádně nebezpečnou hru s nejmocnějším člověkem ve městě – senátorem Roarkem (Powers Boothe). Ten mimořádně zajímá i Nancy Callahanovou (Jessica Alba), nyní 23 let, tedy už dávno vyrostlou a vyspělou. Protože právě kvůli němu přišla o čestného policajta Johna Hartigana, kterého milovala a který ji vlastně natřikrát zachránil. Proto se z bílé labutě stane labuť černá, odhodlaná Roarka jednou pro vždy zlikvidovat. Vzhledem k jeho možnostem, schopnostem a nekalostem však bude zapotřebí menší lstí využít pomoci všehoschopného Marva (Mickey Rourke).

Právě jeho příběhem celý film začíná. Ocitne se na silnici mezi několika zavražděnými mladíky a postupně si rekapituluje, jak se tam vlastně dostal. A pak je tu samozřejmě sexy Ava Lord (Eva Green) – ta Ženská, pro kterou bych vraždil, jež využívá své ženskosti a svůdnosti k tomu, aby jí zobali z ruky všichni, se kterými přijde do styku (ano, to je to správné slovo :-) ), včetně jistého Dwighta McCarthyho (Josh Brolin).  Klasická femme fatale, jak vystřižená z nějakého klasického filmu noir, ke kterému se Sin City: Ženská, pro kterou bych vraždil znovu hlásí třeba i svou vizuální stránkou, která oproti jedničce doznala nějakého toho drobného upgradu (tím nemyslím jen 3D).

Robert Rodriguez si za svou více než dvacet let trvající kariéru vydobyl takový respekt, že do svého filmu může zlákat kteréhokoliv herce či kteroukoliv herečku, na které si ukáže. Samozřejmě ale má tu svou skupinku oblíbenců a oblíbenkyň, se kterými spolupracuje nejraději. Kupříkladu Jessica Alba s ním natočila pátý film. A nutno dodat, že rozdíl mezi touto Nancy a Nancy z prvního dílu je stejný, jako rozdíl mezi Sarah Connorovou v prvním a druhém Terminátorovi – ze snadno zranitelné ženy se stává odhodlaná bojovnice. To jednak znovu potvrzuje, že Robert Rodriguez je jedním z mála režisérů, v jejichž tvorbě se objevují opravdu silné ženské hrdinky (akčoliv v případě Nancy je to možná malinko komplikovanější), a druhak umlčuje ty, kteří pochybovali o hereckém umění její představitelky.

Jelikož Gail (Rosario Dawson) tentokrát nemá takový prostor, zmiňme se podrobněji ještě o Avě Lord. Ava není andělská mrcha. Ava je mrcha. A manipulátorka, což možná jejímu příběhu trochu škodí, jelikož nemusíte být zrovna experti na film noir, abyste si prakticky okamžitě uvědomili, že na jejích tvrzeních něco neštimuje a že bude všechno patrně přesně naopak. On to zřejmě tuší i sám Dwight (poněkud mrzuté, že po své „proměně“ není znovu Clivem Owenem, ale možná příště), nicméně jí opravdu není snadné odolat. Pro takovou roli bylo třeba najít neobyčejně krásnou herečku s uhrančivýma očima, která nejde z filmu do filmu, ale své projekty si pečlivě vybírá a která má dokonalé tělo. Řekl bych, že hledání to bylo velice, velice jednoduché, protože tyto požadavky splňuje snad jenom Eva Green (zvláště o tom dokonalém těle se můžeme přesvědčit dosyta).

Stejně jako minule, jsou i tentokrát tyto příběhy vzájemně propojeny, byť třeba jen tím, že se v nich objevují stejné postavy. Sin City: Ženská, pro kterou bych vraždil je navíc zároveň prequelem a sequelem k originálu, proto tu můžeme vidět ty samé postavy. Nechybí tedy Jaime King (Wendy/Goldie), Bruce Willis či Mickey Rourke, v roli Marva opět naprosto fenomenální, přičemž se dá říci, že se v tomto případě jedná o hlavní postavu. Jenom možná trochu škoda, že znovu nezjistíme, co je vlastně zač, odkud se tenhle svérázný, ale v podstatě celkem ušlechtilý/férový „týpek“ vlastně vyloup‘. A stejně tak Powers Boothe předvádí skutečně vynikající výkon.

Ovšem pokud bych měl jmenovat herce, který zanechal asi největší dojem, řeknu Joseph Gordon-Levitt. Johnnyho ztvárňuje s takovou suverenitou a zaujetím, až se tají dech. Rozhodně by zasloužil potlesk na otevřené scéně. Ale ono se celkově dá říci, že ty dvě zbrusu nové povídky jsou lepší, nebo asi ještě přesněji řečeno filmovější a snad také tematicky/dějově neokoukanější. Na tenhle biják jsme museli čekat devět let a skalní příznivci toho původního s největší pravděpodobností řeknou, že se to vyplatilo. S případnou další výpravou do města hříchu, kterou bych osobně po zhlédnutí dvojky klidně a rád znovu podnikl, by však bylo dobré tolik neotálet.

Sin City: Ženská pro kterou bych vraždil rozhodně není nějakou lacině nastavovanou kaší, která by se jen chtěla přiživit na svém zřejmě nepřekonatelném předchůdci, ale prostě to stejně nějak není ono. Jenže jak to? Otázka, na kterou se od zhlédnutí tohoto sequelu snažím najít odpověď. Vždyť mnohé zůstává stejné – vizuální stránka? Úžasná! Skutečnost, že tohle všechno vzniklo před zeleným pozadím rozměrově pouze o něco málo větším, než filmové plátno v klasickém multikině? Fascinující! Styl vyprávění? Nevšední! Násilné scény? Znovu drsné a zábavné současně! Hlášky? Úderné! Obsazení? Skvostné (dále hrají Ray Liotta, Juno Temple, Christopher Meloni a v cameu Frank Miller, Robert Rodriguez, jeho ségra Patricia Vonne, Christopher „Emmett Brown“ Lloyd, Lady Gaga, Alexa Vega a Jamie Chung jako Miho)! Tak nevím, potíž je asi také v tom, že některé scény by zasloužily mít větší drive a naopak ty, které jej mají, by bývaly mohly bez obav probíhat v pomalejším tempu. Nicméně ten nejvíc nejhlavnější důvod, proč to nadšení není větší, bude asi opravdu jen velmi prozaický – prostě jde o sequel. Prakticky totéž de facto platí i pro Třístovku (taky podle komiksu Franka Millera) a letošní pokračování 300: Vzestup Říše (shodou okolností taky s Evou Green). Na druhé Sin City se ale určitě vydám ještě jednou, a to na 3D verzi, která by díky využití Fusion Camera Systemu Jamese Camerona a Vince Pace mohla přinést ještě o něco lepší zážitek.

FOTO: A-Company Czech